(NE)PRACUJ PRO TESCO!

24. října 2017 v 21:23 | Štěpán |  OSOBNÍ NÁZORY
















Před rokem jsem se s přítelkyní přestěhoval do centra
Brna. Již předtím jsem hodně pochyboval o všech věcech, které se peněz a
bydlení týkaly. Měl jsem obavy z toho, že si nenajdu nějakou rozumnou
práci k tomu, abych byl schopen zaplatit nájem a obživu. Od strachu jsem
tu byl já a od optimistického přemýšlení zde byla moje přítelkyně. Já jsem
řešil vše reálným pohledem, přítelkyně to viděla bez problémů, hlavu si všemi
mými starostmi nezatěžovala. A tak jsme se přestěhovali.

První týdny byly takové ty uvolňující, kdy nechodíte do
školy, užíváte si Brna jako většího města, než jsou Boskovice, a necháte svoje
myšlenky plout tak, jak se jim zlíbí. Jelikož jsem nevěděl, co mě čeká ve škole
za podpásovky, jak jsem psal v minulém článku (odkaz ZDE), tak jsem hledal
spíše brigádu, na kterou budu moci docházet nepravidelně a jak se mně samotnému
zlíbí.

Většina mých vrstevníků, i já, bychom řekli, že do
obchodních domů, hypermarketů a podobných zvrhlostí bychom nikdy nenastoupili.
OK, já jsem to zkusil.

Jsem člověk, který se řídí city, které musí být následně
stvrzeny racionálními úsudky. Přicházím na personální oddělení, kde mě vítá
příjemně vzhlížející blonďatá paní. Požádal jsem, zda by bylo možné pracovat
v obchodním domě jako brigádník na nočních směnách. Noční směny nejsou
velice oblíbené, proto personalistka souhlasí a začínáme vyřizovat stohy
papírů.

Nejprve se odeslala žádanka do Prahy, abych vůbec mohl
nastoupit, protože kompetence personálního oddělení v OD nejsou rozsáhlé,
spíše omezené. Pracovní smlouva je připravena k podepsání. Dostavuji se
opět na personální oddělení, kde si pročítám smlouvu a prohlížím další tunu
papírů, jako je vyřízení potravinového průkazu, prohlídka u doktora, výpis
z trestního rejstříku, potvrzení o ukončení středoškolského vzdělání,
výpisy z karty od praktického lékaře. Ano, taky jsem se cítil trochu
zahlcený informace.

Odjíždím z Brna a vyřizuji potřebné dokumenty. Smlouva
je podepsaná, dokumenty vyřízeny. Tak teď už mi zbývá jen vstupní školení. Na
vstupním školení se člověk dozví veškeré směrnice, pokyny, příkazy, zákazy a
povinnosti zaměstnance. OK.

Dostal jsem telefonní čísla dvou manažerek, se kterými budu
komunikovat v rámci smluvené doby, kterou jsem se zavázal odpracovat. Jde
o brigádu, pohoda.

Chtěl jsem nastoupit tentýž den, který pro mě byl i
školícím. Bez problémů. První komunikace s paní manažerskou byla docela
divoká a už od prvopočátku jsem měl mírné šimrání v břiše, že to nebude
zase tak růžový, jak jsem čekal. Ale jsem "přece chlap", tak to vydržím.

Večer se loučím a odcházím na pracovní místo. Hledám paní
manažerku. Velice brzy jsem ji našel. Nepůsobila na mě přímo přitažlivě, ale
nejsme tu od toho, aby nás někdo přitahoval nebo ne, důležité jsou povinnosti,
práva a kompetence. Paní manažerka mi v rychlosti představila pár kolegů,
se kterými jsem měl strávit celou pracovní dobu. V pohodě lidi, to mě
uklidnilo. Byl jsem přidělen kolegovi, který daný den doplňoval nealkoholické
nápoje. Když jsem viděl všechny ty regály, a kolik toho lidé za den vypijí,
protočili se mi oči.

Paní manažerka říká: "Dnes musíš zvládnout doplnit všechny
džusy a k tomu udělat koloniál (potraviny sloužící k pečení, cukr,
sůl, mouky apod.). "Ty vole", řekl jsem si. Dlouhodobě bojuji s bolestí
krční páteře, takže noční + vrchní část zad a krční páteř + nové prostředí +
totálně se neorientuji v potravinách = jsem KO. Nad ránem se na mě
manažerka usmívá a povídá: "Jé, ty seš unavenej, tak si jdi odpočnout a uvidíme
se večer, děkuji za pomoc." Manažerka mi poděkovala za pomoc? To jsem nikdy
nezažil, příjemná změna.

Přicházím domů s pocitem, že tam už nepůjdu a že asi
skončím. Takovou únavu jsem ještě nezažil. Jediné, co jsem věděl, že ve mně
ještě zůstalo, tak byla moje duše. Moje tělo už dávno někde chcíplo.

Dopřávám si odpoledního odpočinku sdělováním přítelkyni, co
ji vlastně čeká a nemine. Víte co, po tom prvním dni jste už trošku
ostřílenější a myslíte si, že už tak trošku něco víte. Hm, ani ne. Během dvou
týdnů až jednoho měsíce je mi téměř každý den sdělováno tolik informací, že se
je snažím zpracovat co nejrychleji, abych mohl co nejefektivněji pracovat a tím
dosáhnout toho, že dokážu veškeré zboží za celou noc doplnit tam, kam patří.

(těmi informacemi každý den míním 3 dny v týdnu - např.
po, út, st)

Dny se táhnou, já si zvykám na více a více oddělení (pochop
různých regálů s potravinami) a když už mám pocit, že v daném
oddělení budu pracovat dlouhodobě, tak jsem převelen někam jinam. Je mi znovu
sdělováno mnoho informací, co je zapotřebí provést a co jsou všechno moje povinnosti.

Dostávám se do fáze, kdy znám celý obchod, téměř každé
místo, kde se jaká jednotlivá potravina nachází. Do práce nechodíte nervózní,
ale cítíte, že jste tu pro někoho, pro zákazníky, kteří když ráno přijdou, mají
si z čeho vybrat. Jste jednotlivcem v týmu lidí, kteří musí za celou
noc doplnit tolik zboží, aby bylo ráno co prodávat.

Jsou lidé, kteří neustále pracují na svém úseku obchodu, ale
jsou lidé, kteří neustále rotují pozicemi, protože jsou více flexibilnější.
Jsou tedy zaměstnanci, kteří jsou neustále na jedno místě, tudíž dělají
například 10 let tu stejnou práci. Ubíjející co? Pro mě psychicky. Proč?

Když děláte něco jako já na brigádě a později i na částečný
úvazek, nemáte téměř právo na to, abyste něco zlepšovali nebo měli připomínky.
Manažeři možná nemají zájem nebo nechtějí, abyste takoví byli, protože vždy
dostanete stejnou odpověď v podobě: "To oni, my s tím nic neuděláme".
Psychicky mě práce začala ubíjet a po roce jsem se rozhodl, že ze zdravotních
důvodů odejdu.

Popsal jsem spíše průběh svého účinkování jako zaměstnance
v obchodním domě Tesco. Teď Vám chci poskytnout nějaké cennější informace
o tom, proč bych tam chtěl zůstat a kvůli jakým důvodům bych tam nikdy nešel.
Chci také informovat ty, kteří se zbytečně bojí do nějakého obchodního domu,
supermarketu, hypermarketu nastoupit z důvodu předsudků.

Jako brigádník:
Jako brigádník na DPP nebo DPČ si můžete zvesela pískat. Já jsem si volil
směny, jak se mi zlíbilo. Mohl jsem chodit dvakrát do týdne, ale chodil jsem
nejméně třikrát a hlavně tak, abych nepřesáhl hranici 10 000 Kč (na DPP). Mzda
byla kolem 102 Kč na hodinu, tudíž jako přivýdělek je to slušná brigáda, když
oželíte to, že se jedná o noční směnu.

Jako částečný
úvazek
: Na částečný úvazek musíte odpracovat polovinu fondu směn, který
mají zaměstnanci na plný úvazek. U mě se to pohybovalo mezi 11-13 směnami za
měsíc, což bylo téměř ideální, protože doposud jako brigádník jsem pracovával
podobně. Jelikož se stáváte half-time zaměstnancem, máte nárok na benefity,
jako jsou stravenky v hodnotě
50 Kč a na dovolenou v poloviční výši zákonné dovolené. To už není špatné
pro studenta, který si chce přivydělat, a ještě k tomu má nárok na
dovolenou a stravenky, za které si může obstarat obživu.

Zaměstnanec na
plný úvazek
: Plný úvazek je 21 dní a můžete případně zažádat i o
přesčasové hodiny. Do práce chodíte téměř pořád, protože sobota a neděle jsou
dny, kdy lidé také nakupují. Náš obchodní dům měl otevřeno od 6:00 do 21:00
téměř každý den. O víkendu se doba mírně lišila. Jako zaměstnanec můžete po
roce čerpat rekondiční volno (1 rok = +1 den rekondičního volna), slevy na
potraviny ve výši 10 %, ale bez zdanění (čistých 7 %), získáváte různé poukázky
na oblečení značky F&F a další. Stravenky nedostáváte. Stravenky jsou
v podobě stravy (závodní jídelny), na kterou chodíte "zdarma" místo
stravenek.

  • Proč bych šel
    dělat do Tesca?
Celkem propracovaný systém odměn,
výplata je pro někoho zásadní, a proto chodí
přesně 10. den v měsíci,

získáte povědomí o fungování velkého obchodního
domu,

rozhýbete celé tělo,
vlastní linka bezpečí,
kolektivní akce s kolegy. Tesco pořádá i
festival (letní a zimní),


  • Proč nedělat v Tescu
    na noční směně?
Namáhavé psychicky,
práce v noci,
občas těžké balíky s potravinami,
nevysoká odměna,
komunikace,
nemožnost cokoliv změnit.

Ať už je pracovní prostředí jakékoliv, rozhoduje o tom, zda
zůstanete nebo odejdete. Pokud je člověk pracovitý, cílevědomý a svým způsobem
schopný pochopit základní instrukce, poté má dobrý předpoklad pro to, aby
takovou práci mohl vykonávat. Pokud vás baví práce, při které nemusíte moc
přemýšlet, tak jde o práci stvořenou přímo pro vás.

Jestliže máte chuť něco měnit a moc přemýšlíte během práce o
tom, jak byste něco zlepšili, poté tato práce není pro vás vůbec vhodná. Jestliže
vám není v rámci kariérního růstu umožněno růst někam, kde byste si přáli
být, poté není práce pro vás.

Asi bych v Tescu dlouhodobě pracovat nechtěl. V rámci
celého kolektivu funguje špatná komunikace. Nikdo vlastně neví, co od druhého
má očekávat, nikdo neví, co druhý chce. Nemůžete se spolehnout na někoho
jiného, že by vám pomohl. Pokud jde o jednorázovou pomoc, potom možná ano.

Systém odměňování není nastaven tak, že by odměňoval
pracovitější než ty nejlínější. Když ukážete, že je na vás spoleh a zvládáte
doplnit veškerý sortiment během 5 hodin, dostanete práci navíc. Dostanete práci
navíc, ale peníze budete mít stejné jako člověk, který celou noc pochoduje po
obchodním domě a udělá téměř polovinu, co vy.

Je příjemné, když vás manažer pochválí, budujete si jakýsi
vztah mezi sebou, který je pro vás možná i cennější než o pár korun navíc. A
přesně o tom to je.

Domnívám se, že někteří manažeři jsou v Tescu naprosto
nekompetentní a pohrdají brigádníky a ostatními lidmi. Jsem člověk, který se
snaží i nováčkům veškeré postupy vysvětlit. Jsem slušně vychován k tomu,
abych ráno popřál celému personálu hezký den. Jde krásně vidět na lidech, že
nejsou spokojení se svojí prací, ale neustále do ní chodí. Zaměstnanci si
stěžují, manažeři si stěžují, ředitelka si stěžuje. Kam to pak spěje?

Bavilo by vás, kdyby váš vedoucí manažer nadával na
ředitele? Bavilo by vás, kdyby si vám neustále stěžovali zaměstnanci, jak je to
na h*vno? Asi ne. Jsem pozitivní člověk a rád vidím věci i z druhého úhlu.
Snažím se pochopit, proč dané mechanismy fungují tak, jak fungují. Snažím se
vyhovět skoro každému požadavku, což není zrovna ideální, ale člověk si nemůže
vyskakovat hned brzy po nástupu.

Domnívám se, že kdyby lidé mezi sebou více mluvili, pomáhali
si, nepomlouvali se a spolupracovali, hned by se v pracovním týmu
(kolektivu) lépe dýchalo.

Co mi práce v Tescu dala? Nahlédl jsem do života lidí,
kteří pracují, i když jsou nemocní. Nahlédl jsem do života lidí, kteří obětují
svůj život pro rozmazlenost konzumního života ostatních tím, že dělají i o
víkendu. Pracoval jsem s lidmi, kteří ve svých 40 letech jsou dávno
vyhořelí. Zjistil jsem, že rodinný život a noční směna nejdou dohromady.
Zjistil jsem, že zaměstnanci nic měnit nechtějí. Zjistil jsem, že školení je
zaměstnancům pro smích nebo "čas, kterej mám proplacenej za to, že sedím a
čumím". Dozvěděl jsem se, že systém Tesca je poměrně dobře propracovaný, ale sdílené
hodnoty, komunikace, firemní kultura a téměř vše, co se týká strategie, v Tescu
nefunguje.

Víte, taky byste asi nechtěli být ve společnosti, která vám
nic nenabídne, kde nemáte šanci růst a kde je všem váš názor jen plácnutím do
vody. Na školení (v jiném Tescu) se dozvíte, že kariérní růst funguje v Tescu
dobře, ale pak přijdete do svého místa pracoviště, a zjistíte, že tam nemáte
šanci růst.

Máte lepší nebo horší zkušenosti s obchodními domy nebo
supermarkety, hypermarkety? Napište mi do komentářů, jaké jsou vaše zkušenosti.
_____________________________________________

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama