Říjen 2017

ŽIVOT ZÁVISÍ NA "LAJCÍCH"

30. října 2017 v 19:48 | Štěpán |  OSOBNÍ NÁZORY
Bude to téměř 10 let zpět, kdy jsem se poprvé seznamoval s funkcemi Facebooku. Se založením účtu mi pomohla kamarádka s připomínkou, že na Facebooku jsou nejlepší kvízy a další zbytečné blbosti. Přidal jsem si do přátel spolužáky a v brzké době i kamarády, kteří přišli s Facebookem do kontaktu.

10 let, to je doba. 10 let uběhlo od prvního přihlášení. 10 let buduju nějakou svoji image. Nechci vlastně ani vědět, co jsem na Facebook postoval v minulosti, protože bych si z hanby ušil kabát. Ať už bylo daných deset let jakýkoliv, kdokoliv si může zjistit téměř vše o mém životě a může mě znát ze všech mých statusů, které jsem za celou dobu napsal. Je to doba, za kterou si lidé vytvořili imaginární představu o tom, jak vypadá můj den, čím se živím a co studuji. Vytvořili si představu o tom, koho mám rád, koho rád nemám, co rád dělám, kam večer půjdu a co dnes ráno snídám. Já se domnívám, že velice sdílný nejsem, ale opak je pravdou.


Žijeme ve světě, kde je náš život závislý na lajcích. Myslíte si, že ne? Tak proč každý den na Instagramu tvoříte příběh, kde sdělujete, kam jedete, co jíte, co budete dělat a s kým jste. Každé vaše ráno je spojeno s budíkem, který vám vyzvání ve vašem mobilu. Všechna rána jsou spojena s vaším mobilním telefonem, který uchopíte hned, jak se probudíte. Někteří z nás už nejsou pouhými uživateli chytré technologie, nýbrž otroky přístroje, který nám diktuje, co máme dělat.

Představte si, že jste ztraceni ve městě. První, co vás napadne je vzít telefon do ruky a poradit se s GPS navigací.
Když vás něco trápí, vezmete mobilní telefon a zavoláte svému nejbližšímu. Ne kvůli tomu, abyste se sešli, ale kvůli tomu, abyste do mobilu hodinu brečeli a váš nejbližší vás uchlácholil.
Dnes nevyfotíte fotku jen tak, že byste si ji nechali vytisknout v copycentru nebo ve fotografickém studiu. Dnes fotíme fotky proto, abychom je sdíleli. Je to přeci cool a moji přátelé jsou rádi, když vidí, co dělám.

Všimli jste si také někdy toho pocitu, že je vám úzko, když nedostanete na fotku ani jeden "like"? Ne? Lžete. Fotku buď smažete nebo se snažíte na fotce najít chybu, která "lajkovače" odrazuje. Za chvíli se sebe sama začnete ptát, v čem děláte chybu. Vytváříme imaginární problémy.

Nedávno jsem hledal za sebe náhradu do spolubydlení. Uchazeči mi psali emaily, ve kterých žádali o prohlídku. Dle jména jsem si dokázal vyhledat danou osobu během několika sekund. Ihned jsem věděl, kde pracuje, kolik má sourozenců, kde bydlí, co má rád a jak vůbec vypadá. Všimněte si, že já jsem už věděl, kdo na prohlídku přijde a mohl jsem si vytvořit i mylnou představu o tom, jaký ten člověk je. Váš profil je i vaše vizitka.


Víte, co je také zajímavé? Co vás potěší víc? Fotka s 5 "lajky" nebo se 150 "lajky". Se 150, protože budete mít pocit, že vás lidé mají rádi. Budete mít pocit, že na fotce vypadáte dobře a že se lidem líbíte. Uvědomme si však fakt, že ti, co sedí naproti, bezmyšlenkovitě rozhazují lajky a je jim celkově jedno, kam to "švihnou". Vidíte ten výraz toho člověka, který na tlačítko "like" mačká? Ne? Vypadá asi jako vy teď, když čtete tento článek.

Někteří z nás jsou závislí na umisťování fotek na sociální sítě. Neexistuje den, který by nebyl zdokumentován na Facebooku, Instagramu, Snapchatu, Messengeru, ICQ, Skypu.

Víte, co je také zajímavé zmínit? Mezitím, co čtete tento článek, máte v záložkách otevřený Facebook a někdo vám píše. Nebo prostě jen "zevlíte" ve virtuálním prostoru a čekáte na fotku svého/svojí kamaráda/kamarádky, kterým dáte ihned like, protože se to přece sluší.

Někdy se dostáváme do zbytečných hádek typu: "Tys mi ale neolajkoval fotku, takže se ti asi nelíbím"..."Proč jsi mě na té fotce neoznačil? Teď ji nemám na profilu"...."Co myslíš, můžu vystavit své téměř nahé tělo na facebook?" (osoba očekává příval lajků)...."Jestli si mě odděláš ze vztahu na Facebooku, tak jsi u mě mrtvej"...

Čtenáři, jen se zamyslete, co z nás sociální sítě dělají. Uvědomme si, že na druhé straně zeměkoule sedí kdokoliv, kdo vás vyhledal a prohlíží si vaše fotky. Nedej bože vaše nahé děti v bazénu.

Užívejme zdravého rozumu a každý status nebo fotku přidávejte s rozmyslem. Již teď mě děsí, že Facebook o mně ví víc než většina mých přátel.

___________________
Zdroj:
1.obrázek: https://www.evropa2.cz/news/revoluce-na-facebooku-zdvizeny-palec-uz-brzy-doplni-smajlici-nazvani-reactions-1092887
2. obrázek: https://www.huffingtonpost.com/aj-agrawal/5-tips-to-get-more-views_b_12402254.html

(NE)PRACUJ PRO TESCO!

24. října 2017 v 21:23 | Štěpán |  OSOBNÍ NÁZORY
















Před rokem jsem se s přítelkyní přestěhoval do centra
Brna. Již předtím jsem hodně pochyboval o všech věcech, které se peněz a
bydlení týkaly. Měl jsem obavy z toho, že si nenajdu nějakou rozumnou
práci k tomu, abych byl schopen zaplatit nájem a obživu. Od strachu jsem
tu byl já a od optimistického přemýšlení zde byla moje přítelkyně. Já jsem
řešil vše reálným pohledem, přítelkyně to viděla bez problémů, hlavu si všemi
mými starostmi nezatěžovala. A tak jsme se přestěhovali.

První týdny byly takové ty uvolňující, kdy nechodíte do
školy, užíváte si Brna jako většího města, než jsou Boskovice, a necháte svoje
myšlenky plout tak, jak se jim zlíbí. Jelikož jsem nevěděl, co mě čeká ve škole
za podpásovky, jak jsem psal v minulém článku (odkaz ZDE), tak jsem hledal
spíše brigádu, na kterou budu moci docházet nepravidelně a jak se mně samotnému
zlíbí.

Většina mých vrstevníků, i já, bychom řekli, že do
obchodních domů, hypermarketů a podobných zvrhlostí bychom nikdy nenastoupili.
OK, já jsem to zkusil.

Jsem člověk, který se řídí city, které musí být následně
stvrzeny racionálními úsudky. Přicházím na personální oddělení, kde mě vítá
příjemně vzhlížející blonďatá paní. Požádal jsem, zda by bylo možné pracovat
v obchodním domě jako brigádník na nočních směnách. Noční směny nejsou
velice oblíbené, proto personalistka souhlasí a začínáme vyřizovat stohy
papírů.

Nejprve se odeslala žádanka do Prahy, abych vůbec mohl
nastoupit, protože kompetence personálního oddělení v OD nejsou rozsáhlé,
spíše omezené. Pracovní smlouva je připravena k podepsání. Dostavuji se
opět na personální oddělení, kde si pročítám smlouvu a prohlížím další tunu
papírů, jako je vyřízení potravinového průkazu, prohlídka u doktora, výpis
z trestního rejstříku, potvrzení o ukončení středoškolského vzdělání,
výpisy z karty od praktického lékaře. Ano, taky jsem se cítil trochu
zahlcený informace.

Odjíždím z Brna a vyřizuji potřebné dokumenty. Smlouva
je podepsaná, dokumenty vyřízeny. Tak teď už mi zbývá jen vstupní školení. Na
vstupním školení se člověk dozví veškeré směrnice, pokyny, příkazy, zákazy a
povinnosti zaměstnance. OK.

Dostal jsem telefonní čísla dvou manažerek, se kterými budu
komunikovat v rámci smluvené doby, kterou jsem se zavázal odpracovat. Jde
o brigádu, pohoda.

Chtěl jsem nastoupit tentýž den, který pro mě byl i
školícím. Bez problémů. První komunikace s paní manažerskou byla docela
divoká a už od prvopočátku jsem měl mírné šimrání v břiše, že to nebude
zase tak růžový, jak jsem čekal. Ale jsem "přece chlap", tak to vydržím.

Večer se loučím a odcházím na pracovní místo. Hledám paní
manažerku. Velice brzy jsem ji našel. Nepůsobila na mě přímo přitažlivě, ale
nejsme tu od toho, aby nás někdo přitahoval nebo ne, důležité jsou povinnosti,
práva a kompetence. Paní manažerka mi v rychlosti představila pár kolegů,
se kterými jsem měl strávit celou pracovní dobu. V pohodě lidi, to mě
uklidnilo. Byl jsem přidělen kolegovi, který daný den doplňoval nealkoholické
nápoje. Když jsem viděl všechny ty regály, a kolik toho lidé za den vypijí,
protočili se mi oči.

Paní manažerka říká: "Dnes musíš zvládnout doplnit všechny
džusy a k tomu udělat koloniál (potraviny sloužící k pečení, cukr,
sůl, mouky apod.). "Ty vole", řekl jsem si. Dlouhodobě bojuji s bolestí
krční páteře, takže noční + vrchní část zad a krční páteř + nové prostředí +
totálně se neorientuji v potravinách = jsem KO. Nad ránem se na mě
manažerka usmívá a povídá: "Jé, ty seš unavenej, tak si jdi odpočnout a uvidíme
se večer, děkuji za pomoc." Manažerka mi poděkovala za pomoc? To jsem nikdy
nezažil, příjemná změna.

Přicházím domů s pocitem, že tam už nepůjdu a že asi
skončím. Takovou únavu jsem ještě nezažil. Jediné, co jsem věděl, že ve mně
ještě zůstalo, tak byla moje duše. Moje tělo už dávno někde chcíplo.

Dopřávám si odpoledního odpočinku sdělováním přítelkyni, co
ji vlastně čeká a nemine. Víte co, po tom prvním dni jste už trošku
ostřílenější a myslíte si, že už tak trošku něco víte. Hm, ani ne. Během dvou
týdnů až jednoho měsíce je mi téměř každý den sdělováno tolik informací, že se
je snažím zpracovat co nejrychleji, abych mohl co nejefektivněji pracovat a tím
dosáhnout toho, že dokážu veškeré zboží za celou noc doplnit tam, kam patří.

(těmi informacemi každý den míním 3 dny v týdnu - např.
po, út, st)

Dny se táhnou, já si zvykám na více a více oddělení (pochop
různých regálů s potravinami) a když už mám pocit, že v daném
oddělení budu pracovat dlouhodobě, tak jsem převelen někam jinam. Je mi znovu
sdělováno mnoho informací, co je zapotřebí provést a co jsou všechno moje povinnosti.

Dostávám se do fáze, kdy znám celý obchod, téměř každé
místo, kde se jaká jednotlivá potravina nachází. Do práce nechodíte nervózní,
ale cítíte, že jste tu pro někoho, pro zákazníky, kteří když ráno přijdou, mají
si z čeho vybrat. Jste jednotlivcem v týmu lidí, kteří musí za celou
noc doplnit tolik zboží, aby bylo ráno co prodávat.

Jsou lidé, kteří neustále pracují na svém úseku obchodu, ale
jsou lidé, kteří neustále rotují pozicemi, protože jsou více flexibilnější.
Jsou tedy zaměstnanci, kteří jsou neustále na jedno místě, tudíž dělají
například 10 let tu stejnou práci. Ubíjející co? Pro mě psychicky. Proč?

Když děláte něco jako já na brigádě a později i na částečný
úvazek, nemáte téměř právo na to, abyste něco zlepšovali nebo měli připomínky.
Manažeři možná nemají zájem nebo nechtějí, abyste takoví byli, protože vždy
dostanete stejnou odpověď v podobě: "To oni, my s tím nic neuděláme".
Psychicky mě práce začala ubíjet a po roce jsem se rozhodl, že ze zdravotních
důvodů odejdu.

Popsal jsem spíše průběh svého účinkování jako zaměstnance
v obchodním domě Tesco. Teď Vám chci poskytnout nějaké cennější informace
o tom, proč bych tam chtěl zůstat a kvůli jakým důvodům bych tam nikdy nešel.
Chci také informovat ty, kteří se zbytečně bojí do nějakého obchodního domu,
supermarketu, hypermarketu nastoupit z důvodu předsudků.

Jako brigádník:
Jako brigádník na DPP nebo DPČ si můžete zvesela pískat. Já jsem si volil
směny, jak se mi zlíbilo. Mohl jsem chodit dvakrát do týdne, ale chodil jsem
nejméně třikrát a hlavně tak, abych nepřesáhl hranici 10 000 Kč (na DPP). Mzda
byla kolem 102 Kč na hodinu, tudíž jako přivýdělek je to slušná brigáda, když
oželíte to, že se jedná o noční směnu.

Jako částečný
úvazek
: Na částečný úvazek musíte odpracovat polovinu fondu směn, který
mají zaměstnanci na plný úvazek. U mě se to pohybovalo mezi 11-13 směnami za
měsíc, což bylo téměř ideální, protože doposud jako brigádník jsem pracovával
podobně. Jelikož se stáváte half-time zaměstnancem, máte nárok na benefity,
jako jsou stravenky v hodnotě
50 Kč a na dovolenou v poloviční výši zákonné dovolené. To už není špatné
pro studenta, který si chce přivydělat, a ještě k tomu má nárok na
dovolenou a stravenky, za které si může obstarat obživu.

Zaměstnanec na
plný úvazek
: Plný úvazek je 21 dní a můžete případně zažádat i o
přesčasové hodiny. Do práce chodíte téměř pořád, protože sobota a neděle jsou
dny, kdy lidé také nakupují. Náš obchodní dům měl otevřeno od 6:00 do 21:00
téměř každý den. O víkendu se doba mírně lišila. Jako zaměstnanec můžete po
roce čerpat rekondiční volno (1 rok = +1 den rekondičního volna), slevy na
potraviny ve výši 10 %, ale bez zdanění (čistých 7 %), získáváte různé poukázky
na oblečení značky F&F a další. Stravenky nedostáváte. Stravenky jsou
v podobě stravy (závodní jídelny), na kterou chodíte "zdarma" místo
stravenek.

  • Proč bych šel
    dělat do Tesca?
Celkem propracovaný systém odměn,
výplata je pro někoho zásadní, a proto chodí
přesně 10. den v měsíci,

získáte povědomí o fungování velkého obchodního
domu,

rozhýbete celé tělo,
vlastní linka bezpečí,
kolektivní akce s kolegy. Tesco pořádá i
festival (letní a zimní),


  • Proč nedělat v Tescu
    na noční směně?
Namáhavé psychicky,
práce v noci,
občas těžké balíky s potravinami,
nevysoká odměna,
komunikace,
nemožnost cokoliv změnit.

Ať už je pracovní prostředí jakékoliv, rozhoduje o tom, zda
zůstanete nebo odejdete. Pokud je člověk pracovitý, cílevědomý a svým způsobem
schopný pochopit základní instrukce, poté má dobrý předpoklad pro to, aby
takovou práci mohl vykonávat. Pokud vás baví práce, při které nemusíte moc
přemýšlet, tak jde o práci stvořenou přímo pro vás.

Jestliže máte chuť něco měnit a moc přemýšlíte během práce o
tom, jak byste něco zlepšili, poté tato práce není pro vás vůbec vhodná. Jestliže
vám není v rámci kariérního růstu umožněno růst někam, kde byste si přáli
být, poté není práce pro vás.

Asi bych v Tescu dlouhodobě pracovat nechtěl. V rámci
celého kolektivu funguje špatná komunikace. Nikdo vlastně neví, co od druhého
má očekávat, nikdo neví, co druhý chce. Nemůžete se spolehnout na někoho
jiného, že by vám pomohl. Pokud jde o jednorázovou pomoc, potom možná ano.

Systém odměňování není nastaven tak, že by odměňoval
pracovitější než ty nejlínější. Když ukážete, že je na vás spoleh a zvládáte
doplnit veškerý sortiment během 5 hodin, dostanete práci navíc. Dostanete práci
navíc, ale peníze budete mít stejné jako člověk, který celou noc pochoduje po
obchodním domě a udělá téměř polovinu, co vy.

Je příjemné, když vás manažer pochválí, budujete si jakýsi
vztah mezi sebou, který je pro vás možná i cennější než o pár korun navíc. A
přesně o tom to je.

Domnívám se, že někteří manažeři jsou v Tescu naprosto
nekompetentní a pohrdají brigádníky a ostatními lidmi. Jsem člověk, který se
snaží i nováčkům veškeré postupy vysvětlit. Jsem slušně vychován k tomu,
abych ráno popřál celému personálu hezký den. Jde krásně vidět na lidech, že
nejsou spokojení se svojí prací, ale neustále do ní chodí. Zaměstnanci si
stěžují, manažeři si stěžují, ředitelka si stěžuje. Kam to pak spěje?

Bavilo by vás, kdyby váš vedoucí manažer nadával na
ředitele? Bavilo by vás, kdyby si vám neustále stěžovali zaměstnanci, jak je to
na h*vno? Asi ne. Jsem pozitivní člověk a rád vidím věci i z druhého úhlu.
Snažím se pochopit, proč dané mechanismy fungují tak, jak fungují. Snažím se
vyhovět skoro každému požadavku, což není zrovna ideální, ale člověk si nemůže
vyskakovat hned brzy po nástupu.

Domnívám se, že kdyby lidé mezi sebou více mluvili, pomáhali
si, nepomlouvali se a spolupracovali, hned by se v pracovním týmu
(kolektivu) lépe dýchalo.

Co mi práce v Tescu dala? Nahlédl jsem do života lidí,
kteří pracují, i když jsou nemocní. Nahlédl jsem do života lidí, kteří obětují
svůj život pro rozmazlenost konzumního života ostatních tím, že dělají i o
víkendu. Pracoval jsem s lidmi, kteří ve svých 40 letech jsou dávno
vyhořelí. Zjistil jsem, že rodinný život a noční směna nejdou dohromady.
Zjistil jsem, že zaměstnanci nic měnit nechtějí. Zjistil jsem, že školení je
zaměstnancům pro smích nebo "čas, kterej mám proplacenej za to, že sedím a
čumím". Dozvěděl jsem se, že systém Tesca je poměrně dobře propracovaný, ale sdílené
hodnoty, komunikace, firemní kultura a téměř vše, co se týká strategie, v Tescu
nefunguje.

Víte, taky byste asi nechtěli být ve společnosti, která vám
nic nenabídne, kde nemáte šanci růst a kde je všem váš názor jen plácnutím do
vody. Na školení (v jiném Tescu) se dozvíte, že kariérní růst funguje v Tescu
dobře, ale pak přijdete do svého místa pracoviště, a zjistíte, že tam nemáte
šanci růst.

Máte lepší nebo horší zkušenosti s obchodními domy nebo
supermarkety, hypermarkety? Napište mi do komentářů, jaké jsou vaše zkušenosti.
_____________________________________________


VŠ A JAK TO CÍTÍM JÁ

19. října 2017 v 20:02 | Nappy |  OSOBNÍ NÁZORY
Mnohokrát narážím na Facebooku na sponzorovaná reklamní sdělení různých soukromých škol. Většinou lákají nové studenty do prvních ročníků. Ať už jsou to bakalářské nebo navazující magisterské ročníky.
Jako lákadlo využívají věty typu: "Bez přijímacích zkoušek, nejnižší školné v ČR, kvalitní učitelé, apod..." Je jen na vás, zda reklamnímu sdělení uvěříte nebo ne. Výhodou je pro vás také to, že přihlášky vysoká škola přijímá do konce září nebo do půlky října.
Chtěl bych se v tomto článku zamyslet nad příspěvky uživatelů Facebooku, kterým se sponzorované reklamní sdělení objeví. V mnoha případech tito uživatelé pohrdají soukromými školami. Proč? Pojďme se na to podívat trochu zblízka.

1. typ - člověk, který na žádné vysoké škole nikdy nestudoval, ale jeho pravda je pravdou nejvyšší a neexistuje jiná pravda, která by uživatelovu pravdu vyvrátila. Jde o člověka, který se hrdě hlásí k vysoké škole života nebo k několika nedostudovaným vysokým školám. Takový typ člověka přišel trollit konverzaci nebo si prostě po práci a po zkouknutí prostřena vybít zlost. Takové lidi musíme filtrovat a nechat jim volný průběh. Tak jak přijdou, tak i odejdou.

2. typ - jde o uživatele, který momentálně studuje na vysoké škole, ale jde o školu veřejnou. Je něco špatného na tom, že někdo studuje veřejnou vysokou školu? Ale ovšem, že ne. Zde jde o vnitřní touhu se vyjádřit k problému soukromých vysokých škol a veřejných vysokých škol. Takový člověk ví, že jeho škola má i několika set letou tradici a je neústupný v názorech v rámci hájení jen svojí školy. Taková škola je tedy tou nejlepší volbou mezi školami, a ten obor, který daný člověk studuje, je nejvíce žádaný na trhu práce, tudíž "safe mode". Nic mě nemůže ohrozit, a já sám vím, že veřejná škola je tou jedinou možnou cestou, jak uspět.

3. typ - jde o člověka, který na dané škole studoval nebo studuje. Hájí její zájmy, i když ví, že není v některých ohledech 100%, ale přeci nechce dát veřejně najevo, že jeho škola stojí za hovno. I kdyby daná soukromá škola stála za starou belu, bude ji hájt zuby nehty.

4. typ - tato skupina lidí stojí někde mezi. Buď studují soukromou školu nebo veřejnou. Jde o lidi, kteří smýšlejí středem. Nepříčí se jim soukromá škola, ale více věří veřejné, či naopak.

Zařaďte se, kam se vám zlíbí, ale podkládejte svoje příspěvky/argumenty pádnými argumenty a nejen irelevantními informacemi z druhé ruky.

A jak to tedy cítím já?

Je to naprosto jednoduché, používám zdravý rozum a využívám svoje zkušenosti. Vystudoval jsem soukromou školu, oborově zaměřenou na ekonomiku a management. Jednalo se o bakalářské studium.
Od školy jsem na úplném začátku vůbec nic nečekal. Mírně jsem se obával, že kolektiv v kombinované formě studia nebude soudržný a nápomocný v mnoha směrech. Zmýlil jsem se.

Když přijdete do školy s tím, že se nic naučit nechcete, že získáte potřebné kredity zdarma a škola se "dostuduje" tak nějak sama, poté budete velice zklamání a pravděpodobně školu nedokončíte.

Ve škole jsem navázal kontakty se zajímavými lidmi. Učili nás zkušení lidé z praxe, kteří nešířili paniku mezi studenty, nezakládali svoji výuku a pravdu na falešných zprávách a strachu, neuráželi etnické menšiny a neustále si nestěžovali na jakékoliv problémy. Na přednáškách jsme se dokázali pobavit, dozvěděli jsme se něco nového a odcházeli jsme domů s novými vědomostmi.

Pokud člověk nechtěl chodit na přednášky, nemusel. Mohl si veškerou dokumentaci (skripta) nastudovat v pohodlí domova a nemusel obvolávat a obepisovat učitele s prosbami o pomoc.

Na studijní oddělení jsme se mohli kdykoliv obrátit se sebemenším problémem. Ať šlo o problematiku v administrativě nebo technického rázu. I dražší učebnice jsme měli v ceně školného.

Škola mi vyšla vstříc a vždy jsme našli společnou cestu, jak jakýkoliv problém řešit. V tomto směru jsem si soukromou vysokou školu zamiloval a nerad jsem ji po třech letech opouštěl. Opouštěl jsem ji nerad.

Co z článku plyne?
Neodsuzujte školu jen podle reklamního sloganu. Nemyslete si, že soukromou vysokou školu dodělá každý. Na bakalářské studium nás nastupovalo 250 a do zdárného konce s úspěšným absolvováním státních závěrečných zkoušek nás dostudovalo pouze 25. Co to tedy znamená? Udělal to každý? Myslím, že číslo je desetkrát menší.
Pokud si myslíte, že peníze vám na soukromé vysoké škole zajistí hladký průběh studia a zaručený diplom, nenechte se napálit. Někde to tak může být, na mojí to tak určitě nebylo. Pokud jste ochotni utratit měsíčně 3 000 - 3 500 Kč za vzdělání, vyberte si soukromou.

A jak si soukromou školu vybrat a jak se některé vyhnout? Napíšu v příštím článku.

KOHO VOLIT A JAK TO VZÍT POZTIVNĚ

18. října 2017 v 9:20 | Štěpán |  OSOBNÍ NÁZORY
Dovolil jsem si převzít osobní názory pana Martina Jaroše, který jako student pracoval pro Hospodářské noviny a momentálně žije v Kataru a pracuje pro operátora Ooredoo. Pohled pana Jaroše mě velice zaujal a určitě zaujme i návštěvníky mého blogu, proto velice rád jeho sdělení sdílím.

1. Piráti. Svěží partaj, kterou když zvolíme do parlamentu, tak budeme cool pomalu jako Island. Slušní lidi, kteří si to trpělivě vydřeli a vyčekali, kteří nekradou a pěkně hlídaj, aby nekradli jiní. Strana, která nás může všechny mentálně zmodernizovat. Jasně, jsou to bývalý áčka a mají ve svých řadách pár exotů, ale mají i super samočistící procesy a uměj se magorů rychle zbavovat.

2. STAN. Parádní strana, můžu jen doporučit. Jan Farský se sakra zasloužil o registr smluv, pan Kužílek pomohl prosadit zákon o svobodném přístupu k informacím. To je možná nejlepší a nejčistší track record ze všech partají. Jsou tak slušní, že v téhle pitomé uřvané kampaňové době nejsou ani moc vidět. Jejich voliči, jak je mám na Facebooku, jsou asi ta nejkonstruktivnější skupina ze všech a bez černých ovcí a cvoků. Jestli bychom měli někoho dostat do sněmovny, tak je.

3. Topka. Mají páteř a když to myslíte vážně s Evropou a tak, rozhodně vám je doporučuju. Kalousek je vtipnej, kompetentní a nebere sám sebe vážně, což mi samo o sobě říká, že to není žádnej hajzl. Kníže je i ve spánku lepší než bdící Zeman, Dominik Feri je politik od pánaboha a naživo je vážně dobrej a přesvědčil mě, což neříkám často, a budu ho bránit i proti svým drsným přátelům. A pak tam mají úžasný mladý jako třeba Ondřej Kania a tak, který to už brzo převezmou.

4. ODS. Ano, strana má barvitou historii jako padlá dívka, je to taková Máří Magdaléna české politiky, ale kdo jsi bez viny, první hoď kamenem, ty to určitě nejsi, Andreji, ty ten šutrák zase polož. Pan Fiala se jeví jako velmi slušný, a jestli někomu věřím, že může sejmout z podnikatelů trochu té nesmyslné Babišovy zátěže, je to ODS.

5. ČSSD. Tradiční strana hájící hodnoty, které v dobré zemi prostě musí existovat - solidaritu a soucit. Mají dobré lidi jako pana Zaorálka a pozor, je tam banda výborných mladých kolem Idealistů, já třeba nejsem takový levičák jako oni, ale smekám před každým poctivým člověkem, co se snaží, i když je na druhém břehu. Někteří z nejlepších lidí na mém Facebooku volí ČSSD. Protože kdo teď volí sociální demokracii po tom sešupu, tak to jsou lidi, co ty hodnoty berou vážně, řek bych. ČSSD chci co nejsilnější, protože je to první partaj na mém seznamu, která asi bude ve vládě; děkuji předem, pokud ji volíte.

6. KDU-ČSL. Klidná síla, vy se tomu tlemíte, ale ve skutečnosti my jako země tenhle stabilizační prvek potřebujeme, pan Jurečka je překvapivě dobrý ministr zemědělství, pan Herman je též asi stokrát lepší než někteří ministři kultury, které bychom si dovedli představit, berte to vážně.

7. Zelení. I tuto stranu můžu doporučit, Zelení řeší asi tu vůbec nejdůležitější otázku, co nad lidstvem visí, jediná strana s horizontem staletí, tohle by ideálně nemělo v českém parlamentu chybět. Je jedno, že se s nimi někdy rafnu, teď je čas se nad to povznést.

8. Svobodní. Ano, dokonce i Svobodní, já vím, že nechcete z EU, já taky ne, ale je to nakonec legitimní názor, jsme demokracie, musíme to tolerovat. Já navíc nevím o žádné lumpárně pana Macha, jsou výjimeční i tím, že mají soudržnou ideologii, což mají tedy ještě i komanči, ale Svobodní tou svou ideologií neubližují lidem. No a přiznám se, že na mě dělá dojem ta jejich zarputilost a stálost, znám i dost velmi rozumných voličů. Peace.

Jediné strany, které vám nemůžu s klidným srdcem doporučit, jsou následující rakovinotvorné partaje.

ANO. Šéf je sketa, a když je šéf sketa, může jeho banda být o mnoho lepší? Podle mě ne. A že je to schopná sketa, to mě zrovna neuklidňuje, naopak schopní hajzlové jsou ti nejhorší. Chlap, který patří k nejbohatším ve státě, chce premiérovat, zároveň vlastní top média - sorry, to mi smrdí východními oligarchy, to není Česko, děkuji, nechci.

Pan Okamura a SPD. Hm. O mně se ví, že mám - jako spousta dalších Čechů žijících v regionu - poněkud skeptický pohled na vlnu migrantů a že bych si sakra dával bacha na lidi, co by odmítali naše hodnoty a vytvářeli nějaké paralelní společnosti. Ale zároveň vím, že je mou morální povinností pomoci trpícím. A dokonce i ekonomické migranty milerád přivítám, když nám pomůžou dělat lepší zemi; bral bych je na základě bodového systému. Ale pan T. Okamura hlásá nenávist a já jsem ještě nikdy neviděl dobrou politiku postavenou na nenávisti a strachu. Nikdy. Nebrat.

KSČM. Strana, která si v roce 2017 nechává jméno své předchůdkyně, která vraždila lidi a zřizovala dětské hřbitovy u kriminálů, kde držela politické vězně... Dokud budu žít, nepodám komunistovi ruku.
Přátelé, nebudu vás vyzývat, abyste šli k volbám. To nepatří do mého pojetí svobody a vy nejste malé děti. Ale pokud k nim náhodou půjdete, zvažte prosím některou z těch prvních osmi partají. Za každou demokratickou volbu vám budu vděčen a vy na ni můžete být hrdí.

Je tu partaj, která by byla ideální? Podle mě ne. Chtěl jsem sám takovou vytvořit a hanebně jsem selhal, protože jsem zůstal v cizině a navíc mě na čas rozkolísalo setkání s p. Kellnerem, po kterém jsem se na pár měsíců ve věci veřejného života v ČR odmlčel. Chtěl jsem stranu, která by s naprosto maniakální posedlostí řešila pět věcí: 1. moderní české vzdělání, 2. špičkovou infrastrukturu, 3. elektronický a uživatelsky příjemný stát, 4. přátelské a hrdé Česko s jasnou vizí a představou o své pozitivní roli v světě, 5. trvale udržitelný rozvoj a progresivní čistou zemi. To jsou podle mě věci, které musíme odšpuntovat, abychom se stali ze země dobré zemí špičkovou. Pořád tady takovou stranu nevidím. Ale vidím tu solidní pokusy a jsem rád, že si mezi nimi můžu vybrat.