Říjen 2016

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE, JAK NA TO?

31. října 2016 v 18:35 | Nappy |  B.I.B.S - STUDIUM
Bakalářská práce je práce, kterou odevzdáváte ve většině případů ve 3. ročníku, když ukončujete bakalářský obor.
Většina prací by měla dávat smysl, tzn., že by každá práce měla mít svůj úvod, cíl práce, teoretická východiska, analytická východiska, doporučení, vlastní práci a na konci závěr. Veškeré tyto aspekty bych tu chtěl popsat, a někomu snad i napomoct k tomu, aby měl psaní bakalářské práce o něco snazší. Když ne snazší, tak ulehčenou přečtením si tohoto článku.
Nechci si tu hrát na experta nebo na profesionálního poradce, jak vše udělat bezpracně nebo jednoduše.

Studoval jsem a studuji ekonomický obor, proto to bude vedeno v tomto ohledu.


Jak začít a jak si vybrat téma?



Začít a vybrat si téma je jedna z nejhorších situací, kdy vlastně vůbec nevíte, kde seženete literaturu a jak Vám to vůbec půjde a zda dokážete napsat odstavec bez toho, aniž byste nad tím seděli 3 hodiny. Pro někoho to může být snadné, prostě sedne a píše. Někdo si sežene plno literatury, stráví nad tím půlku života, pak zapomene, a pak jede znovu. Někdo
si to systematicky připraví a napíše např. každý den jednu stranu, to je taky možnost. Já Vám však uvedu příklad, jak jsem to provedl já.

  • Byl jsem hloupý a nechal jsem to na poslední chvíli,
  • Povinně jsem si vybral téma už někdy v květnu roku 2015.
  • To jsem měl hodně moc času všechno řešit, ale mělo to být odevzdané až 30. června 2016. Času dost.
  • Literaturu jsem řešil týden dopředu před uzavřením tématu bakalářské práce.
  • Dal jsem se do psaní měsíc před odevzdáním, docela pozdě, ale...

A teď konečně ty rady.

  • Nejprve je třeba si vybrat správné téma. Mělo by na 100 % souviset s vaším oborem. Nevím, jak je to jinde, ale když studujete právnickou fakultu, nebudete přeci psát o tom, jaký vliv mají tablety (nemyšleno jako prášky) na děti na 1. stupni základní školy, ne. Protože jsem celkem tíhnul k marketingu, tak jsem si vybral téma: "Propagace produktu za pomocí internetu (moderních technologií)". Celou dobu jsem si myslel, jaké jsem si to nevybral super téma, ale když jsem šel do důsledku celého problému, bylo to poměrně náročné.
  • Proto vždy si vyberte téma, které vás bude bavit a nebo k němu máte blízko. Pokud máte rodinnou firmu, udělejte finanční analýzu nebo efektivní hospodaření podniku nebo optimalizaci nákladů apod...
  • Zjistěte si dopředu, zda k tomu bude nějaká vhodná literatura. Skoro ke všemu existuje mnoho knih.
K závěru tohoto titulku chci dodat, že mi extrémně ulehčilo práci si udělat myšlenkovou mapu. Myšlenková mapa je papír A4, kde si napíšete doprostřed papíru téma vaší bakalářské práce a k tomu přiřazujete okruhy. Funguje to trochu jako rodokmen, takový stejný princip.

Já jsem si například napsal první okruh - Historie internetu, historie marketingu, jak, kdy, proč, kdo. Můžete si do myšlenkové mapy napsat co chcete, případně to vyškrtáte později, když se vám to nebude hodit. Je to super pomůcka, protože na papíře vidíte, čeho tedy chcete dosáhnout a jaké k tomu budete dělat kroky.


Literatura


  • V dnešní době není celkem problém si obstarat nějakou literaturu přes internet. Může jít o nějakou knihu v PDF nebo EPUB nebo MOBI, kterou můžete rovnou pročítat ve svém PC nebo čtečce, já jsem četl na tabletu. Existuje taky šikovný web, Google books.
  • Nejlepším způsobem, jak si nashromáždit nějakou literaturu, je jít do nějakého vyhledávače a pomocí klíčových slov hledat knihy, které mají o vašem tématu nějakou vypovídající hodnotu. Pokud se budete zajímat o náklady podniku, půjčíte si knihu, která pojednává o nákladech a případně jejich optimalizaci. Na dané téma určitě existuje mnoho literatury.
  • Zajděte si do knihovny a půjčte si knihy, klidně si jich vezměte víc a nebo si v knihovně sedněte a k vaší myšlenkové mapě, k vašim okruhům přiřaďte jednu knihu. To je poměrně důležité.
Jelikož já nerad studuji knihy dopředu, studuji knihy za pochodu, tudíž píšu a přitom dělám výpisky z knihy. Samozřejmě to musí dávat smysl. Ovšem najdu si některé okruhy, ze kterých chci něco vybrat a odcitovat, to je samozřejmost, ale že bych strávil hodiny nad knihou a vypisoval nějaké poznatky, to mi moc nevyhovuje.

Kvalitní články z webu (prosím ověřené, ne Wikipedia). Wikipedii můžete využít v situaci, kdy se dostanete k prvotnímu zdroji. Ale vždy byste měli psát nebo citovat z nějakého článku, který je věrohodný a není napsán nějakým amatérem. Je to složité, ale v konečném důsledku mohou být vaše teoretická východiska zpochybnitelná.
Vždy citujte, plagiát je plagiát a není dobré se dostat do problémů se školou kvůli tomu, že jste neodcitovali 25 % vaší práce a uvádíte teorii za svoji vymyšlenou a dokázanou.


Uspořádání bakalářské práce


  • Stanovte si cíl, čeho chcete dosáhnout, co chcete řešit. Vysvětlete v úvodu, proč jste si dané téma vybrali a proč o něm chcete psát.
  • Do teoretických východisek nepatří "myslím si", a celkově tam nepatří váš názor. Teoretická východiska jsou ta, která jste nastudovali a mají nějakou konektivitu k vaší analytické práci a k závěrečným diskuzím a závěrům. V teoretické práci nemůžete mít "nikdy" něco, co jste vymysleli vy sami, to patří jinam.
  • Analytická práce - sepište vaše poznatky, co je v podniku špatně, jak to v podniku chodí, co je tam dobré. Analytická práce slouží ke sběru vašich informací o daném podniku.
  • Doporučení a vlastní názor - sem patří vaše doporučení jak by se daly např. ty náklady řídit efektivněji. Co se dělá špatně, kde podnik tratí nejvíc, není to třeba ve skladu? Je toho mnoho. Zde budete popisovat nebo psát tu vaši práci, která je svým způsobem ta nejhodnotnější z celé bakalářské práce. Co jste tedy vyřešili?
  • Závěr - slouží jako konexe s abstraktem, který je jakýmsi prvopočátečním seznámením s prací. O co vlastně v práci jde a tak. V závěru byste měli konfrontovat abstrakt, zda jste dosáhli svého cíle, co k tomu bylo použito, případně zda se v podniku náklady optimalizovali a vaše práce byla pro podnik velice přínosná apod...
  • Je také nutné na některé z prvních stran vložit "Obsah", který se automaticky generuje. Kdykoliv ho
  • aktualizujete, měl by se obsah tvořit sám, bez vašeho zásahu a tečkování a "entrování". K tomuto slouží definování stylů, což je složitější, ale některé vysoké školy nabízejí dokumenty, kde mají studenti předdefinované styly a stačí s nimi jen umět pracovat.


Čas


  • Čas je to nejhorší. Žádný student nemá čas, i když vlastně jen kliká na tlačítko "aktualizovat" na Facebooku.
  • Já jsem vypracoval svoji bakalářskou práci zhruba za 50 hodin čistého času. Možná jsem trošku přidal, ale to není důležité.
  • Důležité je to, že není nejlepším nápadem si nechat všechno na poslední chvíli a neustále se utvrzovat v tom, že to přeci zvládnete. Ale jako rozumíme si, dělá to skoro většina.
  • Napište za den stranu, dvě, tři, čtyři.
  • Druhý den to zkontrolujte, co jste napsali, a přidejte další jednu.
  • Zamýšlejte se nad tím, co máte v práci napsáno, aby to dávalo smysl.
  • Konzultujte s vedoucím práce, to je hodně důležité.
  • Čím déle budete práci psát, pravděpodobně bude kvalitnější, protože někdo po několika hodinách
  • psaní dokáže psát úplné nesmysly, které v konečném důsledku nedávají smysl.



Obr. č. 1 - Bakalářská práce na téma "Propagace výrobku s využitím internetu"

Odevzdání


Odevzdání je ta poslední část, kdy si zajdete do copy centra a tam vám bakalářskou práci vytisknou. Doufejte, že jste si to předem zkontrolovali a vše je v pořádku a na svém místě. Moje bakalářská práce by měla s řádkováním 1,5 86 stran, proto moje řádkování bylo 13,14 bodů, nevím přesně. Celkově tedy moje bakalářská práce čítala takových 55 stran.
Dejte si pozor na export z Wordu do PDF, něco se vám zaručeně rozhodí. Já jsem neměl už moc času na kontrolu nebo se mi moc už nechtělo, takže jsem tam měl takové tři přešlapy. Popisek u tabulky byl na straně 45 a tabulka samotná byla na straně 46, to jako příklad.
Zkontrolujte si to doma v PDF, zkontrolujte si to po vytisknutí, ale hlavně si to zkontrolujte už v průběhu práce. Dejte někomu opravit práci ohledně gramatiky, protože když vidíte napsáno "Náklady byli, vyjímka, samozdřejmě, respektivně nebo
sklamat", tak to čtenáře určitě moc nepotěší a vedoucí nebo oponent vám
strhne body. Důležité je si vše zkontrolovat. Poté uvést přesné pokyny pro copy centrum nebo pro knihaře, jak má vaše bakalářská práce vypadat.
Po kompletaci vaší práce si zkontrolujte, zda je vše na přebalu správně napsané a zda tam není chyba. Já jsem si dvě bakalářské práce vzal, zkontroloval asi pětkrát, ale až v autě jsem si všiml, že je tam chyba. Místo "studijního" jsem měl
na přebalu napsáno "stdijního"..Prvně jsem to neviděl, pak jsem se zhrozil.

Doporučení závěrem


  • Udělejte si na bakalářskou práci čas
  • Najděte si relevantní literaturu.
  • Konzultujte.
  • Konzultujte.
  • Napište např. jen teoretická východiska.
  • Konzultujte.
  • Dopište zbytek.
  • Konzultujte.
  • Odevzdejte.

Pokud by někdo našel v mém článku chybu, že by něco mělo být v jiném okruhu, tak mi klidně napište. Viděl jsem i bakalářské práce, které se zabývali "sprostými slovy u spolužaček na vysoké" a jednu, která nesla název "moje svatba v Indii"... Myslím si, že to není moc vhodné téma pro bakalářskou práci.
Hodně štěstí.

JAKÁ JE CENA JEDNOHO UŠITÉHO TRIKA?

27. října 2016 v 23:00 | Nappy |  OSOBNÍ NÁZORY

Úvodem

Ahoj, rozhodl jsem se na popud minulých let napsat článek o tom, jakou má vlastně hodnotu jedno jediné ušité triko, které je k nám dovezené z Kambodži, Taiwanu nebo Číny.

Existuje dokument o dvou norských mladých blogerkách a jednom norském blogerovi, kteří se zajímají o módu. Byli zvyklí si každý týden kupovat nové oblečení. To přebytečné přehlíželi a nechali ležet ladem a přitom se rádi chlubili na svých blozích, že mají neustále nové oblečení, značkové. Jednoho dne se vydali do Kambodži (nejsem si jistý, jestli Kambodža), kde si měli vyzkoušet práci švadleny, šičky.

Brali to jako skvělou možnost, která se jim naskytla, aby si vyzkoušeli život těch lidí, kteří šijí trika, bundy, kalhoty apod...
Všechno mělo být jako splněný sen, ale realita byla mnohem krutější, než čekali.

Hned po příjezdu byli ubytovaní všichni tři v takové malé chýši, která byla pro kambodžskou pracovnici domovem, kde vařila, spala a vlastně trávila i svůj volný čas. Udivení blogeři byli natolik šokování tím, že tato chýše je o polovinu ne-li o tři čtvrtiny menší než jejich pokoj v Norsku.

Nedokázali si ani představit, že budou v takovém domečku spát a nějakou dobu přespávat, než se zase vrátí domů. Kambodžská pracovnice jim oznámila, že někdy dělá i 16 hodin denně a vydělá si 1 - 5 $ za směnu. To blogery naprosto šokovalo a nedokázali si představit takovou práci vykonávat každý den 16 hodin vkuse. Byli naprosto šokováni, došlo i na slzy.

Hned z rána se šli dvě holky s klukem zapsat do fabriky, aby si vyzkoušeli jeden den práce na šicím stroji. S přibývající únavou a nervovým vypětím přišly na řadu slzy a pláč a naprosto jiné názory na tuto práci a celkový náhled na jejich nákupy v Norsku.


Trailer k dokumentu - epizody jsou pod videem v popisku a jsou s anglickými titulky.


Video je na Youtube - ZDE - trailer


Co vlastně můžete vidět v daných epizodách? Seznámíte se s účastníky "zájezdu" a dozvíte se něco o jejich životě. Následně uvidíte jejich cestu, která povede do Kambodži, kde se budou zajímat o to, jak se šije jejich oblečení, které si v Severní Evropě mohou koupit. V neposlední řadě si vyzkouší, jaké je to být takovou švadlenou a pracovat na šicím stroji.
Vřele doporučuji zhlédnout!

Proč byste to měli vidět?

Ne všichni na Zemi máme stejné podmínky k žití. Ne všichni máme možnost si kupovat oblečení, ne všichni máme možnost mít svůj vlastní dům nebo auto. Ne všichni na této Zemi máme možnost vlastnit mobilní telefon, v něm internet a k tomu mít doma svůj vlastní notebook a postel, do které uleháme po náročném dni.

Tento dokument Vám v jistém ohledu otevře oči, že si nemusíte každý den nebo týden kupovat nové tričko. Utvoříte si názor na to, kolik utrpení je v daném triku a kolik bylo vynaloženo potu, abyste mohli dané značkové tričko nosit a ukazovat se v něm.

Slovo závěrem a vlastní názor

Udělejme si jen takovou malou analytickou chvilku a spočítejme si, kolik taková výroba trička zhruba stojí. Opravdu jen odhadem.

Jelikož se většina trik a mikin a dalšího oblečení neobejde bez toho, aniž by uvnitř byl nějaký nylon, tak pořizovací náklady na bavlnu + nylon jsou téměř zanedbatelné v takovém množství, v jakém je bavlna nakupována. Berme, že na jedno triko může vyjít 0.2 $.
Nyní se triko dostane do továrny, kde je kus látky předán švadleně, která udělá určitý kousek, další kousek udělá jiná švadlena a takhle se to posunuje dál. Na jedno triko, když hodně optimisticky, nám vyjde zhruba 0.5 $ jako náklady na zaměstnankyně a zaměstnance.
Teď už je triko hotové, stačí jen zabalit a odeslat směrem do Evropy. Nějaký plastový obal na jedno triko může činit 0.0001 $, což je naprosto zanedbatelné.
Převoz na jedno triko nám může v maximální míře vyjít také na setiny nebo desetinu dolaru.
A teď už je triko v Evropě. Samozřejmě se platí nějaké clo (ne uvnitř EU) a daně. To opomenu, na jedno triko to nebude nic extra.

Když to sečteme, docházíme k výsledku pod jeden dolar!!!
1 $ je 27. října 2016 24.78 Kč. Takže co nám z toho plyne?
(Jinak se omlouvám někomu, kdo by se chtěl šťourat v daních, clech, distribuci apod., nemám šanci zde objektivně rozhodnout, ani subjektivně).

Teď nám z toho plyne to, že Vietnamci jsou nám schopni prodat triko, které stojí 5O Kč (bílé bez potisku), ale jsme schopni utratit i 800 Kč za triko, které má nášivku "LACOSTE" a je bílé. Avšak pozor, těch 800 Kč je ještě malé číslo.
Přitom o kvalitě bychom mohli polemizovat.

Jak jsem na tom já?

Dříve jsem si hodně potrpěl na značkové oblečení a značkové boty, které stály i 2 500 Kč. Dnes nejsem tak náročný, protože jsem si uvědomil, že za některé boty chci utratit takovou cenu, ale většinou si i ověřuji, co to je za obchod a odkud dané zboží dováží. (Ne, nedělám to vždy a pořád).
Boty si kupuji jedny, většinou na zimu (max. dvoje) a jedny nebo dvoje na léto. Na nakupování oblečení si potrpím tak 2 - 5x ročně.

Domnívám se, ale nejsem si jistý, že obchod jako Bershka nebo Deichmann nebo H&M měli dříve problémy s tím, že v jejich továrnách pracovali i děti a pracovníci, kteří dostávali naprosto směšnou cenu za vykonanou práci. Nemusím Vám ani psát, jakou si tedy udělaly obchody marži na tom, když náklady na triko byly jeden dolar a vy jste je koupili za 800 Kč.

Před každým nákupem oblečení přemýšlejte, zda je to nutné a zda těch 10 triček určitě potřebujete. Stačí se podívat kolem sebe v obchodním centru, lidé tahají plné tašky.


Nechci, aby tento článek byl vnímám jako článek, který zakazuje nakupování oblečení. Chci jen, abyste se někdy zamysleli nad tím, co kupujete a zda nekupujete zboží, na kterém je krev a pot dětí nebo podhodnocených pracovnic a pracovníků fabrik z Kambodži, Taiwanu nebo Číny.

Zdroj: http://1url.cz/stHgh


PLÝTVÁME JÍDLEM

23. října 2016 v 14:11 | Nappy |  OSOBNÍ NÁZORY

Proč "plýtvání jídlem" a kdo za to může?

Ahoj,
tento článek se bude zabývat vyhazováním jídla. Proč zrovna plýtvání jídlem, jak mě to vlastně napadlo napsat tento článek? Z jednoduchého důvodu.
Na zpravodajském serveru Novinky.cz byl umístěn článek o tom, že na ostrově Madagaskaru nemají obyvatelé co jíst, protože je dlouhodobé sucho a další sklizeň přijde až v březnu. Nejen dospělí, ale i děti trpí hladem. Proto mě napadla jednoduchá věc. Napsat fakta o tom, jak moc plýtváme, co by se s tím dalo dělat a kde je vlastně zakopaný pes. Měli bychom doopravdy my, jako koncoví spotřebitelé, posílat jídlo nebo peníze na charitu nebo přímo na pomoc Madagaskaru? Nemyslím si.

Fakta o plýtvání

"V Evropské unii se ročně vyhodí 90 miliónů tun potravin, což je 180 kilogramů na obyvatele za rok." Tohle se píše v tiskové zprávě vydané ministerstvem zemědělství. Jsme frajeři, protože se na tomto zprůměrovaném výsledku podílíme nejvyšší cifrou." časopis Reflex č.40/2014)

Ve výrobě

Nestandartní plodiny se nevejdou do obalu, proto musí být do obalu skládány jen ty, které jsou vyhovující. Nevzhledné kusy končí na kompostu nebo jako krmivo pro zvířata. Nejčastějším problémem je také domluva mezi prodejci a výrobci. Výrobce vyrábí tolik, aby případnou poptávku na poslední chvíli dokázal uspokojit. Proto vznikají přebytečné zásoby a to u mléčných výrobků může být problém.

V zemědělství

Zemědělec je nucen vysazovat více plodin, i když nadbytek neprodá. Prodá jen tu část plodin, které odpovídají přísným standardům. Když plodiny nesplňují určité standardy, jsou zaorány nebo jsou krmivem pro zvířata.

V distribuci a prodeji

Zboží musí být nějakým způsobem distribuováno, převezeno z jednoho místa na druhé. To znamená pro potraviny "další nebezpečí", které spočívá v tom, že potraviny se mohou během převozu zkazit nebo se mohou zničit. Vše závisí na chlazení potravin, případně na jejich skladování.

V pohostinství a cateringu

Existují standardy EU, kdy musí být rozmražené jídlo spotřebováno do dvou hodin apod... Tento problém vzniká tím, že v restauracích se podávají nadměrné porce, které člověk nedokáže ani sníst. Nejvíce se plýtvá v tzv. bufetech "Vše co sníš", kde si lidé naberou tuny jídla, a následně zjistí, že po polévce už celé kuře a půlkilový steak nedokážou sníst.

V domácnosti

Hlavním plýtváním v domácnostech je problém plánování. Některé rodiny mají potřebu neustále nakupovat, a když zjistí, že lednice je z poloviny prázdná, mají znovu chuť nakoupit tolik jídla, aby naplnily půlku zbylé lednice. Dle průzkumu se ukázalo, že 85 % Britů si plete "minimální trvanlivost do" a "spotřebujte do". Rozdíl je v tom, že po době minimální trvanlivosti je potravina stále poživatelná a zdravotně nezávadná, avšak její jakost se může změnit, např. i k lepšímu. Po době spotřebujte do, je potravina neprodejná.


Další důležitá fakta o plýtvání

  • Průměrnou britskou rodinu stojí ročně plýtvání zhruba 17 000 Kč.
  • Na výrobu jednoho kilogramu hovězího masa se spotřebuje 15 500 l vody
  • 40 % veškerých cereálií v konečném důsledku skončí jako krmivo pro zvířata
  • Asi polovina všech chycených ryb je mrtvá znovu hozena do moře
  • Asi 1/3 vyprodukovaného jídla se znehodnotí nebo vyhodí

Co z toho vlastně plyne?

Hned na začátku by se mnou mohl někdo nesouhlasit, protože koncoví spotřebitelé jsme my a my ovlivňujeme, co se bude vyrábět a kolik se toho bude vyrábět. S tím naprostou souhlasím, ale do budoucna nepřesvědčíte masy lidí k tomu, aby nakupovali pouze takové množství, které jsou schopni sníst, případně omezit ztráty na minimum.
Celý tento problém je těžké v důsledku vyhodnotit, protože každý argument má svoje pro a proti. Pokud bychom chtěli omezit chov hovězího masa, bude nedostatek masa a zákazníci si budou stěžovat (odběratelé). Dodavatelům bude vytýkáno, že nejsou schopni dodat dostatečné množství hovězího masa k tomu, aby obchodní řetězec dokázal uspokojit zákazníkovu poptávku. Zákazníci budou nadávat, že je málo hovězího masa, i když hovězí maso jedí pětkrát do roka a mohli by se bez něj obejít.

Co vím, tak někteří zemědělci dokážou prodat i kusy zeleniny, které nevyhovují standardům obchodních řetězců a standardům EU. To je příjemná zpráva. Ovšem nedokážou to všichni.

Zajímavé by mi přišlo to, kdyby rodiny nakupovali na daný den jen to, co doopravdy potřebují. Pokud budeme vařit nějaké jídlo, tak v daný den nakoupíme potřebné zboží a využijeme je celé (z 95 %). Odřezků bude minimum, i když i takové minimum je v celosvětových číslech vysoké, ale nejde přímo o vyhazování mraženého masa, které je v mrazničce již rok a je nepoživatelné.

Problém je v tom, že by mnoho rodin oponovalo, že přece nebudou chodit nakupovat každý den. Na vesnici je to poměrně složitější, ale ve městech to není zas takový problém. Vaření určitého množství jídla, o kterém vím, že se sní, je jednou z cest k tomu, aby byl hlavní oběd celý sněden a nic nezbylo. Z mé zkušenosti vím, že se vaří tolik jídla, že by i desetičlenná rodina měla co dělat, aby se jídlo snědlo.

A závěrem

Závěrem chci jen napsat, že tento článek měl upozornit okrajově na to, kde se plýtvá, jak se plýtvá, malinké nastínění řešení, i když toto téma by mohlo být tak obsáhlé, že by z článku nebyl článek, ale rovnou kniha. Po přečtení tohoto článku si někteří také uvědomí, že neplýtvají zanedbatelně, ale někdy i nadbytečně, než je opravdu nutné.

______________________________________________________________________________________
Zdroj: Časopis Reflex
Zachraň jídlo [online]. Praha: Michal Veltruský, 2015 [cit. 2016-10-23]. Dostupné z: http://zachranjidlo.cz/