9. DEN - NEMOCNICE, MUSLIMKA, NAROZENINOVÝ DORT

8. srpna 2016 v 18:00 | Nappy |  ZÁPISKY Z CEST - EGYPT
Probouzím se v půl páté ráno! Přítelkyně spí jak Baryn a já navštěvuji střídavě toaletu. Jednou je mi zle od žaludku, po druhý mě prohání střeva. Nemůžu spát a do toho všeho se vložilo levé ucho, takže jsem připraven na to, že budu volat panu delegátovi a budu to s ním řešit. Všechno jsem si připravil, co bude potřeba do nemocnice. Nakonec jsem ještě usnul a s přítelkyní vstáváme v 7:00.

Beru to celkem vážně, takže po menších problémech na recepci nás spojí s naším delegátem. Pan George přijíždí během 10 minut a během dalších 5 minut odjíždíme jeho "Hjondém" do blízké nemocnice. Nechápu, jak takový auto může jezdit po silnici, ale budiž (nemá světla, dveře nejdou dovřít, uvnitř to má jen volant a rádio. Protože jsme to my, pustil nám Michala Davida na kazetce (ou jé, nemám ho rád). Bere nás s sebou do 7 km vzdálené nemocnice, kde se o nás postaral už pan recepční - George odjel a nechal nás tam. Vyplňujeme tunu formulářů a nějaký formalitky. Nakonec přichází pan doktor v bílém plášti ve žlutých "kroksách" společně se zahalenou sestřičkou v růžovém. Pan George jim už dal vědět přes telefon, co mi vlastně je, ale pan doktor mě příjemně vítá v jeho ordinaci a ptá se, jak se mám. Řekl jsem mu, že se mám sice dobře, ale v den mých narozenin být v nemocnici, to opravdu nezačíná ten den dobře.

Podíval se mi do ucha a říká: "Infected". To mi docela došlo už dřív. Vysvětluje, že bude třeba injekce, antibiotika a nějaký kapky. Ok, pohoda. Přichází pan recepční a zase chce vyplnit nějaký formulář. Pan doktor se vypařil. Přichází sestra s jehlou a ukazuje mi na zadek. Tak jsem pochopil, že včelička štípne do zadínka. Udělala to tak skvěle, že jsem nic necítil (:-P). Akorát mě teda půlka zadína bolí ještě teď. Čekám, čekám a čekám. Čekáme půl hodiny a doktor nikde. Sem tam vleze do ordinace sestra, pokaždé jiná. Asi nemají co na práci, tak paří nějaký hry na mobilu. Potom přichází další sestra a podává mi antibiotika, brufen a kapky do ucha. Ptám se, jak se to užívá. Tak prej čekat na doktora. Přichází pán z recepce, a že mám jít za ním a mám volat kamsi přes skype.

Cožeeeee? Tak jsem pochopil, že se spojím s kýmsi přes pojišťovnu nebo co. Pán se ptal na plno informací, zda jsem u té a u té pojišťovny, protože sám se divil, proč vlastně volám a v čem mi může pomoci. Tak jsme pokecali s milým pánem a já odcházím čekat na odvoz do hotelu. Zatím jsem se ale nedozvěděl, jak užívat prášky a kapky. Přiletěl milý doktor, kterej mi to vysvětlil, a my konečně můžeme odjet na hotel. Ale teď, jak se vrátit zpět? Prdele. Tak údajně čekat na auto a to nás odveze. Cože? Zase nám naskakují v hlavách pytle na hlavě a podobné voloviny. Přijíždí pan řidič a prý máme nasednout. Ale recepční povídá, ať odveze dvě lesby (#no hate) a jednoho pána. Asi bydlí poblíž. Recepční se už nasral a bere svoje auto a veze nás k hotelu.


Zjistil jsem, jak to na té silnici chodí. Když jednou zatroubíte, dáváte znamení, že někoho pouštíte. Když troubíte dvakrát, měníte směr jízdy. Když troubíte vícekrát, tak vám ruply nervy. Pokud v noci blikáte jednou, dáváte najevo, že se blížíte k nějakému autu, aby o vás řidič věděl (ne, zde v noci auta nesvítí, ani přes den). Raději nemluvím o tom, jak se dá udělat z dvouproudovky skoro čtyřproudovka. Čáry zde nic neznamenají, takže pokud nemáte ostrý lokty, tak se nikam nedostanete. Jezdí zde i Felicie, Octavie a sem tam vidíme nějaké to BMW, Mercedes nebo VW. Žádný auto nejezdí nepoškrábaný. To je zásada. Pokud chcete zapadnout, musíte mít doškrabaný všechny části auta. Pokud chcete dát najevo, že jste hodně bohatý, nemějte ho doškrabané a jezděte v BMW nebo Mercedesu.

Nakonec taková zajímavost - motorkář se nebojí v noci zde po hlavní třídě letět i 80 km/h. Když nesvítí, tak je to prostě vražda. Ale asi důvěřuje ostatním. Nedělá mu problém vézt dítě takovou rychlostí bez helmy. Prostě pohoda, jak u nás v ČR (skoro).

Dojíždíme k hotelu a říkám řidiči: "Here, Here". On se začne smát a povídá: "I know". Tak jsme se zasmáli oba, že vypadáme jako dva strašpytlové s přítelkyní, poděkujeme, zamáváme a odcházíme konečně na hotel. Úleva jak sviňa.
Snad bude ouško dobrý. Jinak se převlíkáme a jdeme k bazénu. Zase máme nějaký oplýtačky s uklízečem, ale asi mu na úklidu hodně záleží. Tak jsme mu jen řekli, že chceme "water" a vynést "múse (arabsky koš)". Jjen taková vsuvka - sám neumí říct anglicky ani větu, ale má odvahu se nás zeptat: "Do you speak english?"(:-D ). Cestou k bazénu se po brufenu cítím, jako by mě něco nadnášelo. Pohoda.

U bazénu ležím ve stínu, pojednávám o islámu. Přítelkyně se opaluje a je černá, jak bota! Obyvatelstvo hotelu se hodně obměnilo, takže potkáváme nové tváře. Po dvou hodinách odcházíme na pokoj se umýt a jdeme na oběd.

Dávám si jen polévku a bulku s "gyrosem". Přítelkyně rýži s omáčkou a už toho zde fakt moc nesníme. Je mi z toho všeho už zle. Nejvíc se domů těším na vodu. Ty všechny fanty coly a sprajty jsou už pěkně na pírko. Tak jsme najezení a půjdeme asi k moři. Jinak to nevidíme, než si pořádně užít předposlední den a zítra ten poslední. Zítřejší den ještě zbývá celý, ale v noci na čtvrtek odjíždíme už ve 2:45 z hotelu. Zítra bude informační schůzka, a tam se dozvíme plno důležitých informací. Poleženíčko u moře se nakonec nekoná, ale ležíme si pěkně u bazénu, kde se spalujeme a okoupáváme. Je zde plno dětí, zmrzlina, nějaký škaredý nedobrý párky na jídlo a kečup Heinz. Honzík přichází opatrně, ale kdyby přišel blíž, přítelkyně by mu natáhla spodní hák a bylo by po plavčíkovi. Jinak se máme fajn, sluníčko pořád svítí a klid. Kromě dětí, ty zde řvou pořád.

Přicházíme na pokoj a pod dveřmi leží obálka. Tak si říkám "ty vole, tak snad nebudeme nic platit" - ne nemuseli jsme, přišlo mi blahopřání od hotelu k narozeninám.

(Omlouvám se za kvalitu, špatné světlo + mě nenapadlo, že to budu někdy publikovat někam)

Tak to mě hodně potěšilo. Chystáme se jít na pořádnou vodní dýmku do města, odkud jsem natáčel videa. Jdeme si v pohodě, usedáme, číšník nebo rozdělavač dýmek se už na mě směje, dávám si strawberry, protože blueberry nemají. Prohlídneme Facebook, popíšu domů, jaké to v nemocnici bylo a přečtu pár blahopřání k narozeninám. Cestou do hotelu jdeme koupit Kryštofkovi (můj bratr) nějakej ten upomínkovej předmět pro děti. Chtěli jsme triko s velbloudem, ale Angry Birds plavací kruh vyhrál na plné čáře.

Také jsme potkali v hotelovém komplexu člověka, který moc hezky kreslil. Zde jsou jeho výtvory.

Po odchodu z obchodu se vydáváme do Burger Kingu. Tak jsme se jednou pořádně najedli. Až na to, že jsme za hambáč nechali v BK 135 Kč na naše, takže klid no. Vracíme se zpět. Jdeme rovnou na večeři, kde jen tak doplníme zásoby v žaludku, abychom je pak mohli všechny vyhodit (J).

Jsme zase zpět na pokoji. Během hodiny někdo klepe, tak jsem si pomyslel: "Tak, a někdo mi jde dát na hubu", za dveřmi stojí dva chlapíci z hotelového personálu a na malém talířku drží dort. A já na ně "I didn't order anything" a oni "nononoo birthday". A já "wut, thank you", a odešli. Tak jsme si s přítelkyní dávali večer dort a nakonec jsme snědli jen kousíček. Tak nám leží v ledničce. Pokud jsou tyto zápisky pravé, tak tam leží dodnes.
Potom jsme mrkli na South Park a usnuli.


Zítra si užijeme poslední den (snad) a pofrčíme domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama