10. DEN - ODLET, BEZPEČNOSTNÍ RÁM, KONEČNĚ DOMA

9. srpna 2016 v 18:00 | Nappy |  ZÁPISKY Z CEST - EGYPT
Poslední den je před námi a stavíme se mu čelem, protože to chceme dneska pořádně rozjet (ne chlastat). Vstáváme hned v 7:00. Odcházíme na snídani, kde si dávám jen ovocnou misku, protože víc prostě nezvládnu. Každodenní podívaná na prasata (lidi), jak do sebe hází ty tuny jídla a přitom víte, že to dané jídlo dobře nechutná, nebo ho máte až po krk, je nesnesitelná. Raději si hledím svýho a jiným to neberu. Ranní pomerančový džus chutná skvěle a ovocná miska též.

Přítelkyně risknula vajíčka a ještě něco, ale už nevím, co to bylo. Začíná se mi zase nafukovat žaludek, takže letíme na pokoj, kde nás to chytá jako každý den. Je to prostě už otravný, že zde do žaludku skoro nic nedáte a přitom to musíte hned vyhazovat. My jsme přijeli zhubnout, ne přibrat.

Chystáme si věci na vyzvednutí osušek, kartičky na rezervaci do rybí restaurace a na squash a případně i tenis. Squash máme jistým způsobem zařízený, rybí restaurace zabookovaná na večer na sedm a cítíme se docela fajn. Na pláži zvládneme i dvě skleničky sirupu se spritem. Nechutná to zle, ale všechny ty bublinkový nápoje už nám lezou taky krkem. Střídavě se opalujeme a koupeme v moři. Moře je teplotně super, ale vlny žádný, celý ohraničený bójkami a pláž písek ani z vlaku neviděla. Je to škoda. Přítelkyni začíná být krutopřísně špatně, takže se kolem 12 vracíme na pokoj. Plány na pinkání v hale nebo na kurtu se pomalu vytrácí a večeře v rybí restauraci taktéž.


Něco zde proti takové nemoci máme, ale asi je to slabý. Nemluvím o tom, že vás to dokáže dost vysílit. Přítelkyně spí, ale půjdeme na poslední schůzku, kde se dozvíme zásadní informace o odletu a příletu a všech těch volovinkách. Tak jdeme na to.
Nic extra jsme se nedozvěděli, ale prej nás budou budit telefonem na pokoji (:-D) sakra, to bude něco. Kufry nám odlifrují portýři a jinak vyrovnáme dluhy na recepci a pak frrr na letiště. Sakramentsky se nám chce vstávat s přítelkyní v 1:45. Bude to to prostě humus, ale na letišti snad bude klid. Na oběd jsem si dal polévku a přítelkyně nic, protože jí je zle. Vypadá to, že dneska to bude hodně divoký. Oběma nám není dobře od žaludku, mě ucho po chvilkách taky zlobí a přítelkyně vysedává, jak jen může. To je sakra den. Oběma nám není extra dobře a ještě k tomu dnes v noci odjíždíme a v ranních hodinách vzlítáme. Takže dovolená si bere oběti.

Už dvě hodiny jsme na pokoji a já jsem musel letět do lékárny, jinak bychom zítra možná neodletěli a museli řešit případně alternativní cesty domů. Snad bude vše v pohodě a my nakonec půjdeme do rybí restaurace, avšak ne na tenis ani squash.

Do rybí restaurace se nakonec chystáme, ale prvně jdeme do lobby na černý čaj. Dělám si dvojitej, aby mě to zastavilo *****. Pohodka, zatím to zvládáme. Do rybí restaurace jdeme s očekáváním, co to vlastně dostaneme na talíři. Už u vchodu mi číšník vpálí do očí, že jsem "very lucky man". Docela mi dochází proč, ale o tom později (na později už byl ča. Neustále mi chodil opakovat, že jsem very lucky man, což mi nakonec vysvětlil, že přítelkyně je něco jako Slunce na obloze, když ráno vychází). Usadili jsme se a dostáváme vínko a polévku s mořskými plody. Mě to zaujalo, ale přítelkyně toho moc nedala kvůli žaludku. Poděkujeme a během dalších 15 minut dostáváme druhý chod, na který koukáme s vyvalenýma očima. Prej krevety. Tak jo, jdeme na to. Rozděláváme to rukama, protože to snad ani nijak nejde a chutná to docela dobře. Do toho hnědá rýže a nějaké placky, ani nevím z čeho. Super. Chutnalo to dobře. Dobře naliti vínem a dobře najezení mořskými plody odcházíme na pokoj, kde si balíme kufry, protože vstáváme brzy. Už v 1:40 - chvíle na dobalení věcí, ve 2:15 nám odnesou kufry a v 2:45 odjíždíme z hotelu. Uvidí se, jak to všechno proběhne. Doufám, že v pohodě a bez problémů.

S přítelkyní vstáváme v 1:40 - oba jsme pořádně nespali, ale docela to stačilo na trochu vyspání. Prý nám budou volat z recepce jako budíček, nakonec volají až ve 2:05. To by nám jako budíček moc neprospělo, protože bychom nestíhali. Balíme kufry, přítelkyně se maluje, já běsním na záchodě.
Všechno hotovo, zhasínáme, vypínáme klimatizaci a kontrolujeme, zda jsme nic nezapomněli. Hotovo, jdeme. Kufry zanecháváme za dveřmi a odcházíme do lobby. Na recepci odevzdáváme klíče, pásky na ruku, karty. Vše je připraveno k odjezdu. Kufry nám portýr dovezl a my je nakládáme do autobusu. Jako pozornost dostáváme snídaňový balíček, ale na ten moc chuť nemáme. Ještě před odjezdem autobusu kontroluju záchody u recepce. Můžeme. Jedeme zhruba 10 - 15 minut.
Na letišti jsme během chvíle a už vystupujeme. Pasová kontrola, následně procházení rámem (nervy ohledně mušlí).

Všechno v pohodě, Egypťani jsou milí a postupujeme dále. U odbavení zjišťuji, že mám o 3 - 4 kilogramy víc (v kufru) - Jak? Ok, dostáváme palubní lístky a jdeme na další pasovou kontrolu a přes další rám. Vše v pořádku. Setkáváme se s přáteli, kteří s námi letěli z Brna. Popovídali jsme, takže nám to uteklo.

Nasedáme do letadla a těšíme se domů. Už ať jsme v Brně. Tak šťastnou cestu.
Po hodině letu dostáváme jídlo - těstoviny s masem (nechutná to špatně) a k tomu si dávám konečně jen vodu, vodu, vodu. Dále si dáváme kávu a čaj. Vše dohromady to krásně ladí žaludku a oba jsme spokojení.

Jsme v půlce letu a už se oba nemůžeme dočkat, až přistaneme v Brně. Nyní se nacházíme přesně ve středu mezi Aténami a Istanbulem. Let potrvá další dvě hodiny a pak už hurá domů.

Byla to klidná zajímavá dovolená v Egyptě, lidé byli milí, jídlo nebylo špatné, ubytování celkem v pohodě.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama