Srpen 2016

10. DEN - ODLET, BEZPEČNOSTNÍ RÁM, KONEČNĚ DOMA

9. srpna 2016 v 18:00 | Nappy |  ZÁPISKY Z CEST - EGYPT
Poslední den je před námi a stavíme se mu čelem, protože to chceme dneska pořádně rozjet (ne chlastat). Vstáváme hned v 7:00. Odcházíme na snídani, kde si dávám jen ovocnou misku, protože víc prostě nezvládnu. Každodenní podívaná na prasata (lidi), jak do sebe hází ty tuny jídla a přitom víte, že to dané jídlo dobře nechutná, nebo ho máte až po krk, je nesnesitelná. Raději si hledím svýho a jiným to neberu. Ranní pomerančový džus chutná skvěle a ovocná miska též.

Přítelkyně risknula vajíčka a ještě něco, ale už nevím, co to bylo. Začíná se mi zase nafukovat žaludek, takže letíme na pokoj, kde nás to chytá jako každý den. Je to prostě už otravný, že zde do žaludku skoro nic nedáte a přitom to musíte hned vyhazovat. My jsme přijeli zhubnout, ne přibrat.

Chystáme si věci na vyzvednutí osušek, kartičky na rezervaci do rybí restaurace a na squash a případně i tenis. Squash máme jistým způsobem zařízený, rybí restaurace zabookovaná na večer na sedm a cítíme se docela fajn. Na pláži zvládneme i dvě skleničky sirupu se spritem. Nechutná to zle, ale všechny ty bublinkový nápoje už nám lezou taky krkem. Střídavě se opalujeme a koupeme v moři. Moře je teplotně super, ale vlny žádný, celý ohraničený bójkami a pláž písek ani z vlaku neviděla. Je to škoda. Přítelkyni začíná být krutopřísně špatně, takže se kolem 12 vracíme na pokoj. Plány na pinkání v hale nebo na kurtu se pomalu vytrácí a večeře v rybí restauraci taktéž.


Něco zde proti takové nemoci máme, ale asi je to slabý. Nemluvím o tom, že vás to dokáže dost vysílit. Přítelkyně spí, ale půjdeme na poslední schůzku, kde se dozvíme zásadní informace o odletu a příletu a všech těch volovinkách. Tak jdeme na to.
Nic extra jsme se nedozvěděli, ale prej nás budou budit telefonem na pokoji (:-D) sakra, to bude něco. Kufry nám odlifrují portýři a jinak vyrovnáme dluhy na recepci a pak frrr na letiště. Sakramentsky se nám chce vstávat s přítelkyní v 1:45. Bude to to prostě humus, ale na letišti snad bude klid. Na oběd jsem si dal polévku a přítelkyně nic, protože jí je zle. Vypadá to, že dneska to bude hodně divoký. Oběma nám není dobře od žaludku, mě ucho po chvilkách taky zlobí a přítelkyně vysedává, jak jen může. To je sakra den. Oběma nám není extra dobře a ještě k tomu dnes v noci odjíždíme a v ranních hodinách vzlítáme. Takže dovolená si bere oběti.

Už dvě hodiny jsme na pokoji a já jsem musel letět do lékárny, jinak bychom zítra možná neodletěli a museli řešit případně alternativní cesty domů. Snad bude vše v pohodě a my nakonec půjdeme do rybí restaurace, avšak ne na tenis ani squash.

Do rybí restaurace se nakonec chystáme, ale prvně jdeme do lobby na černý čaj. Dělám si dvojitej, aby mě to zastavilo *****. Pohodka, zatím to zvládáme. Do rybí restaurace jdeme s očekáváním, co to vlastně dostaneme na talíři. Už u vchodu mi číšník vpálí do očí, že jsem "very lucky man". Docela mi dochází proč, ale o tom později (na později už byl ča. Neustále mi chodil opakovat, že jsem very lucky man, což mi nakonec vysvětlil, že přítelkyně je něco jako Slunce na obloze, když ráno vychází). Usadili jsme se a dostáváme vínko a polévku s mořskými plody. Mě to zaujalo, ale přítelkyně toho moc nedala kvůli žaludku. Poděkujeme a během dalších 15 minut dostáváme druhý chod, na který koukáme s vyvalenýma očima. Prej krevety. Tak jo, jdeme na to. Rozděláváme to rukama, protože to snad ani nijak nejde a chutná to docela dobře. Do toho hnědá rýže a nějaké placky, ani nevím z čeho. Super. Chutnalo to dobře. Dobře naliti vínem a dobře najezení mořskými plody odcházíme na pokoj, kde si balíme kufry, protože vstáváme brzy. Už v 1:40 - chvíle na dobalení věcí, ve 2:15 nám odnesou kufry a v 2:45 odjíždíme z hotelu. Uvidí se, jak to všechno proběhne. Doufám, že v pohodě a bez problémů.

S přítelkyní vstáváme v 1:40 - oba jsme pořádně nespali, ale docela to stačilo na trochu vyspání. Prý nám budou volat z recepce jako budíček, nakonec volají až ve 2:05. To by nám jako budíček moc neprospělo, protože bychom nestíhali. Balíme kufry, přítelkyně se maluje, já běsním na záchodě.
Všechno hotovo, zhasínáme, vypínáme klimatizaci a kontrolujeme, zda jsme nic nezapomněli. Hotovo, jdeme. Kufry zanecháváme za dveřmi a odcházíme do lobby. Na recepci odevzdáváme klíče, pásky na ruku, karty. Vše je připraveno k odjezdu. Kufry nám portýr dovezl a my je nakládáme do autobusu. Jako pozornost dostáváme snídaňový balíček, ale na ten moc chuť nemáme. Ještě před odjezdem autobusu kontroluju záchody u recepce. Můžeme. Jedeme zhruba 10 - 15 minut.
Na letišti jsme během chvíle a už vystupujeme. Pasová kontrola, následně procházení rámem (nervy ohledně mušlí).

Všechno v pohodě, Egypťani jsou milí a postupujeme dále. U odbavení zjišťuji, že mám o 3 - 4 kilogramy víc (v kufru) - Jak? Ok, dostáváme palubní lístky a jdeme na další pasovou kontrolu a přes další rám. Vše v pořádku. Setkáváme se s přáteli, kteří s námi letěli z Brna. Popovídali jsme, takže nám to uteklo.

Nasedáme do letadla a těšíme se domů. Už ať jsme v Brně. Tak šťastnou cestu.
Po hodině letu dostáváme jídlo - těstoviny s masem (nechutná to špatně) a k tomu si dávám konečně jen vodu, vodu, vodu. Dále si dáváme kávu a čaj. Vše dohromady to krásně ladí žaludku a oba jsme spokojení.

Jsme v půlce letu a už se oba nemůžeme dočkat, až přistaneme v Brně. Nyní se nacházíme přesně ve středu mezi Aténami a Istanbulem. Let potrvá další dvě hodiny a pak už hurá domů.

Byla to klidná zajímavá dovolená v Egyptě, lidé byli milí, jídlo nebylo špatné, ubytování celkem v pohodě.



9. DEN - NEMOCNICE, MUSLIMKA, NAROZENINOVÝ DORT

8. srpna 2016 v 18:00 | Nappy |  ZÁPISKY Z CEST - EGYPT
Probouzím se v půl páté ráno! Přítelkyně spí jak Baryn a já navštěvuji střídavě toaletu. Jednou je mi zle od žaludku, po druhý mě prohání střeva. Nemůžu spát a do toho všeho se vložilo levé ucho, takže jsem připraven na to, že budu volat panu delegátovi a budu to s ním řešit. Všechno jsem si připravil, co bude potřeba do nemocnice. Nakonec jsem ještě usnul a s přítelkyní vstáváme v 7:00.

Beru to celkem vážně, takže po menších problémech na recepci nás spojí s naším delegátem. Pan George přijíždí během 10 minut a během dalších 5 minut odjíždíme jeho "Hjondém" do blízké nemocnice. Nechápu, jak takový auto může jezdit po silnici, ale budiž (nemá světla, dveře nejdou dovřít, uvnitř to má jen volant a rádio. Protože jsme to my, pustil nám Michala Davida na kazetce (ou jé, nemám ho rád). Bere nás s sebou do 7 km vzdálené nemocnice, kde se o nás postaral už pan recepční - George odjel a nechal nás tam. Vyplňujeme tunu formulářů a nějaký formalitky. Nakonec přichází pan doktor v bílém plášti ve žlutých "kroksách" společně se zahalenou sestřičkou v růžovém. Pan George jim už dal vědět přes telefon, co mi vlastně je, ale pan doktor mě příjemně vítá v jeho ordinaci a ptá se, jak se mám. Řekl jsem mu, že se mám sice dobře, ale v den mých narozenin být v nemocnici, to opravdu nezačíná ten den dobře.

Podíval se mi do ucha a říká: "Infected". To mi docela došlo už dřív. Vysvětluje, že bude třeba injekce, antibiotika a nějaký kapky. Ok, pohoda. Přichází pan recepční a zase chce vyplnit nějaký formulář. Pan doktor se vypařil. Přichází sestra s jehlou a ukazuje mi na zadek. Tak jsem pochopil, že včelička štípne do zadínka. Udělala to tak skvěle, že jsem nic necítil (:-P). Akorát mě teda půlka zadína bolí ještě teď. Čekám, čekám a čekám. Čekáme půl hodiny a doktor nikde. Sem tam vleze do ordinace sestra, pokaždé jiná. Asi nemají co na práci, tak paří nějaký hry na mobilu. Potom přichází další sestra a podává mi antibiotika, brufen a kapky do ucha. Ptám se, jak se to užívá. Tak prej čekat na doktora. Přichází pán z recepce, a že mám jít za ním a mám volat kamsi přes skype.

Cožeeeee? Tak jsem pochopil, že se spojím s kýmsi přes pojišťovnu nebo co. Pán se ptal na plno informací, zda jsem u té a u té pojišťovny, protože sám se divil, proč vlastně volám a v čem mi může pomoci. Tak jsme pokecali s milým pánem a já odcházím čekat na odvoz do hotelu. Zatím jsem se ale nedozvěděl, jak užívat prášky a kapky. Přiletěl milý doktor, kterej mi to vysvětlil, a my konečně můžeme odjet na hotel. Ale teď, jak se vrátit zpět? Prdele. Tak údajně čekat na auto a to nás odveze. Cože? Zase nám naskakují v hlavách pytle na hlavě a podobné voloviny. Přijíždí pan řidič a prý máme nasednout. Ale recepční povídá, ať odveze dvě lesby (#no hate) a jednoho pána. Asi bydlí poblíž. Recepční se už nasral a bere svoje auto a veze nás k hotelu.


Zjistil jsem, jak to na té silnici chodí. Když jednou zatroubíte, dáváte znamení, že někoho pouštíte. Když troubíte dvakrát, měníte směr jízdy. Když troubíte vícekrát, tak vám ruply nervy. Pokud v noci blikáte jednou, dáváte najevo, že se blížíte k nějakému autu, aby o vás řidič věděl (ne, zde v noci auta nesvítí, ani přes den). Raději nemluvím o tom, jak se dá udělat z dvouproudovky skoro čtyřproudovka. Čáry zde nic neznamenají, takže pokud nemáte ostrý lokty, tak se nikam nedostanete. Jezdí zde i Felicie, Octavie a sem tam vidíme nějaké to BMW, Mercedes nebo VW. Žádný auto nejezdí nepoškrábaný. To je zásada. Pokud chcete zapadnout, musíte mít doškrabaný všechny části auta. Pokud chcete dát najevo, že jste hodně bohatý, nemějte ho doškrabané a jezděte v BMW nebo Mercedesu.

Nakonec taková zajímavost - motorkář se nebojí v noci zde po hlavní třídě letět i 80 km/h. Když nesvítí, tak je to prostě vražda. Ale asi důvěřuje ostatním. Nedělá mu problém vézt dítě takovou rychlostí bez helmy. Prostě pohoda, jak u nás v ČR (skoro).

Dojíždíme k hotelu a říkám řidiči: "Here, Here". On se začne smát a povídá: "I know". Tak jsme se zasmáli oba, že vypadáme jako dva strašpytlové s přítelkyní, poděkujeme, zamáváme a odcházíme konečně na hotel. Úleva jak sviňa.
Snad bude ouško dobrý. Jinak se převlíkáme a jdeme k bazénu. Zase máme nějaký oplýtačky s uklízečem, ale asi mu na úklidu hodně záleží. Tak jsme mu jen řekli, že chceme "water" a vynést "múse (arabsky koš)". Jjen taková vsuvka - sám neumí říct anglicky ani větu, ale má odvahu se nás zeptat: "Do you speak english?"(:-D ). Cestou k bazénu se po brufenu cítím, jako by mě něco nadnášelo. Pohoda.

U bazénu ležím ve stínu, pojednávám o islámu. Přítelkyně se opaluje a je černá, jak bota! Obyvatelstvo hotelu se hodně obměnilo, takže potkáváme nové tváře. Po dvou hodinách odcházíme na pokoj se umýt a jdeme na oběd.

Dávám si jen polévku a bulku s "gyrosem". Přítelkyně rýži s omáčkou a už toho zde fakt moc nesníme. Je mi z toho všeho už zle. Nejvíc se domů těším na vodu. Ty všechny fanty coly a sprajty jsou už pěkně na pírko. Tak jsme najezení a půjdeme asi k moři. Jinak to nevidíme, než si pořádně užít předposlední den a zítra ten poslední. Zítřejší den ještě zbývá celý, ale v noci na čtvrtek odjíždíme už ve 2:45 z hotelu. Zítra bude informační schůzka, a tam se dozvíme plno důležitých informací. Poleženíčko u moře se nakonec nekoná, ale ležíme si pěkně u bazénu, kde se spalujeme a okoupáváme. Je zde plno dětí, zmrzlina, nějaký škaredý nedobrý párky na jídlo a kečup Heinz. Honzík přichází opatrně, ale kdyby přišel blíž, přítelkyně by mu natáhla spodní hák a bylo by po plavčíkovi. Jinak se máme fajn, sluníčko pořád svítí a klid. Kromě dětí, ty zde řvou pořád.

Přicházíme na pokoj a pod dveřmi leží obálka. Tak si říkám "ty vole, tak snad nebudeme nic platit" - ne nemuseli jsme, přišlo mi blahopřání od hotelu k narozeninám.

(Omlouvám se za kvalitu, špatné světlo + mě nenapadlo, že to budu někdy publikovat někam)

Tak to mě hodně potěšilo. Chystáme se jít na pořádnou vodní dýmku do města, odkud jsem natáčel videa. Jdeme si v pohodě, usedáme, číšník nebo rozdělavač dýmek se už na mě směje, dávám si strawberry, protože blueberry nemají. Prohlídneme Facebook, popíšu domů, jaké to v nemocnici bylo a přečtu pár blahopřání k narozeninám. Cestou do hotelu jdeme koupit Kryštofkovi (můj bratr) nějakej ten upomínkovej předmět pro děti. Chtěli jsme triko s velbloudem, ale Angry Birds plavací kruh vyhrál na plné čáře.

Také jsme potkali v hotelovém komplexu člověka, který moc hezky kreslil. Zde jsou jeho výtvory.

Po odchodu z obchodu se vydáváme do Burger Kingu. Tak jsme se jednou pořádně najedli. Až na to, že jsme za hambáč nechali v BK 135 Kč na naše, takže klid no. Vracíme se zpět. Jdeme rovnou na večeři, kde jen tak doplníme zásoby v žaludku, abychom je pak mohli všechny vyhodit (J).

Jsme zase zpět na pokoji. Během hodiny někdo klepe, tak jsem si pomyslel: "Tak, a někdo mi jde dát na hubu", za dveřmi stojí dva chlapíci z hotelového personálu a na malém talířku drží dort. A já na ně "I didn't order anything" a oni "nononoo birthday". A já "wut, thank you", a odešli. Tak jsme si s přítelkyní dávali večer dort a nakonec jsme snědli jen kousíček. Tak nám leží v ledničce. Pokud jsou tyto zápisky pravé, tak tam leží dodnes.
Potom jsme mrkli na South Park a usnuli.


Zítra si užijeme poslední den (snad) a pofrčíme domů.

8. DEN - MUHAMMAD, WIFI, BOLEST UCHA

7. srpna 2016 v 18:00 | Nappy |  ZÁPISKY Z CEST - EGYPT
Dnešní vstávání v 7:00 bylo zapříčiněno tím, že jsem už celou noc očekával ráno, protože se mi dobře nespalo. Navíc jsme chtěli udělat pár fotek v moři a na okraji moře brzy ráno při východu Slunce.
Tak jsme do sebe dostali snídani, kde jsme spíše jedli ovoce a něco málo sladšího, protože člověk zde po ránu fakt moc chuť nemá a navíc to se mnou pěkně mává. Po snídani jsem se vydal na toalety, kde jsem to trošku rozjel. Začali jsme se převlékat k moři a k bazénu do plavacího úboru. U moře jsme poprosili pána z Ruska, aby nám udělal pár hezkých fotek ve vodě, ale povedlo se mu to tak napůl, ale nevadí. Spokojíme se s málem (já) a odcházíme na takové kamínko-betonové molo, kde se necháváme vyfotit od paní. Neočekávaně z Ruska. Udělala nám další hezké fotky a jsme oba rádi, že to nakonec vyšlo.

Paní Křečková přichází a rozvalí se v moři a dokonale si to užívá. Její červené škraně jsou tak spálený, že to vypadá, jako by na nich ráno dělala všem lidem palačinky a omelety. Dost paní Křečkové. Přítelkyně se opaluje, já se vzdělávám z knihy "Mohhamed, posel boží". Dozvídám se plno hodnotných informací o prorokovi a islámu. Jinak jsme si kolem 10:05 vzpomněli, že jsme chtěli zařídit rezervaci do rybí restaurace, ale pán nám povídá, že jdeme pozdě a má plno. OK!Náš problém.

Po celé dopoledne bloudíme po pláži, opalujeme se, koupeme se zřídka a povídáme si. Na oběd se opět vydáváme do venkovní restauračky, kde moc dlouho nepobýváme kvůli mým nevolnostem a problémům, kvůli kterým trávím mnoho času na toaletách.
Je hotovo a můžeme se vrátit zpět na pláž nebo k bazénu. Bazén nám přijde sympatičtější, a tak se jdeme koupat do jednoho z těch největších. Zanedlouho se začne hrát "wodnaje polo" (po Ruski), tak vyčkáváme, že se podíváme na pořádný bitky ve vodě. Hrají i Češi. Hodí balon mimo hrací plochu a přítelkyně pro něj běží. Hodí to Čechovi a ten nám odpoví "spasibo". Tak na něj koukáme a mu vyletí z úst: "sakra, odkud jste?" Tak jsme mu řekli, že z České republiky a on při pohledu na přítelkyni, odpovídá: "Jsem si říkal no." Hahahah. Potom následuje další opalovačka a pocení na ostrém Slunci a samozřejmě nějaké to pojezeníčko.

Odpoledne jsme si šli zase lehnout k bazénu, ale k našemu hotelu, kde je i slavný aquapark a o něco víc to zde žije. Přichází Honzík. Jen tak opatrně, protože má strach, že by mu přítelkyně napálila bombu do obličeje za ten tablet. Tak si není jistej, jde jen kolem a pozdraví. Potkává nás taky človíček, který má na zádech napsáno na triku "Czech diving team". Přišel k nám, jen se postavil k našim lehátkům a přítelkyně říká: "Nic nechceme." On se na ni zašklebí a povídá: "To je v prdeli". "Nic vám nenabízím, jen chci pozdravit, takže ahoj, jak se máš, chceš Safari?" a my: "Ne" a on s posměškem: "Ok"! Tak se s námi loučí. Byla sranda.

Po odpolední koupačce jsme se tedy rozhodli zavítat do restaurace Praha, kde mají údajně shishu a free wifi. Ok, vešli jsme, skoro objednali shishu, ale dozvěděli
jsme se, že nejde wifi. Tak nás posílá číšník naproti, kde wifi mají.

Přicházíme do kavárny, kde nám udělají za dv
a dolary shishu a heslo k wifi nám poskytnou, jsme usazeni, hulím dýmku, čekujeme facebook a najednou vypadne elektřina. Panika, unesou nás nebo něco jinačího? Neee. Čekáme dalších dvacet minut, ale nakonec to vzdáváme a po hodi
ně a půl odcházíme. Zítra se tam chystáme znovu, snad elektřina pojede.

Po příchodu na náš hotel elektřina frčí, ale jen tak střídavě, takže nejlepší bylo, když v jídelně bylo kolem 200 lidí a najednou zhasla všechna světla. To byl řev. Bohužel to do 30 vteřin nahodili, takže jsme se moc nenasmáli. Mimochodem na večeři měli uvařené špagety - hmmm super! Bylo to fakt dobrý. Potom se odebíráme na pokoj a máme toho zase za celý den dost. Uvidíme, jestli ještě někam půjdeme, ale na nic extra to nevypadá. Navíc vypadává elektřina, tak je to takový divočejší. Tak jsme se nakonec domluvili, že si dáme na druhé večeři na dokrmení meloun a půjdeme spát. Já doufám, že bolení levýho ucha (začalo nehorázně bolet) přejde a bude klid. Tak snad.

7. DEN - JMÉNA EGYPŤANŮ, FOCENÍ, MISHA NÁS POSÍLÁ DO P**ELE

6. srpna 2016 v 18:00 | Nappy |  ZÁPISKY Z CEST - EGYPT
Spali jsme asi 10 hodin, což znamená, že vstáváme v osm ráno a probouzíme se do dalšího teplého a krásného dne. Venku a na pokoji je vedro jako prase, kočka krmí koťata, Rusáci řvou po chodbě.
Přítelkyně mě uhání, ať už sakra vstanu, že má taky hlad a nebude čekat věčně, než z té postele vylezu. Spáváme pod takovými prostěradly, takže je v tom po ránu člověk zamotanej, jako kdyby na něj přišla Odula (Hobbit). Nahodil jsem oblek a šli jsme.

Každodenně nás rozveselí paní Křečková, která si křečkuje na stůl tolik věcí, že by to zabilo i pořádnýho chlapa. U snídaně bývá totiž super zábava, jen tak pozorovat lidi je prostě fajn. Sedáváme s přítelkyní u stolu se 4 židlemi, takže se sem tam na nás někdo dívá, že by si chtěl sednout. Nabízel jsem dvěma muslimkám sezení vedle nás, odpovědí bylo jen mávnutí ruky a zhruba desetiminutové stání opodál. Jinak jsem zapomněl napsat, co jsme si to vůbec dali. Tak na snídani jsme si dali ovocnou misku, vaječné omeletky, kávu, džus a něco, co už ani nezvládnu pojmenovat. Nechápu proč, ale skoro nic nejíme, a přesto se mi na záchodě zdá, že přibrat kilogramy na dovolené v hotelu s all inclusive prostě nejde. Asi nějaký obranný mechanismus.

Po snídani se převlékáme do plavacích obleků a odcházíme k bazénu. Zde se nic podstatného neodehrálo. Přišlo několik Rusů, asi 90 % ze všech lidí, okupovali nás všude kolem a pařili karty a dělali různé hovadiny. Za hodinku přišli 3 nabušení Rusáci, kteří zrovna vyšli z posilovny, kde strávili skvělý čas se svými přítelkyněmi. Asi si cestou z posilovny vykládali, kolik toho dneska zvládli na bench a kolik toho zvládnou za půl hodiny, protože za takovou dobu tam zase odešli. Vodní pólo dneska bylo nic moc. Bylo to asi tím, že tam nehrál žádnej Čech. Já jsem trávil skvělé chvíle tím, že jsem četl o prorokovi Mohammedovi a přítelkyně se opalovala.
Když jsme u těch jmen, tak jsme si s přítelkyní říkali, že kdybyste někde na ulici v Hurghadě zavolali jméno Muhhamed, otočí se 80% část Arabů, zbylých 20 % by byli turisti. Zkoumali jsme tedy pestrost jmen a došli jsme k těmto: "Muhammed, Muhhamad, Mohammed, Ohomomomomhammed, Achmed, Hamed, Hahahamuhamed,hahahmed a Ali a Omar." ( :D)
Zjistil jsem, že mě začíná bolet ucho, tak doufám, že to nebude něco horšího. U bazénu bylo zase jídlo (snack) a byla výborná játra, tak jsem si naložil.

Před obědem jsme se opět vydali k moři, kde jsme zalehli, a já jsem na dobré dvě hodiny usnul a odpočíval a odpočíval, sledoval paní Křečkovou a lidi kolem. Oskar chodil kolem nás a bručel, jako by na něm seděl někdo sakra těžkej. Miliony nabízečů zájezdů a masérů se opět pohybovaly v naší blízkosti, ale prostě už na ně z vysoka. No nevím co. Jednomu vysvětlíte, že se bojíte potápění a žraloků, druhýmu, že nemáte prachy, tak vám vynadá, že jezdíte na dovolenou bez peněz a poslední na vás zkouší taktiku "zadarmo".

Obědové menu bylo zase super. Než jsme stihli na stůl nanosit jídlo, vrabčáci si to pomalu rozebrali, a kdyby jich bylo víc, odnesou i talíř. Dali jsme si různé saláty, pizzu, kuřecí kung pao, rýži, brambory. Já už nevím, co jsme do sebe naházeli, ale já jsem pořád myslel na tu debilní bolest ucha, a ten fakt, že o víkendu jdu do školy. Ale v úterý (15. 9.) mám narozeniny (:-P).

Následně jsme zase odešli k moři. Já jsem se vyplácnul na lehátko a přítelkyně se zase opalovala. Z moře vylezly dvě Češky, a jedna povídá: "dneska je vedro jak sviňa", a druhá: "mmmm", a první říká: "jsi spálena jako prase, asi si se nenamazala", asi Ostravačky. Po pláži běží malej kluk a jde se pochlubit rodičům, co to ulovil. V dlani dlachní medúzu a rodiče mu nadávají, ať to hodí zpátky do moře.

Po opalovačce u moře jdeme zpět k našemu bazénu, kde je plno lidí, dětí, zahalených žen, nahých žen, spálených Rusů, opálených lidí. Nic zvláštního se dnes neděje a nic speciálního v plánu nemáme, i když. Mám v plánu udělat video, jak se chystáme zapadnout. O tom však později a video snad bude taktéž. Dneska jsme si dali i zmrzlinu, která byla čokoládovo jahodová - dobrý. Pelášíme zpět na pokoj a půjdeme vyfotit "Sígal" (náš hotel) trošku jinak než doposud. Tak uvidíme, jak se nám fotky vydaří a co se nám na cestách po resortu přihodí.

Kvůli fotkám jsme se dostali až na střechu, kde jsme si vyfotili moře a vzdálenější ostrov. Udělali jsme pár fotek bazénů a aquaparku a navíc jsme se chtěli nechat vyfotit u moře, ale Slunce zapadalo rychle a tma byla čím dál více temnější. Cestou jsme potkali Mishu. Okamžitě jsem ho s úsměvem poslal do p*dele a on mě taktéž. Řekl nám to ještě pětkrát po sobě, protože to trénoval a chtěl slyšet, jak mu to jde. Řekli jsme mu, že mu to jde dobře, plácli si a šli zpět do hotelu.
Čekání na večeři jsme si krátili sezením v lobby, kde jsem popíjel kávu a s přítelkyní jsme si prohlíželi fotky, které jsme během dneška pořídili, a také nové hosty hotelu, kteří dnes přijeli. Uvědomili jsme si, že už za 3 dny odlétáme. Sice za 4 dny, ale ve čtvrtek v 2:45 odjíždíme z hotelu - parádička. Odcházíme z lobby a já jdu psát zápisky, abych zaplnil dobu (30 minut) než bude večeře.

Na večeři jsme si dali něco lehčího, jako je kuře a bramborami. Pár salátků (proč sakra do každýho jídla dávají kopr!!!!! Kopr je zde všude), sladký a s plnými žaludky odcházíme. Dnes také nemáme v plánu nikam vyrážet, protože ráno chceme brzy vstát, zarezervovat si místo v rybí restauraci a udělat další fotografie. Taktéž chceme vyrazit do restaurace "Praha", kde si konečně dám pořádnou egyptskou shishu, a požadujeme wifi (:-D). Doufám, že wifi nebude taktéž zpoplatněna a popíšeme pár lidem a já přidám další poznatky z Egypta. Asi až dojedu domů, zveřejním to. Nejdříve to budu muset vše poupravit. Píšu to z fleku a nevracím se k chybám, protože se to na tabletu nepíše nejlíp, ale lepší než nic.

(Pozn. Veškeré zápisky jsou psány z Egypta a nechávám je nyní tak, jak byly kdysi psány)
Večeře dopadla na jedničku, ale jídlo nám v každém případě dává zabrat. Tak dobrou noc a hezké sny.

Zítra chceme pořádnou shishu a wifi!!

6. DEN - UČENÍ SPROSTÝCH SLOV, PANÍ KŘEČKOVÁ, TRHÁKY V TV

5. srpna 2016 v 18:00 | Nappy |  ZÁPISKY Z CEST - EGYPT
Ráno jsme to trošku přepískli a vstáváme v 7:41. Ranní hygiena, nějaké to oblečení na sebe a můžeme vyrazit.
Na snídani jsme si dali falafel, omeletu, mléko a cereálie (bobky od myšky) a džusík. Docela v pohodě, ale v již dřívějších dnech jsem psal, že nám chutná čím dál méně a hlavně v menším množství. Tudíž na snídani, oběd a večeři skoro nic nesníme nebo jen takové rozumné množství, který je tak rozumný, až je nejrozumnější.

Sebrali jsme osušky, nahodili obleky k vodě a rovnou přes jídelnu se vypravili k bazénu. Dnes je moc hezké počasí, sem tam nějakej mráček, trochu vítr, ale nic, co by se nedalo přežít. I když to vedro je šílený.

U bazénu je to v pohodě, potkáváme i více Čechů, kteří pravděpodobně dnes nebo včera přiletěli nebo přijeli místním MHDčkem bo taxálem. Voda je teplá, vorvani tu jsou taky, Rusáci si dotáhli i svou shishu, takže jsem jen smutně koukal. Udělali jsme s přítelkyní pár dalších fotek do sbírky/alba a střídavě se koupeme, pijeme, fotíme, ležíme.

V 11 hodin jsme se přesunuli k moři, kde jsme zahájili potápěčský kurz v metrové hloubce. Během potápění přišel i jeden Rus, který se chtěl do našeho kurzu zapsat, ale jedeme s přítelkyní jenom duo, tak jsme mu jasně naznačili, že rusky nemluvíme, ale pán se chtěl za každou cenu domluvit. Nakonec vzdychl a odplul. Buď chtěl půjčit brýle, nebo se chtěl zeptat, kde jsme je koupili. Jinak během cesty na pláž jsem nahrál s přítelkyní video (není jen pro dospělý), ale to asi až jindy a jinde. Uvidíme, jak s tím naložíme, když nemáme připojení k internetu, a když, tak za drážo.

Na oběd jsme si dali pizzu, salátek, rýži na kari, nějakou mořskou rybu s rýží a lasagne. Nevypadá to, že bychom jedli málo, že? Ono jde hlavně o to, že jsme si dali jen malé porce, takže to sice zní honosně, ale přitom jsme jen ochutnávali po pár lžících. Kdyby se někdo zamyslel, jak jsme to mohli všechno sníst, když píšu, jak si toho lidi berou jako prase a pak to nesní, tak taky všechno nesníme, ale bereme si malé porce, jak jsem se zmiňoval výše. Super na plážové restauraci je to, že si můžete vybrat z pěti různých kuchyní. Arabská, čínská, italská, indická a rybí. Bylo to opravdu super, až na to nehorázný vedro.

Po obídku jsme si šli lehnout, ale moje spolucestovatelka mě moc dlouho odpočívat nenechala a během několika minut jsme byli nastartovaní u dveří a připraveni jít k bazénu, než zase zapadne Slunce. Dočetl jsem knížku "Ženy v islámu" a jsem rád, že jsem si mohl takovou knížku přečíst.

Po půlhodinovém ležení nás zase navštívil nabízeč zájezdů a výletů, Misha. Řekli jsme mu, že nic nechceme, ale se mnou se dal do řeči a chtěl vědět, jak se řekne "ass" česky. Tak jsem mu řekl, že "prdel". A potom se mě zeptal, jak se řekne česky "fuck off". Tak jsem mu na lístek napsal "jdi do prdele" a učil ho to vyslovovat. Chvilku mu to trvalo, ale prej si nechá lístek, a když někdo nebude chtít na výlet s Mishou, ukáže mu to! :-D prostě osel. Jinak se nic velkýho nestalo. Jeden postarší 80letý pán kreslil přítelkyni, aniž by o tom věděla, ale jinak opravdu nic nového. Pokud se ptáte, zda to byl úchyl, tak nebyl! Chystáme se dnes nakoupit nějaké věci domů, snad to nebude stát za prd. Uvidíme, za jakou hranici až obchodníci půjdou, protože se nám jednou podařilo usmlouvat cenu z původních 40 $ na 25 $.




Večerní západ Slunce netrvá moc dlouho, a proto jsme kolem páté došli na pokoj s plánem, že půjdeme do města "honit" wifi. Sakra, jsem byl tak najetej! Tak jsme chodili ulicemi a všechny byly zablokovány/zaheslovány. Tak jsme pokoupili pár suvenýrů a vydali se na další honění wifi. Našli jsme i místa s free wifi, ale asi jen způsob, jak nalákat lidi do baru a bez wifi. Procházíme kolem chlapíka se zbožím a říká nám "hello" a přítelkyně "no no no no" borec se začne tlemit a povídá "I just said ahooj, a vy neee". Narazili jsme také na restauraci "Praha", kde paradoxně seděli Rusáci.


Díváme se na ceny a vyleze chlapík s krásnými zuby (haha) a ptám se ho na shishu. Prej za dva doláče a wifi tam je taky, protože jsou přece Praha. Tak nás očekává a zve dovnitř, ale my přijdeme později. Nakonec jdeme do našeho oblíbeného čtyřpatrového obchoďáku, kde rádi nakupujeme. V obchodě se s náma dává do řeči prodavač, který nám vysvětlí, že v Egyptě je vlastně všecko skvělý. Rudé moře, jídlo všechno na 100%, pyramid. Prý my v ČR máme jídlo na 80%, ale nemáme pyramidy a mo(ž)e. Tak ho přítelkyně setřela tím, že máme lepší jídlo a je nám to jedno, že mají moře, ale my narozdíl od nich máme pitnou vodu. Tak se začal smát a řekl přítelkyni, že má pravdu no. Do posledního obchodu jsme šli kvůli opalovacímu krému. Přiběhl k nám kluk (6 - 8 let) s prosíkem, že potřebuje peníze nebo něco do žaludku. Nezželelo se nám ho a řekli jsme mu "sorry". Nejsme zlí, ale kdoví, jak by to nakonec dopadlo.

Před večeří jsem si dal kávičku a usadili jsme se s přítelkyní v lobby, kde bývá aspoň klid. Vypozorovali jsme, že sem přijíždí čím dál více Čechů. Asi atraktivní hotel. Mimo jiné potkáváme "krásnou" ženu z Ruska, které jsme dali přezdívku "paní Křečková". Má tak velký tváře, že v každé z nich si dělá zásoby jak křeček. To je masakr. Snad se mi ji podaří vyfotit (bohužel nepodařilo, nevlezla se do záběru). Nevládnou tu xenofobní nálady - sranda.

Večeře byla fajn - dali jsme si rybu s kaší, salát, džusy, přítelkyně něco sladšího na zub a odešli jsme odpočívat na pokoj, kde trávíme čas u South Parku a zajímavých filmů. První den jsme viděli Rychle a Zběsile, další den Temného rytíře. Budou dávat i Tuxedo.


Šli jsme ještě na jednu večeři, kde jsme se dokrmili a kolem desáté jsme ulehli. Únava je sviňa. Další den očekáváme mnogo zajímavých věcí. "Panimaješ, charašo, parašo, adin, četyr" - sorry, prostě jen otravujeme Rusáky tím, že meleme blbosti.

5. DEN - ROZBITÝ IPAD, TLUSTÉ DÍTĚ, PŘÍHODA

4. srpna 2016 v 19:00 | Nappy |  ZÁPISKY Z CEST - EGYPT
Ráno se nám nechtělo vstávat, a proto jsme byli schopni posouvat budík o každých 15 minut dál a dál. Snídaně byla stejná jako včera, předevčírem, v úterý. Prostě kousek melounu, protože víc jsem do sebe nedostal. Není nad to se každý den nacpat, ale dneska jsme si řekli: "Tak a dost." Takhle se to už fakt nedá.
Po snídani jsme zamířili k bazénu, protože je dneska moc hezky a krásně svítí sluníčko. Rusáci si pořídili tyčku na mobil (selfie tyč) a neustále se fotili a dělali ptákoviny. Bazén měl krásných 26 stupňů, což nám bohatě stačilo na zchlazení celého těla, a cítíme se hned o moc líp.

Přešli jsme k druhému bazénu, kde jsou dva tobogány a skluzavka. Přítelkyni se to zalíbilo a blbnula na nich nějakou dobu. Udělali jsme pár šílených fotek. Po dovádění na skluzavkách jsme si šli lehnout a Honzík mi vzal klobouk a potom ho chtěl darovat přítelkyni (asi nějak podobně u nich chodí výměnný obchod. On něco ukradne a pak to prodá), ale nějak jsme to usmlouvali, že nemůže někomu darovat to, co si vlastně nekoupil. Už nevím, jak to bylo. Opalování pokračuje v plném proudu a jako "snack" dávají skvělý játra udělaný na pánvi se zeleninou, a musím říct, že to chutná skvěle. Přítelkyně si nedala, prej to nejí. Taková dobrota to byla.

Frčíme na oběd, kde si dávám jen kávu a sprite. Moje spolucestující hrčí nudle. Hlad nemám, protože jsem se nafutroval játrama. Po několika minutách přichází asi babička s vnukem (zahalenci). Ne, že by se nás někdo zeptal, jestli je vedle nás místo nebo tak. Nic. Babča si v pohodě sedla, ale tím způsobem, že otočila kolena ven od stolu a posunula si židli co nejvíce ke kraji stolu. Asi mi nevěřila. Pak jak mám sakra věřit já jim, když má strach, že jim něco udělám. Asi měla obavy, aby ode mě nepochytila více rozumu. Malej kluk (4 roky max.) ukazoval přítelkyni na tabletu nějakou hru, kterou hrál, a matka byla v pozoru, aby mu třeba přítelkyně neurvala hlavu nebo něco jinačího. Pak nevím, kde je ta hranice důvěry mezi Evropany a Egypťany (muslimy).

Pozor taky - nabral jsem si knihy v knihovně (česky přeloženo) - pochopení islámu (polygamie, závoj, apod.) - pouť proroka Mohammeda a jakousi knihu o celkovém pochopení islámu. Je to docela zajímavý čtení, jen to sem tam trošku smrdí propagandou, ale OK! Některé věci jsou zajímavý, ale o tom možná později.
Chvilku psaní a zanedlouho odcházíme směr pláž. Cestou k bazénu se ptám uklízeče: "jak to jde"? Překvapivě mi rozuměl a odpovídá, že "dobže". Tak je asi vše v pořádku.

Chceme od plavčíka Honzíka vyfotit, ale nečekali jsme, co se stane. Suverénně nám říká, že s iPadem umí a že jeden má. Chceme vyfotit u bazénu, on sedí na vyvýšeném posedu plavčíka, odkud dává pozor na lidi, kteří dělají, že plavat umí. Vezme tablet do ruky a vzápětí mu z 2m výšky padá z rukou přímo na dlažbu. Chvilka ticha. Zjišťujeme, že iPad naštěstí vydržel. Displej neporušenej a jeden roh celkem odřenej. Omlouvá se, že to nevěděl, že mu to vypadne. Přítelkyně mu chtěla rozbít hubu, ale trošku jsem ji krotil. Nakonec jsme udělali pár fotek a přítelkyně mu vpálila do očí, že jí to zaplatí, ale Honzík převedl konverzaci jinam (šikovnej kluk) :). Nakonec to dopadlo dobře, ale iPad už přítelkyně z rukou nedá.

Koupačka u moře byla super. Jen škoda, že všechny pláže jsou tu ohraničené a většinou i hlídané. Chystám se vyfotit i pláž nějakého hotelu, kde to vypadá, že se vylodili imigranti. Vypadá to zajímavě. Jinak moře je takové jedno velké zklamání kvůli vlnám, protože zde žádné nejsou, kvůli mušlím, které zde nejsou, kvůli písčité pláži, která písčitá není (nemůžu stavět hrad), kvůli bordelu, který je šílený. Každopádně na jedné pláži jsou k vidění ježci a nádherné ryby.

Jinak jsme po kruté opalovačce šli lítat na tobogán (Ano, zase - :-D) tam jsme vydrželi dlouho. Byla sranda. I muslimky jezdí v oblečení na tobogánech, to byste čuměli! Přesně tak, nejede jim to (haha).

Honzík se nám už radši vyhýbá, čekáme na večeři, čekáme na připojení k internetu. PS: po dnešních játrech jsem měl docela nepříjemný pocit ve střevech, ale nějak jsem to zvládl (asi chilli papričky).

Internet naštěstí fungoval a vše bylo super. Fotky přidány, příběh odeslán, a také jsme si popsali. Avšak během 20 minut mě to vyhodilo.
Šli jsme na večeři. Moc dobrá bramborová polévka s masem, banány v čokoládě, sladkosti, káva, džus. A nebyla by to každodenní večeře, kdyby se něco neudálo. Nebudu vás dlouho napínat a něco vám povím.

Potkali jsme desetiletého kluka, který měl beze srandy kolem 90 - 100 kg. To byste museli vidět, jak se takovej člověk rozčiluje. Zahodil tašku na zem a chtěl zaměstnanci personálu dát do huby :-D. Poté přišla třináctiletá holčina, která měla stehna takový, že kdyby s nimi začala mávat, tak vzlítne. Nakonec jedna perla.

U jednoho baru si můžete objednat drink za 1 $. Přišla ženská a dala mu 50$ bankovku. Chlap se na ni podíval a vzal jí to, ale musel letět za kamarádem, který mu to šel někam rozměnit. Baba dostala, co si zasloužila. 49 $ v jednodolarovkách. F**k u bi**. Máš to, co sis přála!


Po večeři jsme si dali chviličku lehárko a potom jsme šli do lobby na nějakýho rumíka. Fuj. To je takovej hnus, jen k tomu přivoníš a je ti zle, že bys blil celej den. Ok, nechali jsme tam zbytky a odešli.

Animátorský program byl dnešní večer trochu zvláštní. Mezitím, co se Rusáci smáli, my se spíše jen usmívali. Možná, že nám nepřišlo divný nebo srandovní, že ženská tancuje kolem chlapa a tomu bouchne balonek a tím pádem neprojde testem. Zvlásťní styl humoru, ale což :) (Nechápete to? Já taky ne)

Odcházíme na pokoj, kde okamžitě usínáme. Asi nás zde něco monstrózně ničí a jsme pořád a neustále unavení. Asi vím, co to je - asi záchodové posezeníčko!

Další den má být trošku zataženo a o něco méně stupňů - jo vlastně, jen 40°C.

4. DEN - OSCAR, NET, GUEST NIGHT

3. srpna 2016 v 20:00 | Nappy |  ZÁPISKY Z CEST - EGYPT
Nad ránem nás většinou ruší zvuky hýbání s obrovským plechem, tudíž to zní, jako by venku někdo střílel. Případně nás ruší světla, která jsou asi původem z města z nějaké diskotéky. Vstávání v 6:40 je docela v pohodě, protože chytneme dobré místo v jídelně a vše máme blízko - jídlo, pití, kávu, čaj. Na snídani jsme zkoušeli skvěle vypadající "jahodový" jogurt, ale nakonec se ukázalo, že s jahodami nemá nic společného a chutná stejně jako jogurt bílý. Měli jsme šanci ochutnat i žlutý meloun (ne vodní), který je opravdu výborný. Nakonec jsme skončili u ovocné misky a Ivča u palačinek. Přitom nám připadalo, že jsme najezení asi tak, jako bychom snědli celé prase.

Po snídani byla v plánu projížďka na Oscarovi, která nás původně měla vyjít na 10 dolarů, poté na 14 a nakonec jsme se domluvili na 12 i s fotkami. Řešili jsme nelehký úkol, jelikož jsme neměli přesně 12 doláčů, a pokud rekruti IS nedostanou přesně, vrátí vám v egyptských librách, což je docela problém. Rozměnit peníze jsme se snažili na recepci, v obchodu, na druhé recepci, a nic. Nakonec se nad námi smiloval jeden obchodník u pláže, který nám rozměnil desetidolarovku. Nyní jsme měli všechno - peníze a banány pro Oscara.

Prvně jsme udělali fotky s Oscarem, jak ho krmíme z pusy do pusy. Prý "nekuše" a že to v klidu zvládneme. Nakonec nekusal a banán si opatrně ze rtů vzal.

Potom nás čekalo svezení, ale prvně jsme na něj museli vylézt. Oscar není žádnej malej velbloud, ale sedmiletý macek, který nás uveze oba. OK! Projížďka byla super a výhled z 2.5m velblouda byl taky fajn. Děti ho neustále krmily, takže se asi špatně Oscar nemá.


Po skvělé vyjížďce na velbloudovi jsme si šli lehnout k bazénu, kde jsme strávili dvě hodiny díváním se na vodní pólo. Prohlubování vztahů mezi Rusáky a Egypťany byly zajímavý. Docela jim to šlo.
Honzík nás taky navštívil a povídá: "jeďte na výlet ne ty voleee" - To určitě, a rekrut ti zaplatil za to, že vyjedeme do pouště? (irony)

Na oběd jsme si dali obloženou bagetu, kde uvnitř bylo vepřové maso a zelenina (muslimky tam řadu nestály). Dnešek byl taky prvním dnem, kdy nám nabízeli banány v čokoládě, tak tomu jsme neodolali. Jinak vše při starém. Někteří Čecháčci si znovu zaměnili personál za otroky a nebyli spokojeni snad s ničím. Mimochodem nechápu, kolika hodinové směny personál má. Přijde mi, že 16h. Mimochodem, pokud rusky mluvící žena nedostane to, co chce, tak je peklo. Předbíhá, protože si myslí, že může. Vrazí nám do stolu s kočárem, málem na nás vylije všechno pití, které na stolu máme, a ani se neomluví. Ok, fuck u too. Začne řvát po číšníkovi, že toto kuře prostě má málo masa a ať kurva rychle donese tu bramborovou kaši nebo si bude stěžovat. (Bože, teda Alláhu akbar).

Ale co mě dokáže nejvíc nasrat je to, že u každého boxu s jídlem máte lžíci nebo naběračku, která se vezme z talíře pod daným boxem. Ona pipka to vezme, hodí ji celou do kaše a já ji mám vytáhnout ne? Na bombu. Nevadí, najedli jsme se, napili se a odešli na pokoj. A hurá na pláž.

Zkoušeli jsme se s přítelkyní potápět na nejkrajnější pláži hotelu, kde je největší bor**l, ale zhruba 10 m po vstupu do moře vidíme korály a nádherné ryby. Mimochodem mezi korály jsou ježci, kteří mají ostny zhruba 15 - 20 cm. Bylo by to o hodně krásnější, kdyby lidi nebyli prasata, ale o tom se v nějakém dni také zmíním. Ležel jsem na pláži, přítelkyně se opalovala. Potom jsme si prošli všechny tři pláže a všude se vyplácli.

V půl páté jsme odešli na pokoj a čekáme na večeři. Šli jsme si sednout do lobby, protože dvě hodiny čekat na večeři je dlouhá doba. Dal jsem si pravou egyptskou kávu (nescafé) a byl jsem spokojen. Čekání bylo tak dlouhý, že jsme se nakonec rozhodli objevit další kus města, kde prodávají zase to stejný, ale obchodníci byli o něco méně otravní. Jednomu jsme ze srandy odpověděli, že jsme z Ruska a ten se obrátil na patě a už nic neříkal, takže máme odmítací taktiku - musíš být RUS!

Na večeři jsme si dali krůtí s bramborami a skvělej meloun. Navíc každodenní pití Coly nebo spritu nebo fanty je už k posrání. Rum smrdí po slivovici, vodka to stejný. Když požádáme o skleničku rumu, dá nám nejméně 4 čtvrtky teplého alkoholu. Bleh.

Po večeři nás čekalo něco, co jsme ani nečekali. INTERNET!
Vlastně najednou máme hned lepší náladu, protože jsme se během půl hodinky mohli podělit o každodenní volovinky, co zde zažíváme.

Lehárko na pokoji bylo fajn a já mezitím psal své zápisky, klid. Nebavilo nás to, tak jsme se vydali směrem k druhému hotelu, kde byl zpěvák. Některé ženy v sobě musely mít nejméně litr vína, abych viděl tance, jaké jsem nikdy neviděl. Zanedlouho vstal naštvaný Rus, který se ujal mikrofonu místo zpěváka. Všechno ztichlo. Rusové ho poslouchali, ostatní se snažili porozumět. Asi to bylo tvrdšího kalibru, když ho musela žena z parketu táhnout zpět na židli. Haha sranda.
Přecházíme dál do animátorského divadla, kde je dnes "guest night". Nevím, jestli na to mám smůlu nebo štěstí, ale něco podobného jsem zažil v Turecku. Vybírají se cizinci různých národností a na scéně před všemi musí dělat různé věci. Tanec, zpěv, cokoliv. Naštěstí jsem mezi několikero nedobrovolných uchazečů vybrán nebyl, ale jednu zástupkyni jsme tam měli z ČR.

Byla to docela i sranda, kde se ukázal, kdo má jaké IQ. Takové "soutěže" se zúčastnil kluk z Běloruska, Misha se jmenoval, naše zástupkyně Nikola, Hany z Ruska, Egypťan Mohammed, Arménec Saša. Chtělo se po soutěžících přesný opak, co animátor ukazoval. Když měl nasazený klobouk, soutěžící klobouk sundali apod. Bělorusovi trvalo nejméně 3 minuty, než to pochopil. Naše Nikola byla jednou z nejlepších. Avšak nejhorší bylo, že soutěž vyhrál Egypťan. No hate! Z 25letých a 20letých diváku z Egypta se stala banda řvoucích opic, které skákaly, řvaly a dělaly různé zvuky, které jsem nikdy ani neslyšel. OK!

Poté jsme se vydali na pozdní večeři, přítelkyně měla chuť na něco dobrého. Já jsem jen s nechutí přihlížel, protože den ode dne nám chutná čím dál méně. Odbruslili jsme na pokoj a šli si lehnout.
Další den očekáváme větší teplo a lepší výdrž žaludku.



3. DEN - POTÍŽE

2. srpna 2016 v 20:00 | Nappy |  ZÁPISKY Z CEST - EGYPT
4:30 začátek bolestí břicha. 5:00 začátek docela krutýho sezení na toaletách a hraní her na iPadu. Strávil jsem sezením a díváním se do tabletu asi jednu hodinu. Snad něco zabere. Navíc nám volá na pokoj rusky mluvící žena, která si buď spletla pokoj, nebo nám chtěla vyhrožovat za to ranní rušení nočního klidu.


Po ránu v 9 hodin je to už v mírné pohodě, až na maximální vyčerpání. Pijeme černý čaj. Pachuť k jídlu je tak maximální, že nebudu jíst aspoň do večeře. Jinak pozorování lidí je docela zajímavá činnost.

Sledujeme blondýnu, která má na talíři asi 15 kousků stejnýho pečiva ve tvaru šneka - rozbalí to, sní vnitřek, který je o velikosti tří zrnek rýže, a zbytek zahodí - OK!


Jelikož jsme krutě vyčerpaní, jdeme si lehnout a odpočinout. Krátké poležení u moře stačí a zanedlouho jdeme zpět. Nedočkavě čekáme, až kamarád uklízeč vyklidí náš pokoj a pěkně umyje celou koupelnu. Mezitím za námi přijde Egypťan Honzík (zajímavý, asi zase borec z Prahy). Umí česky pěkně povídat, a vysvětluje nám, jakou práci v resortu má a odkud je a jaké má v ČR kamarády. Nejvíce ho zajímá, jací jsou lidé v Praze. Zarazil se, když jsme mu řekli, že lidi jsou různí. Jsou dobří a špatní lidé. Zamýšlí se nad tím, jestli slečnu z Prahy (kamarádku) někdy v životě navštívit nebo zůstat v Egyptě. Co když by byla zlá? Po krátkém rozhovoru nám podává ruku a odchází uklízet.


Uklízeč pokojů nás zdraví "ahoooj" a na otázku "jak se máš" si znovu odpovídá "dobže". Poděkujeme za úklid a zanedlouho znovu klepe. Jen se chce ujistit, že jsme v pořádku a nemáme žádné problémy a doplní nám lahve s vodou do lednice. Neustále mi něco nabízel, dal dvě mýdla navíc a prostě jsem mu nechtěl zavřít dveře před očima, ale slušně jsem poděkoval a zavřel.


Na oběd jsme si dali pomeranč a nějaké ne moc chutné nudle, asi proto, že nemáme chuť si nakládat plno jídla, a vlastně nemáme chuť vůbec na nic. Jelikož je dneska docela "škaredě" (nesvíti Slunce a vypadá to jako smog), rozhodli jsme se odvážit se vydat do města. Dnes to moc neopalovalo, tak nemělo smysl vylehávat, ne?
Měli jsme určené předem nějaké prioritní zboží, které chceme koupit. S obchodníky jsme se naučili docela vy**bávat, takže nás moc neotravovali a my byli spokojenější. Tabák do vodní dýmky je nakoupen, dostalo se mi do rukou 20 kousků za pár dolarů. Každopádně mi obchodník řekl, že mám nechat přítelkyni jít a koupit si za dalších pět dolarů další balení nebo ji mám prodat. Prej ho zlobím, ale nechal jsem si pouze dva balíky. (Byl jsem přesvědčen o tom, že je to kvalitní, ale bohužel nebylo)


Oba jsme šťastní a přicházíme si odpočinout na pokoj s očekáváním večera a projížďky na Oscarovi (velbloud). Máme pro něho připravené nějaký ty pomeranče. Do toho. Prý ho můžeme krmit z pusy do pusy ( :-O).


Tak nakonec se nic nekonalo. Oscar byl na maximum vytíženej a nějak nám ještě nebylo dobře, tak to necháme na zítřek. Neustálé kručení v žaludku a za celý den snězené 3x 1/4 pomeranče nebyl moc dobrý plán, jak zde přežít. Dali jsme si Colu na trávení, ale tak nějak nám to v břichu neustále hraje.


Poté jsme si šli pro ručníky a lehnout si na chvíli k bazénu vedlejšího hotelu, který je součástí Sea Gullu. Všude klid, pohoda.


Babičkám a dědům jsme odeslali pohledy a šli na večeři, kde jsme si dali pár těstovin, kuře s bramborovou kaší a docela nám i chutnalo. Nejíme tak moc, jako první a druhý den. Někteří vypadají, že si prošli něčím podobným jako my, tak jsou odsouzeni k pití černého čaje s citronem. Nebo také kávy s citronem, která nám byla doporučena delegátem. Prý se pak možná i tři dny nevy**rem. Wow man!



Po večerním leháru u filmu "Vybíjená" v angličtině s egyptskými titulky se odebíráme znovu na večeři, kde si dáváme okurky s zazikami (pokud nevíte, co zaziky jsou, nic si z toho nedělejte, já jsem to dva roky zpět taky nevěděl).


PS: Dostali jsme i vepřové. Ale s odstupem času (po roce) si myslím, že to nakonec vepřové být nemohlo. Komu by to nedošlo, tak muslimové vepřové nejí.

Jelikož jsme hodně unavení, usínáme během 15 minut po příchodu na pokoj. Čtvrtý den očekáváme trochu klidnější a teplejší, ale hlavně bez orchestru v zažívacím traktu.



2. DEN - SEZNAMOVAČKA

1. srpna 2016 v 20:00 | Nappy |  ZÁPISKY Z CEST - EGYPT
Vstávačka v 6:45 byla v pohodě. Těšili jsme se na zjištění, kde všude se dají koupit ty "dreky". Šli jsme ihned na snídani, kde jsme skvěle posnídali. Předešlý večer ryba, ráno ryba, vajíčka, palačinky, omelety, falafel, toasty, marmelády a pečivo všeho druhu. V pohodě jsme se najedli, Egypťané se usmívali a přáli pěkný den. Proč by také ne, že?

Rozhodli jsme se jít po hlavní třídě do města, kde jsem očekával obchodníky se zbožím, ale o tom později. Všude obchůdky se značkovým oblečením, kabelky jsou všechny z kvalitní kůže, brýle jsou značkové, Rolexky všude, kam se podíváš. Všechno strašně super, až na to, že jsem se musel 657krát představovat, 1534krát jsem musel říkat, odkud jsem, a všichni mě vřele zdravili. Přitom jsem se naučil zajímavou frázi od jednoho hnědšího. "Čechy a Slovaci dobry, Raša hovno". Tak jsme pochopili, že Rusové tu moc v lásce vítáni nejsou. Po hodinovém prohlížení všeho svinstva jsme se šli porozhlédnout po obrovském komplexu tří hotelů, kterých jsme součástí, a kde vlastně máme vše taky zdarma.

Pláž krásná, u recepce taky krása, všude samá jídelna, samý bar. Tak nějak to vypadá, že to bude pěkná dovolená, až tedy na to, že někteří obchodníci se zbožím spíše vypadají jako lidé, kteří rekrutují turisty, aby přešli k "IS". Fuck that shit.

Jsme zpět na pokoji, příprava na pláž, obavy z bolestí břicha, případně střev. Obavy se vytratily, lehátka u bazénu a osušky na kartičky jsou v pohodě a naprosto v pořádku. Sem tam zaměstnanci hotelu prohodí nějaký laciný vtip, ale pohoda. Po 20 minutách ležení u bazénu se vystřídá asi stovka chlapíků, kteří se nás snaží dostat na nějaký zájezd a chtějí zase vědět, odkud jsme, jak se máme, proč nechceme jet ,a vlastně jsem se dozvěděl, že se mnou dělat bussiness je na hovno. Nevadí, jen je nám to už trošku otravné každé tři minuty vysvětlovat, co jsme zač, jak jsme sem přijeli a jaká byla dnešní stolice.

Odebíráme se na pláž, kde je o mnoho více hostů, a tudíž se naše hrdost být z České republiky postupem vytrácí a přenáši na ostatní. Zjišťujeme také, že zahalené ženy nemají problém se koupat v černém oblečení a přitom si to dokonale užívat (i když v podstatě nevidí, kudy plavou a jakým směrem).


Na oběd jsme se těšili, protože jsme doufali, že jídla budou obměněna a my snad nebudeme muset jíst každý den to stejné. Super. Přání se nám splnilo. Každopádně většina turistů z Ruska si zaměnili Egypťany za otroky - bohužel. Viděl jsem i českého turistu, kterému se snažil egyptský mladík naprosto vyhovět, ale blbec si stál za svým, že prostě potřebuje hrníček na kávu a vysvětloval to chudákovi tak dlouho, že si myslím, že Egypťana naučil i česky mluvit. Je prostě naprosto jasné, že vám rozumět nebude, ale Čech si zaplatil all inclusive = ponižujeme číšníky, každopádně nic neodneseme ze stolu a jídla na stůl si vezmeme 20 kg místo 500g porce, které opravdu sníme. Z některých mi je opravdu zle. Nemluvě o rodině s dětmi, kde oba rodiče jsou kuřáci a neustále pod vlivem. Děti se tváří tak nešťastně, až mi jich je líto.

Mimo jiné, číšníci jsou velice milí, snaží se všem vyhovět, starají se o zahradu, o bazén, obsluhují zákazníky/hosty hotelu.

Při příchodu na pokoj se u rusky obydlujících pokojů nachází prázdné talíře hned vedle vchodu - my na to nejsme moc zvyklí a připadá nám to víc než mírně nechutný.

Odebíráme se odpočiávat znovu k moři. Příjemná hudba, skvělé pití, nádherné počasí a stovky nesmrtelných "nabízečů" zájezdů. K večeru k nám přijde chlapík (skoro poslední za dnešní den) a znovu nabízí zájezd. Ptá se, odkud jsme. Domluvili jsme společně s přítelkyní, že mu řekneme, že jsme z Ruska. Každopádně rusky neumíme. On mluví docela plynně rusky, ale i česky. Během vteřiny nás odhalí, protože Rusáky anglicky mluvit ještě neslyšel. Zkoušíme ho odbýt tím, že o půl 11 ráno ještě spíme, a proto nechceme jet na výlet. Podíval se na nás a říká: "kurva ježišmarjá vole, to já už jsem dávno vzhůru". Nakonec nám řekne, že mnoho Čecha na delfínech spokojenom, a my mu děkujeme za nic, on odchází.


Večeře je znovu kvalitní materiál a můžeme hodnotit pouze nejvyšší známkou, a to 10/10. (ten, kdo napsal do recenzí, že je tu malý výběr a že se tu nedalo jíst skoro nic kromě rýže, tak je buď kverulant, nebo maximální idiot.)

Po večeři začínám psát zápisky z Ídžipta, protože mi to přijde jako skvělý nápad.
Vsuvka - je nám poněkud zvláštní, že jsme se seznámili s chlapem, který se jmenuje Tonda, je z Prahy, ale česky nemluví :-D

Večer kolem desáté nás bavil tým animátorů. Po animátorském programu jsme šli rozjímat do lobby se sklenkou rumu a sklenkou coly. Pohoda, až na to troubení. Tajně doufám, že se budu moci vyfotit s nějakou muslimkou.

Co nás čeká zítra? Doufáme, že více klidu a méně otrapů.