1. DEN - (ČR to EGYPT)

31. července 2016 v 19:57 | Nappy |  ZÁPISKY Z CEST - EGYPT
Příjezd na letiště v 8:40. Vlastně o půl hodiny později díky hodinovému stání v dlouhé koloně aut, motorek a koloběžek. Vše probíhá v pořádku. Propašování čokolády přes bezpečnostní rám nebyl žádnej problém. Jedno pivko za čtyři pětky a čekání na letadlo Travel Service nebylo o moc delší, než čekání v koloně. Půl hodinové zpoždění nás nijak nezaskočilo. Překvapili nás lidé, kterých se na letišti sešlo poměrně dost a kteří letěli společně s námi.


Tak naposledy jsme ukázali pas a palubní lístek a nechali se příjemným usměvavým párem vyfotit u letadla za cenu oplátky. Oběma nám s přítelkyní nabobtnal žaludek při vzletu, ale nějak jsme to přeci přežili. Dvacetiminutový let do Ostravy byl bez problémů a noví ostravští cestující přisedají k nám. Modlil jsem se, abych měl vedle sebe dva rozumné spolucestující, kterým nebude u prdele moje sedadlo a nechají mě i opřít. Sakra, já jsem to věděl.


Do poslední chvíle jsem si myslel, že budu dokonce sedět i sám. Neměl jsem pravdu. Ze zadních prostor se vynořil poměrně robustní pár, který zabral 3 sedadla. Tak jsem zhruba 3 hodiny letu seděl zkroucený jak had na vnitřní sedačce, písmeno "C", 17. řada. Dokonce jsem se bál, že mi sní i přinesené jídlo. Nestalo se tak. Přítelkyně se nade mnou smilovala a pustila mě na svoji sedačku vedle. Zde jsem strávil zbytek docela náročného letu v úzkých prostorách. Hurá. Přežil jsem. Vyprahlá krajina pod námi byla ozářena několika blesky fotoaparátů a já jsem se nehorázně těšil na večeři, až ochutnám ty speciality mistrů kuchyně. Přistáli jsme ladně, jako labuť na jezero, ale obavy ohledně víza se naplnily.
Hned při vstupu do příletové haly na nás křičel starší Egypťan: "Čeeedoook, Firooo", takže nebyl problém. "Dobrzý djen", urval mi kus papíru ve složce, vlepil vízum do pasu, a utíkej.


První setkání se snědším securiťákem bylo v klidu. Pasy máme v pořádku, nebylo se čeho obávat. Druhá kontrola víz, taktéž v pořádku. Kufry jsme našli po 10 minutách a mohli jsme frčet směrem k hotelu. Docela pěkné letiště. "Příjemní Egypťané", říkal jsem si. "Nasedaaat a jedzem". Tak jsme nasedli a od velice příjemného delegáta jsme se dozvěděli plno nových informací. Prej nemáme nic kupovat, dokud nezjistíme, kde jsou dobré ceny a samozřejmě to nejlepší zboží. No o tom později.


Projížděli jsme městem a nestačili se divit, ale tak nějak jsme se s tím rychle smířili. Kdyby v tomto městě nemělo auto klakson, mohl by řidič zůstat doma nebo přímo auto prodat. Vlastně denně slyším přesně 348 troubení. Zkuste zatroubit v noci v Boskovicích třikrát po sobě.


Po příjezdu do hotelu nám byly odebrány pasy kvůli registraci a byli jsme požádáni o vyplnění dotazníků a ubytovacích karet. Během 15 minutové pauzy jsme se dozvěděli, že máme vlastně vše zdarma. Místní alkohol, některé drinky, lehátka, osušky, krmení koček, pozorování holubů, ale co to melu. A je to tu! Prý dostaneme moc hezký pokoj. Oba jsme byli natěšení jak zahalená muslimka na zchlazení v moři. Číslo vypadalo sympaticky - 168 když odděláte jedničku, je to Jarda Jágr a když odečtete desítku, je to policie). Kamarád portýr nám slíbil, že kufry donese hned, jak to jen půjde. Při prvním otevření dveří se nám do nosu dostal skvělý zápach desinfekce a kdoví jakých chemikálií. Zjistili jsme, že sprcháč docela OK, škoda, že bez závěsu. Ručníky prý nepotřebujeme, ale to nám zařídí. A teď to nejpodstatnější - výhled. "No do prdele", utrousil jsem. Z prvního patra výhled přímo na střechu jiného hangáru, kde skladují kontejnery a kočky nás evidentně taky nečekaly. Nevadí, asi se s tím smíříme. Přichází portýr, dostal odměnu, odchází. Pak přichází zajímavější chlapík - uklízeč. Přichází na řadu zpověď, odkud to jsme, jak se jmenujeme, jestli je vše v pořádku a jestli jsme naprosto spokojeni. Na otázku jak se máme, si odpoví sám a ukazuje na trezor, že je hodně "chabalalakafirikatr", asi chtěl říct, že se jednoduše ovládá. Navíc máme televizi v ruštině, a tak zkouším anglicky, jestli pan uklízeč neumí televizi přenastavit na "english". Vzal ovladač a ukázal mi, kde je volume. Poděkoval jsem mu a dal dvě eura. Začaly se dít zběsilé manévry, kdy nám byly doneseny 4 ručníky, plus 2 na zem (asi jako hadra) + 5 lahví vody jako present. Potřásli jsme si rukou a spokojeně jsme se rozešli. Náš pokoj byl odteď nyní jen náš, nebo ne?


Vybalování trvalo chvíli a zanedlouho se objevil uklízeč, že se vlastně na pokoji nemáme zamykat, aby mohl dovnitř přes kartu, která je univerzální ke všem dveřím, ale my jsme kartu nevlastnili. Dostali jsme jen křivý klíč ke dveřím. Obchodníci uvnitř hotelu byli velice příjemní a většinou si taktéž na otázku "jak se máš"? "Dobřžeee", odpovídali sami. Jednoho jsme zaujali tak, že by nám nabídl i svoji ženu apod.. Adam se jmenoval, bratra má v Berlíně a při konverzaci s námi používal arabštinu, němčinu, angličtinu, češtinu, ruštinu - takže nám to v mozku dělalo trošku nepořádek, ale nějak jsme se domluvili.


Připravil dýmku ve stylu "Češi můj kamarád a dobři lidi". Po pár dýmových obláčcích odcházíme s dárkem, "sádrovým Scarabem". Při odchodu na pokoj k nám přiletí s papírkem, kde je napsáno 15 dolarů a pravděpodobně něco arabsky. Vede nás na recepci, ale my ho odbydeme s tím, že s tím nemáme nic společného = chtěl nás obsrat. Pak mu věřte, že Česi můj kamarád.


Večeře byla skvělá (o jídle později), postel měkká a my vyčerpaní upadáme na postel a usínáme. Očekáváme příchod dalšího dne. To bude jízda!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 11. července 2017 v 16:35 | Reagovat

Ještě se sem někdy vrátím, články jsou zajímavé. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama