Červenec 2016

1. DEN - (ČR to EGYPT)

31. července 2016 v 19:57 | Nappy |  ZÁPISKY Z CEST - EGYPT
Příjezd na letiště v 8:40. Vlastně o půl hodiny později díky hodinovému stání v dlouhé koloně aut, motorek a koloběžek. Vše probíhá v pořádku. Propašování čokolády přes bezpečnostní rám nebyl žádnej problém. Jedno pivko za čtyři pětky a čekání na letadlo Travel Service nebylo o moc delší, než čekání v koloně. Půl hodinové zpoždění nás nijak nezaskočilo. Překvapili nás lidé, kterých se na letišti sešlo poměrně dost a kteří letěli společně s námi.


Tak naposledy jsme ukázali pas a palubní lístek a nechali se příjemným usměvavým párem vyfotit u letadla za cenu oplátky. Oběma nám s přítelkyní nabobtnal žaludek při vzletu, ale nějak jsme to přeci přežili. Dvacetiminutový let do Ostravy byl bez problémů a noví ostravští cestující přisedají k nám. Modlil jsem se, abych měl vedle sebe dva rozumné spolucestující, kterým nebude u prdele moje sedadlo a nechají mě i opřít. Sakra, já jsem to věděl.


Do poslední chvíle jsem si myslel, že budu dokonce sedět i sám. Neměl jsem pravdu. Ze zadních prostor se vynořil poměrně robustní pár, který zabral 3 sedadla. Tak jsem zhruba 3 hodiny letu seděl zkroucený jak had na vnitřní sedačce, písmeno "C", 17. řada. Dokonce jsem se bál, že mi sní i přinesené jídlo. Nestalo se tak. Přítelkyně se nade mnou smilovala a pustila mě na svoji sedačku vedle. Zde jsem strávil zbytek docela náročného letu v úzkých prostorách. Hurá. Přežil jsem. Vyprahlá krajina pod námi byla ozářena několika blesky fotoaparátů a já jsem se nehorázně těšil na večeři, až ochutnám ty speciality mistrů kuchyně. Přistáli jsme ladně, jako labuť na jezero, ale obavy ohledně víza se naplnily.
Hned při vstupu do příletové haly na nás křičel starší Egypťan: "Čeeedoook, Firooo", takže nebyl problém. "Dobrzý djen", urval mi kus papíru ve složce, vlepil vízum do pasu, a utíkej.


První setkání se snědším securiťákem bylo v klidu. Pasy máme v pořádku, nebylo se čeho obávat. Druhá kontrola víz, taktéž v pořádku. Kufry jsme našli po 10 minutách a mohli jsme frčet směrem k hotelu. Docela pěkné letiště. "Příjemní Egypťané", říkal jsem si. "Nasedaaat a jedzem". Tak jsme nasedli a od velice příjemného delegáta jsme se dozvěděli plno nových informací. Prej nemáme nic kupovat, dokud nezjistíme, kde jsou dobré ceny a samozřejmě to nejlepší zboží. No o tom později.


Projížděli jsme městem a nestačili se divit, ale tak nějak jsme se s tím rychle smířili. Kdyby v tomto městě nemělo auto klakson, mohl by řidič zůstat doma nebo přímo auto prodat. Vlastně denně slyším přesně 348 troubení. Zkuste zatroubit v noci v Boskovicích třikrát po sobě.


Po příjezdu do hotelu nám byly odebrány pasy kvůli registraci a byli jsme požádáni o vyplnění dotazníků a ubytovacích karet. Během 15 minutové pauzy jsme se dozvěděli, že máme vlastně vše zdarma. Místní alkohol, některé drinky, lehátka, osušky, krmení koček, pozorování holubů, ale co to melu. A je to tu! Prý dostaneme moc hezký pokoj. Oba jsme byli natěšení jak zahalená muslimka na zchlazení v moři. Číslo vypadalo sympaticky - 168 když odděláte jedničku, je to Jarda Jágr a když odečtete desítku, je to policie). Kamarád portýr nám slíbil, že kufry donese hned, jak to jen půjde. Při prvním otevření dveří se nám do nosu dostal skvělý zápach desinfekce a kdoví jakých chemikálií. Zjistili jsme, že sprcháč docela OK, škoda, že bez závěsu. Ručníky prý nepotřebujeme, ale to nám zařídí. A teď to nejpodstatnější - výhled. "No do prdele", utrousil jsem. Z prvního patra výhled přímo na střechu jiného hangáru, kde skladují kontejnery a kočky nás evidentně taky nečekaly. Nevadí, asi se s tím smíříme. Přichází portýr, dostal odměnu, odchází. Pak přichází zajímavější chlapík - uklízeč. Přichází na řadu zpověď, odkud to jsme, jak se jmenujeme, jestli je vše v pořádku a jestli jsme naprosto spokojeni. Na otázku jak se máme, si odpoví sám a ukazuje na trezor, že je hodně "chabalalakafirikatr", asi chtěl říct, že se jednoduše ovládá. Navíc máme televizi v ruštině, a tak zkouším anglicky, jestli pan uklízeč neumí televizi přenastavit na "english". Vzal ovladač a ukázal mi, kde je volume. Poděkoval jsem mu a dal dvě eura. Začaly se dít zběsilé manévry, kdy nám byly doneseny 4 ručníky, plus 2 na zem (asi jako hadra) + 5 lahví vody jako present. Potřásli jsme si rukou a spokojeně jsme se rozešli. Náš pokoj byl odteď nyní jen náš, nebo ne?


Vybalování trvalo chvíli a zanedlouho se objevil uklízeč, že se vlastně na pokoji nemáme zamykat, aby mohl dovnitř přes kartu, která je univerzální ke všem dveřím, ale my jsme kartu nevlastnili. Dostali jsme jen křivý klíč ke dveřím. Obchodníci uvnitř hotelu byli velice příjemní a většinou si taktéž na otázku "jak se máš"? "Dobřžeee", odpovídali sami. Jednoho jsme zaujali tak, že by nám nabídl i svoji ženu apod.. Adam se jmenoval, bratra má v Berlíně a při konverzaci s námi používal arabštinu, němčinu, angličtinu, češtinu, ruštinu - takže nám to v mozku dělalo trošku nepořádek, ale nějak jsme se domluvili.


Připravil dýmku ve stylu "Češi můj kamarád a dobři lidi". Po pár dýmových obláčcích odcházíme s dárkem, "sádrovým Scarabem". Při odchodu na pokoj k nám přiletí s papírkem, kde je napsáno 15 dolarů a pravděpodobně něco arabsky. Vede nás na recepci, ale my ho odbydeme s tím, že s tím nemáme nic společného = chtěl nás obsrat. Pak mu věřte, že Česi můj kamarád.


Večeře byla skvělá (o jídle později), postel měkká a my vyčerpaní upadáme na postel a usínáme. Očekáváme příchod dalšího dne. To bude jízda!


Máte strach z teroristických útoků? Je větší pravděpodobnost, že zemřete na silnici

5. července 2016 v 21:45 | Nappy |  ZAJÍMAVOSTI

Úvodem

Máte strach z teroristů a ještě před letními měsíci jste se rozmýšleli, kam se vydáte na dovolenou? Egypt a Turecko vám nic neříkají, protože je tam plno Arabů? Ale proč? Bojíte se, že by vás chtěli znásilnit, případně podřezat hrdlo nebo dokonce unést a mučit? Nedíváte se náhodou moc na filmy? Ne, vy sledujete zprávy v televizi ve večerních hodinách.
Pojďme si za pomocí statistiky dokázat, že pravděpodobně zemřete cestou do těchto destinací (když pojedete autem nebo se v destinaci budete pohybovat na vozovce), než abyste se stali obětí teroristického útoku.

Smrt na silnicích


Ročně zemře na silnicích 1,25 milionu lidí. Čtete správně, ROČNĚ!
Když jsem se narodil roku 1993, spočítejme si, kolik lidí za tuto dobu zemřelo na silnicích. Číslo se pohybuje kolem 28,75 milionu lidí po celém světě. To není málo, že? Uvědomili jste si někdy, že tolik lidí zemřelo na silnicích během 23 let? Pravděpodobně ne, protože to nikoho nezajímá. Měsíčně je to 104 000 lidí, denně 3472 lidí..

Věděli jste, že Libye drží prvenství v úmrtnosti na silnici v poměru na 100 000 obyvatel? Jde o 73,4 % za rok 2013. Thajsko je destinací, kam se mnoho turistů také vypravuje, a cestovní agentury rády nabízejí zájezdy do Jihovýchodní Asie. Pravděpodobnost, že zemřete na silnici v Thajsku, byla v roce 2013, 36,2%. Docela monstrózní v přepočtu na 100 000 obyvatel, no ne?
"Ten autor je ale dement, proč bych jezdil do Libye nebo létal do Thajska". Ok, uveďme si data i z destinací, které jsou oblíbené u Čechů.

Co takhle Chorvatsko?
V přepočtu na 100 000 obyvatel je to 9.2 %, což je 9 200 lidí/100 000 obyvatel. Co když to náhodou vyjde na vás a budete obětí autonehody? Nic nepřivolávám, jde jen o statistiku.

Smrt kvůli teroristickému útoku

Zajímáte se, kolik lidí tedy zemře kvůli teroristickým útokům? Myslíte si, že to je hrozné číslo. Raději budete doma, to je jistota, raději budete ve vaší hospůdce nadávat na Islámský stát a na Araby (nemám předsudky, to jsou vaše myšlenky). Přitom po zavíračce odjedete domů ožralí autem! OK, to je v pohodě.

Nyní si uveďme čísla, která prezentují teroristické útoky. Počet teroristický útoků v roce 2016 přesahoval hranici 14 000 útoků a roku 2007 je to o 200 útoků více. V té době nikdo neměl takový strach, ne? V roce 2012 to byla polovina (6 700 útoků) celosvětově. V roce 2014 číslo znovu stouplo na 13 463 útoků celosvětově a počet obětí je za rok 2014 32 727 lidí.

Nejedná se o málo obětí, ale porovnejme si to statisticky s oběťmi na silnici. Co je pro vás větší strašák? To, že autem nevyjedete? Nebo jako chodec se nepřiblížíte k vozovce? Nebo nepoletíte na dovolenou letadlem? Následně vás v dané zemi něco srazí nebo se nešťastnou náhodou vybouráte v autě a zemřete. Nevím, co si zvolíte, to je na vás.

Závěrem

Tak jak to nakonec vnímáte vy? Jsme silně fixováni na to, že auto (autobus, motorka apod.) je vlastně prostředek, který nás dokáže dopravit kamkoliv a doufejme, že z 99 % bezpečně. Přitom naše mozky jsou denně vymývány tím, že se můžeme i my stát oběťmi teroristického útoku, přitom statistika mluví "pro" oběti na silnici.

Sám bych se také do Libye nevydal, ale Thajsko mě láká, do Turecka se brzy určitě taky podívám a do Egypta bych se rád také vrátil. Není vše tak, jak je nám to prezentováno za pomoci médií. I novináři mají svůj pohled na svět a z objektivního pohledu na věc se může lehce stát subjektivní názor, který je dále vnucován ostatním lidem, kteří nepřemýšlí, a jsou naprosto líní si dohledat informace a samostatně se vzdělávat.

Pěkné prázdniny
________________________
Zdroje
_________________________
WHO: Road safety [online]. Francie: WHO, 2013 [cit. 2016-07-05]. Dostupné z: http://gamapserver.who.int/gho/interactive_charts/road_safety/road_traffic_deaths2/atlas.html

Statista: Number of fatalities due to terrorist attacks worldwide between 2006 and 2014 [online]. Německo: Statista, 2014 [cit. 2016-07-05]. Dostupné z: http://www.statista.com/statistics/202871/number-of-fatalities-by-terrorist-attacks-worldwide/

Statista: Number of terrorist attacks worldwide between 2006 and 2014 [online]. Německo: Statista, 2014 [cit. 2016-07-05]. Dostupné z: http://www.statista.com/statistics/202864/number-of-terrorist-attacks-worldwide/