Jak jsem si zmastil život

13. března 2016 v 16:27 | Nappy |  BÁSNĚ
Ráno brzká vstávačka,
do pusy rvu kartáčka,
s pěnou u huby s ním kvedlám,
do toho svý číro zvedám.

Na pohovku rychle sedám,
ponožky si v koši hledám,
nacházím jen každou jinou,
není to však mojí vinou.

Knížky házím do batohu,
jedna padá na podlahu,
zvedám ji a vracím zpět,
fyzika, hnus na pohled.

Skáču ihned do áflu,
šklebím se na řidiče,
uličkou jdu pozpátku,
vrážím do babči, pak do tyče.

Omluvte mě starší paní,
sotva stíhám nastoupit,
babča si pod vousy cosi žvaní,
že jsme rozmazlení fakani.

Na zastávce u školy,
čeká na mě kámoš Bread,
jdou po škole pomluvy,
že je chytrák, co svět sněd.

Zvoní nám už na hodinu,
to zas bude mučiva,
a já teprv botky zuju,
fyzika, pak anglina.

Dnes to byla pohodička,
nic jsem vlastně nedělal,
v bufetu u kafíčka,
hodiny jsme dospával.

Pak mě ale objevili,
školník zase na mě řval,
že jsme ku*va shnilí,
prý učitel, mě postrádal.

Tak jsem napsal omluvenku,
že u zubaře seděl jsem,
potom dones potvrzenku,
že jsem tam byl celý den.

Bylo to vše v pohodě,
hodiny mi omluvili,
po vzájemné dohodě,
mě ze školy vyhodili.

Tak jsem dojel domů,
zklamaný jsem vůbec nebyl,
aspoň zubařka, opravila mi pár zubů,
rodiče prý, že jsem debil.

Další den už nevstávám,
do školy už nepůjdu,
životopis podávám,
budu pracovat, snad i zhubnu.

Už jsem skoro celý rok doma,
válím se den co den v posteli,
rodiče už chytá zloba,
že prý celý život v prdeli.

A tak napište mi moji milí,
co byste mi poradili?
Co bych měl já dělat dál,
co byste řekli na to,
kdybych se k vám nastěhoval?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama