Březen 2016

Mých prvních 100 km

14. března 2016 v 13:03 | Nappy |  BĚHÁME
Nedávno jsem tu psal, že během dvou týdnů pokořím hranici 100 km, které jsem byl schopen uběhnout za 11 hodin. Byla to moje 27. aktivita, kterou jsem se "donutil" odcvičit. Donutit je špatné slovo, já jsem totiž chtěl a stál jsem si za svým, že to dokážu.
Odedávna jsem jezdil na kole, na kterém jsem ujel v roce 2015 ujel něco kolem 500 km, ale kdybych to měl počítat od té doby, kdy jsem kolo dostal, nedopočítal bych se. Kolo bylo mým koníčkem, různé jiné sporty byly mým koníčkem a na běhání jsem ani nepomyslel, protože jsem veškerý pohyb při vykonávání sportů potřeboval (neustále jsem běhal - nehrál jsem šachy). Zlom přišel v roce 2008/2009. Zde jsem zanechal některých sportů a vlastně jsem zanechal téměř všeho. Naplno jsem se věnoval studiu, i když rozumíte mi.
Celé 4 roky bylo provozování sportů nějakou výsadou a neměl jsem ani zájem se některých sportovních událostí účastnit. Asi jsem zlenivěl.
Minulý rok (2015) jsem si už v létě říkal, že bych chtěl začít běhat. Měl jsem tisíc výmluv ohledně oblečení, bot, čehokoliv, co se týkalo běhání. Odkládání nebralo konce až do konce prosincového večera. Bylo 29. 12. 2015 a já jsem si obul boty, které jsou spíše do terénu, natáhnul na sebe starší kalhoty, co mi ležely ve skříni a teplou mikinu. Vyběhl jsem do prosincového večera s obrovsskou radostí a sluchátky v uších. Bylo to něco úžasného. Střídal jsem po chvíli běh s chůzí, protože po 4 letech začít něco dělat bylo poměrně těžké. Svaly nebyly zvyklé na takovou zátěž a moje plíce už vůbec ne. Bolest plic ani nohou mě neodradili od toho, abych přestal běhat hned po prvním zkušebním běhu.
Obul jsem se do toho naplno.

Do nového roku 2016 jsem si dal předsevzetí, že začnu běhávat, jak to jen půjde. Začal jsem zlehka (jak vidíte na obrázku), později jsem trošku přidal a chtěl jsem chodit běhat každý den. Tento způsob běhání během jednoho týdne mi přišel jako neúnosný, protože bolest všeho převršila chuť běhat nadále každý den. Proto jsem si stanovil limit, a to bylo běhat každý druhý den.
Běhání každý druhý den se ukázalo jako skvělý nápad a fungoval dlouhou dobu, zhruba měsíc. Měl jsem naběháno něco kolem 50 km a myslel jsem si, že mám na víc. Chtěl jsem za jeden běh uběhnout 10km trasu. Bohužel jsem přecenil síly a na delší dobu jsem si odrovnal levé koleno, které mě pobolívá dodnes. Po tomto incidentu jsem neuběhl více jak 3 km a koleno neustále bolelo. Bylo to v háji.
Objednal jsem se ke specialistovi, který se soustředí na pohybový aparát (na kolena). Po pečlivém vyšetření jsem vycházel z ordinace s tím, že levé koleno je naprosto zdravé, tudíž zmírnit a odlehčit. Říkejte mi to, když chci každým dnem uběhnout větší a větší vzdálenost.
Začal jsem zlehka, začal jsem na dvou kilometrech, potom jsem uběhl tři kilometry, nedávno jsem zkusil pět kilometrů a přesně 21. 3. 2016 jsem za den naběhal 10,5 km. Dne 21. 3. 2016 jsem dosáhl milníku, kterého jsem chtěl dosáhnout, a to bylo uběhnout 100 km. Na tento výkon jsem pyšný a hrdý, že jsem to vůbec dokázal.
V dalších článcích o běhání Vám popíšu poněkud podrobněji, jak to všechno bylo v době, kdy jsem se rozhodoval a nemohl rozhodnout. Jak to bylo s tím zlověstným kolenem, které tak neustále bolelo. Jak to je s botami na běhání. Jaké mám oblečení. Povím Vám vícero věcí, které by Vám neměli bránit v tom, abyste dělali to, co si přejete.
O tom zase příště.


Jak jsem si zmastil život

13. března 2016 v 16:27 | Nappy |  BÁSNĚ
Ráno brzká vstávačka,
do pusy rvu kartáčka,
s pěnou u huby s ním kvedlám,
do toho svý číro zvedám.

Na pohovku rychle sedám,
ponožky si v koši hledám,
nacházím jen každou jinou,
není to však mojí vinou.

Knížky házím do batohu,
jedna padá na podlahu,
zvedám ji a vracím zpět,
fyzika, hnus na pohled.

Skáču ihned do áflu,
šklebím se na řidiče,
uličkou jdu pozpátku,
vrážím do babči, pak do tyče.

Omluvte mě starší paní,
sotva stíhám nastoupit,
babča si pod vousy cosi žvaní,
že jsme rozmazlení fakani.

Na zastávce u školy,
čeká na mě kámoš Bread,
jdou po škole pomluvy,
že je chytrák, co svět sněd.

Zvoní nám už na hodinu,
to zas bude mučiva,
a já teprv botky zuju,
fyzika, pak anglina.

Dnes to byla pohodička,
nic jsem vlastně nedělal,
v bufetu u kafíčka,
hodiny jsme dospával.

Pak mě ale objevili,
školník zase na mě řval,
že jsme ku*va shnilí,
prý učitel, mě postrádal.

Tak jsem napsal omluvenku,
že u zubaře seděl jsem,
potom dones potvrzenku,
že jsem tam byl celý den.

Bylo to vše v pohodě,
hodiny mi omluvili,
po vzájemné dohodě,
mě ze školy vyhodili.

Tak jsem dojel domů,
zklamaný jsem vůbec nebyl,
aspoň zubařka, opravila mi pár zubů,
rodiče prý, že jsem debil.

Další den už nevstávám,
do školy už nepůjdu,
životopis podávám,
budu pracovat, snad i zhubnu.

Už jsem skoro celý rok doma,
válím se den co den v posteli,
rodiče už chytá zloba,
že prý celý život v prdeli.

A tak napište mi moji milí,
co byste mi poradili?
Co bych měl já dělat dál,
co byste řekli na to,
kdybych se k vám nastěhoval?

Fokus Václava Moravce - Společnost konzumu

9. března 2016 v 20:52 | Nappy |  ZAJÍMAVOSTI
Dne 8. 3. 2016 v 20:00 - 22:00 byl v televizi uveden nový díl Fokusu Václava Moravce, který nesl název "Společnost konzumu." Co se v tomto díle dozvíme?
Jde o palmový olej, jde o růstový kapitalismus, o kapitalismus jako takový, jde o ekonomiku, jde o recyklování. Jde o supermarkety, které mají jasnou strategii prodeje, jde o marketing, který se do celého oběhu zahrnuje. Jde o velice zajímavý pohled na dnešní dobu konzumu, kdy se dozvídáme poměrně důležitá data, které bychom neměli ignorovat.
Co si o tom myslíte vy? Můžete jako obrovská korporace vyrábět co chcete, po čem existuje jen nemalá poptávka?
Měly by podniky zodpovídat i za odpad, který vzniká spotřebováváním produktu?
Zde video



-------------------------------->Společnost konzumu<-------------------------------

Sranda a legranda

7. března 2016 v 20:06 | Nappy |  TÉMA TÝDNE
Směju se celý den,
směju se celý rok,
směju se hloupým lidem,
směju se napřesrok.

Směju se všem slovům,
avšak humor mám jiný,
mám rád srandu bez okovů,
a sem tam se i stydím.

Provokuji na každém kroku,
provokuji každého,
může to být i slečna po mém boku,
popichuju sebe samého.

Ušklíbám se na lidi,
co rádi mě však nemají,
ušklíbám se na ty z vás,
co ve zlém namň vzpomínají.

Soucítím však s těmi,
co pomoc od nás potřebují,
slzy jsou součástí života,
co do tváře se provrtaj.

Dnes ti, kdo pesimisté jsou,
srandu a legrandu nechápou,
nechtějí býti zařazeni,
a od smutku oddáleni.

Komedií života je to,
co smutní vůbec nechápou,
co berou všechno vážně,
vážně, vážně.

Dveře by se neměly zamykat!

3. března 2016 v 16:23 | Nappy |  TÉMA TÝDNE
Vstáváš brzy z rána,
ke snídani koblihu a kafe,
peněženka po víkendu zase prázdná,
sedáš do auta a vyrážíš do práce.

Slunce ještě za horami,
tisíce aut míjíš v dáli,
šlapeš na pedál a řítíš se vpřed,
ať to stihám,
ať jsem tam hned.

Předjíždíš jak zběsilý,
měníš pruhy sem a tam,
pedál stále u podlahy,
předjíždět nepřestávám.

Všechny mám už u pr*ele,
ohled neznám a sám nevím,
co to vlastně vůbec je,
kašlu už fakt na všechno,
cestu razím svojím BMW.

Dostávám se ke dveřím,
stíhám jen tak tak,
do kanclu už vyrážím,
výtah dělá cvak cvak cvak.

"Šéfe, už jsem tu",
dělá na mě ksichty,
"Neodpustím ti tu minutu",
"končíš tady v práci."

Balím věci do krabice,
odcházím ven z budovy,
zamknuly se za mnou dveře,
obracím se k Bohovi.

Prosím ho o lepší práci,
že už budu lepším,
je to vše o spolupráci,
být v klidu, a jít si za svým.

Nezamykejte dveře jen proto, že vás někdo naštve. Život vlastně není zas až tak dlouhý, abyste si celý život ničili utvářením nepřátel.