RECENZE HOTELU SEA GULL BEACH RESORT - HURGHADA - EGYPT

8. června 2017 v 23:06 | Štěpán |  ZÁPISKY Z CEST

SHRNUTÍ

Celkově bych hodnotil dovolenou 8 hvězdičkami / 10. Proč?
Internet byl bohužel placený - přijde mi to zbytečné. Lidé, kteří nepotřebují internet, tak jim to bude úplně jedno, jen to píšu pro ostatní, kteří by měli takovou otázku ohledně připojení. Ale za tohle nestrhávám hvězdy.
Byl jsem příjemně překvapen, když mi v den mých narozenin (15. 9.) vhodili pod dveře obálku s blahopřáním + ve 21:00 večer mi donesli dort! V žádném jiném hotelu se mi to nestalo, bylo to úžasné. Kdybych měl říct, jestli bychom se vrátili znovu na tohle stejné místo, tak bych odpověděl, že ne. Ale mám k tomu pádné důvody.
Je nám s přítelkyní kolem 22 let. Není v našem zájmu navštívit dvakrát stejný hotel, i když by byl bezchybný. Rádi zkoušíme něco nového. Pokud bych mluvil například o starších lidech nebo o rodinách s dětmi, mluvil bych jinak, možná jim dovolenou v tomto hotelu i doporučil. Je toho opravdu mnoho, co bych do recenze mohl napsat, ale bylo by toho až moc.

Všem, kteří se chystáte na dovolenou do Egypta do daného hotelu, tak pár rad. Obrňte se psychicky vůči obchodníkům, pár dní mi trvalo si na ně zvyknout. Immodium údajně nezabírá, nám pomohl vždy. Nebojte se smlouvat. Egypťané mají rádi blonďaté turistky, ale i brunety - budou si chtít povídat, a všichni se narodili v ČR nebo mají příbuzné v Německu a mají jména Adam a Honzík a Tonda. ;))

Fajn dovolená, poznali jsme "úplně jiný svět" :)

Ubytování

Ubytování v prvním podlaží nebylo moc příjemné, ale vybavení pokoje bylo nadprůměrné. Výhled jsme měli na střechu se zeleným kobercem a klimatizacemi, které přes noc hučely. Měli jsme možnost panu delegátovi pokoj reklamovat, ale už jsme se zabydleli, tudíž jsme to neřešili. (PS: Na pokoji jsme trávili minimum času, pouze při zdravotních problémech, ale jinak jsme byli neustále u moře nebo u bazénu). Kdybych měl hodnotit hvězdičkami, dal bych 7/10. Jednu hvězdičku za výhled, druhou hvězdičku bych odečetl za hluk venkovních klimatizací a třetí za špatný závěs na pokoji u sprchového koutu = Při sprchování stříkala voda do koupelny. Možná bych podotkl, že jsme neměli dveře na kartu, museli jsme používat klíč. (I když "terminál" na kartu tam byl).

Každopádně jsme si naše ubytování z plna hrdla užili. Moderní televize, docela dost programů = filmy, pohodlná postel, klimatizace.

Strava

Strava po příletu pro nás bylo jídlo číslo jedna. Ihned jsme šli na večeři, kde nás překvapila rozmanitost jídel, které se na švédských stolech nacházely. Těstoviny, brambory, kuřata, rýže, různé omáčky s masem, polévky, i krůtí bývalo, ovoce, zelenina, mnoho druhů pečiva. Vážně tam toho bylo moc. Takže skvělé. Jídla si zachovávala jakýsi standard a kuchaři se snažili jídla i obměňovat, takže teoreticky každý den nebylo to stejné a přitom jste tam svoje oblíbené jídlo z předešlých dní vždy našli.
Byli jsme v hotelu 10 dní - s příchodem zdravotních problémů nám přestávalo chutnat a jedli jsme většinou jen ovoce nebo něco lehčího. Pozor - některým se problémy vyhnuly úplně, některým ne (nám).
Mimo jiné, můžete navštívit několik jídelen. My jsme měli přístup do všech, takže jsme na snídani mohli jít do druhého hotelu nebo do třetího (jeden velký komplex). Komu by se nechtělo neustále převlékat z plavek, pro tyto lidi byly nachystány jídelny na pláži. Arabská, italská, asijská, mexická. Bylo to různorodé a v italské dávali i pizzu pro gurmány ;).
Pokud tedy opomenu naše zdravotní problémy, které nám daly zabrat docela slušně, hodnotím 8/10 hvězdiček. Tyto dvě hvězdy jsou strženy za nedostatek hrníčků na kávu, někdy i lžic na polévku i lžiček do kávy/čaje. Pokud někdo do recenzí píše, že mu vůbec nechutnalo, tak nevím, co tedy jí. Nenechte se odradit, velice dobře vaří.

Služby hotelu

Recepce - velice milí pánové i jedna žena. I kdybyste neuměli jakýkoliv jazyk, snažili by se vám vyhovět a snažili by se udělat vše pro vaši naprostou spokojenost. Nevýhoda je ta, že vám peníze na recepci nevymění - EUR -> USD a opačně a jakkoli jinak. Ale to neberu jako negativum.

Úklid pokojů - měli jsme skvělého starostlivého uklízeče, který se neustále přesvědčoval, zda udělal svoji práci dobře a zda se nám jeho odvedená práce líbí. Neustále ho zajímal náš názor, i když nám nerozuměl. Nechali jsme si uklízet pokoj myslím 4x za celou dobu, protože jinak to nebylo potřeba. Úklid prováděl vždy s pečlivostí a směřoval to každý den k dokonalosti. Co jsem vypozoroval, pracoval od 10 - 11 od rána do večera. (Pozor, denně uklízel například 10 pokojů).

Plavčíci - většinou příjemní lidé, kteří vám byli ochotni kdykoliv pomoct nebo vám jen popřát pěkný den i v češtině. Někteří si s vámi chtějí povídat, protože je zajímá plno věcí. Neměli jsme skoro žádný problém, až na jednoho, kterému spadl náš tablet z rukou přímo na zem. Naštěstí vše dopadlo dobře.

Číšníci a obsluha v jídelně - skvělí lidé, kdykoliv byl problém, dokázali vše vyřešit. Pomohli vám, nalili čaj. Sklízeli od stolu každou chvíli, neustále uklízeli stoly pro jiné a byli velice pečliví. Myslím si, že tuto službu hodnotím jako jednu z nejlepších. Bohužel si někteří Rusové a Češi pletli číšníky s otroky :(.

Obsluha v jídelnách venku - jednoznačně super! Lidé, kteří se starali o různá křoví, zalévání, sečení trávy - super! Personál bych nazval bezchybným - i když by se asi určitě něco našlo, ale byli skvělí.

Pláž

Než se dám do hodnocení, tak bych chtěl podotknout, že jsme měli s přítelkyní jiné nároky, než mají například jiné páry nebo rodiny s dětmi, případně starší lidé. Očekávali jsme otevřenou pláž, nějaké ty mušličky (pozor, nesmějí se vyvážet), aby se dalo potápět, a podívat se na krásy, které moře skýtá. Osobně jsem očekával vlny, ve kterých se člověk rád vyřádí. Očekávali jsme taktéž písečnou pláž, která byla tak napůl. U jedné pláže spíše menší kamínky, u naší pláže ještě jemnější kamínky a u třetí pláže se to už podobalo písku na 99 %.

Pokud se ještě vrátím k nějakým nedokonalostem pláže, tak u jednoho hotelu byla krásná malá pláž, kde to bylo takové útulné, ale bohužel moře tam fungovalo jako nějaká "stoka". Bohužel hodně velký nepořádek. Jediná výhoda byla, že se zde lidé hodně potápěli, protože zde byli k vidění i velké ryby (50 cm) a mořští ježci a útržky korálů.

Co uvedu jako plusy - plavčíci se snažili po celý den udržovat prostředí pláže čisté, neustále něco sbírali (igelitové tašky a nepořádek), byli ochotní. Docela dost nás potěšilo, že se až tak moc starají. Lehátka byla většinou pro všechny, pokud jste nespali do 10 nebo 11, vždy jste si svoje místo našli. Lehátka pohodlná s matracemi, slunečníky na jedničku. Na pláži byla možnost hraní volejbalu, fotbalu, petanque. Celkový dojem na 8/10 hvězdiček. Nechci psát, že všichni lidé byli k sobě ohleduplní, ale respektovali se navzájem a proto vás nikdo nerušil nějakým nevhodným chováním. Pokud se člověk ten den necítil dobře a chtěl si poležet u moře, nic v tom nikomu nebránilo.
 

A JAKÝ BYL MŮJ ROK 2016?

5. ledna 2017 v 17:22 | Nappy |  ZAJÍMAVOSTI
Čauvec čtenáři,
tak jsem si řekl, že bych mohl udělat pohled za rokem 2016, který byl velice zajímavý a plný nervů, očekávání a překvapení.

Leden

Lednem to všechno začalo, začal nový rok. Svým způsobem jsem si prvního ledna přál, aby vše proběhlo v pořádku a abych se z roku 2016 neposral. To bylo moje první přání.
Již ke konci prosince jsem začal běhat, protože výmluvy mě už unavovaly. Začal jsem z jednoduchého důvodu. Rodiče mě vždy vedli ke sportu a já jsem dlouhodobě nedokázal sedět na zadku a nic nedělat. Bylo umořující jen ležet, sedět, koukat na otrávené obličeje a tlusté lidi. Bylo třeba začít něco dělat. A tak jsem začal.

Únor

Únor byl vlastně zajímavý tím, že jako v jediném měsíci v roce, byl sníh všude kolem, kam jsem se podíval. Důležité asi bylo i to, že jsme se jedinkrát odhodlali a jeli jsme s kamarády do Olešnice. Protáhnout snowboard. V tu chvíli jsem to sice čekal, ale nevěděl, že to bude naposled.
Běhání pokračovalo ve velkém stylu a mých prvních 50 km bylo něco jedinečného, co jsem neočekával. Nečekal jsem, že to vůbec zvládnu. Zima a sníh nebyli překážkou.

Březen

V březnu jsem si ošklivě pohmoždil koleno po desetikilometrovém běhu, na který jsem neměl potřebnou výbavu, a hlavně, neměl jsem tolik naběháno, abych mohl urazit desetikilometrovou dráhu. Prostě jsem to přepísk.
Zhruba týden jsem nechodil, ale co bylo horší, asi další měsíc jsem skoro neběhal. Bylo to umořující, byl to problém, protože jsem se domníval, že budu muset skončit.
Vyšetření koncem března dopadlo dobře. Koleno je prý dokonale zdravé a neměl by být nikde žádný problém. A tak jsem znovu pomaličku začal.
Co bylo horší, pomalu jsem se obával toho, že nestihnu uzavřít předměty, abych mohl postoupit k vypracování bakalářské práce a následně složit státní závěrečnou zkoušku.

Duben

S dubnem přišly dílčí úspěchy, které mě posunuly dále. Složil jsem většinu zkoušek. Co mi chybělo, bylo odevzdání seminárních prací, které musely být odevzdány do 30. 6., protože od začátku července jsem chtěl začít pracovat na bakalářské práci.
V dubnu se začalo také příjemně oteplovat. Člověk tak začal pociťovat, že už brzy bude teplo a že učení bude ještě větší problém než v zimních měsících.

Květen

S prvním květnem jsem se odhodlal a začal psát seminární práce do školy. Nebylo to nic snadného, protože neustálé sezení u počítače, přemýšlení o kontextu vět, o všem, aby to dávalo smysl. Shánění literatury, přemýšlení o tématu práce, o hodnocení. Vše muselo sedět a vše muselo být tak, jak jsem potřeboval já. Peklo začalo.

Červen

Červen začal a já jsem ještě nezačal konzultovat svoje téma bakalářské práce s vedoucím práce. A tak to byl sakra problém, protože řešit vše na poslední chvíli je moje specialita, ale když jde o bakalářskou práci, přece chcete mít něco kvalitnějšího než slátaninu blbostí. Ale pozor, dlouholeté zkušenosti s psaním prací jsem měl v malíku, proto jsem volil efektivní řešení. Konzultace započnu až v červenci a ušetřím tak čas na další 4 práce, které musím stihnout do konce června.
Tak jsem začal. 4 zbylé seminární práce + jedna životní zkouška, kterou jsem musel pokořit. Zbývaly dva pokusy.
Ke konci června jsem málem promrhal sepsání abstraktu k bakalářské práci a vložení abstraktu do systému. Kdybych to promrhal, nevím, asi únor.

Červenec

Dlouhé hodiny učení se na předmět "Finanční trhy" přinesly ovoce a já jsem mohl slavit, že zkoušky jsou splněné. To, co stálo ještě přede mnou, nebyl také snadný úkol. Scházelo vypracovat poslední práci a mírně upravit práci, která nebyla dostatečně ohodnocená. Tak jsem se do toho dal.
První týden jsem začal konzultovat práci s vedoucí BP, takže vše šlo jako po másle. Paní doktorka byla velice ochotná a dokázala mi na vše odpovědět a neskutečným stylem mě vedla během celé cesty za vypracováním bakalářské práce. V půlce července jsem se ocitl v problémech. Teoretická část byla vypracována a praktická neustále čekala na to, až se prostě vypracuje. Asi sama.
Zastupitel firmy mi poskytl mnoho informací, které jsem potřeboval zapracovat do svojí závěrečky, proto jsem se zhruba 21. 7. dal do vypracovávání poslední části, a to byla ta praktická!
To vše jsem zakončil 28. 7. s tím, že 30. 7. 2016 měla být práce odevzdána v systému + vytištěná fyzicky a odevzdána. Nastal problém. 30. 7. byla myslím sobota nebo neděle. A sakra.
Studijní oddělení bylo tak skvělé, že mi termín prodloužili a já jsem mohl lehce odevzdat práci druhého srpna.
Nebyl bych to ale já, kdybych neměl na BP chybu, přímo na úvodní straně. Pan knihař ze slova "studijního" udělal slovo "stdijního"... Takže to šlo na opravu, byl jsem opravdu nadšený, ale stíhal jsem.
Práce odevzdána, uff...
Po celou dobu horkého červencového letního měsíce jsme s přítelkyní sháněli bydlení v Brně, takže domluva s některými majiteli byla natolik skvělá, že jsem málem padnul. Shledat cenu s komfortem odpovídající očekáváním bylo nadmíru složité.

Nakonec se nám to také podařilo. Půl roku a 1 měsíc za mnou, skvělé.


Srpen

A tento měsíc byl přelomový v celém tomto roce 2016. Od prvního srpna jsem se nadšeně začal učit ke státním závěrečným zkouškám. Co se prvotně zdálo jako "easy job", končilo chvílemi zoufalství, kdy jsem nevěděl, co čeho se pustit dříve a co se prvně naučit. Vzal jsem to systematicky. 4 předměty, které mě celkem i bavily a šlo to jako po másle.
Odpolední vylehávání na louce za vesnicí bylo tak krásným zpříjemněním odpoledne, že jsem tam rád vracel ještě několikrát, pokud zrovna nepršelo. (Jo, opaloval jsem)
Srpen byl taktéž trochu přelomový v běhání, protože jsem dokázal uběhnout 200 km, což bylo prostě skvělé. Cíl, který jsem si měsíce předtím stanovil, bylo 500 km do konce roku (nyní jsem na 268 km). Vypadá to jako neuskutečnitelná dálka. Ano, asi je. Proč? Protože se k tomu dostanu později, proč plán selhal.
Dny běžely jako hovado. Sotva jsem ráno vstal, udělal snídani, pak jsem si dal oběd, pak jsem se učil a pak jsem si rád dopřál odpočinku ve vaně plné horké vody. To byly moje dny v srpnu. Někdo na koupališti, někdo na cvičišti před bojištěm.
Zbýval poslední týden a já jsem dřel jako kůň, ale nervy? Vůbec. Take it easy bro.
Dostal jsem dopis, že jdu 30. srpna v 12:45 (myslím), V tu chvíli jsem věděl, že vlastně není úniku.
Ještě ráno před popravou jsem trávil čas s přítelkyní u kadeřnice, kde jsme si pokecali a já jsem následně odjel na kole a v 9 nastoupil do autobusu, který prostě na čas dojet musel.
Ano, zvládnul jsem to, prostě jo. Takže jsem se tímto dnem stal oficiálně klukem s bakalářským titulem.
Easy huh?

Září

Srpnem to svým způsobem skončilo, ale ještě zbývalo se přestěhovat, nastoupit na novou školu, odjet do Německa a vyřešit spoustu dalších věcí, které si bydlení týkaly.
Z Německa jsme zpět, ale cesta byla skvěle příšerná, prostě jsem nespal, ale čuměl asi 8 hodin na dálnici = luxus.
Ubytování celkem fajn, vybavujeme prostor věcmi, které máme rádi a děláme si pokoj útulným.
Spolubydlící celkem v pořádku.
Nástup do nové školy provázelo trošičku rozčarování. Připadal jsem si jako na základní škole.


Říjen

Říjen je pracovním měsícem, asi jako další dva měsíce. Od této doby jsem věděl, že na běhání prostě nezbyde čas a spíše nebudou žádné síly. Proč? Protože chození celých 8 hodin v noci po obchoďáku je únavnou prací, a ráno je člověk rád, že vlastně ulehl do té skvělé a měkké postele u stropu. Okej, teda na matraci.
Miluji svoji postel a rád v ní spím, ale nejraději v ní ležím a užívám si vůni nového povlečení a nově vypraného prostěradla.


Listopad

V Listopadu jsem si udělal největší radost, kterou jsem si mohl udělat. Zakoupil jsem si Macbook Air, který mi dělá tak velkou radost, že jsem se nemohl celý týden odtrhnout od obrazovky. Je mi pomocníkem ve škole, při procházení webových stránek, ve sledování filmů, při poslechu hudby, a hlavně, krásně se na něm píšou články na blog.
Nadále jsem pracoval 3x týdně, takže moc času na běhání a záliby není. Ale dokážu si volno skvěle užít tím, že si povídám s kamarády a společně se dokážeme u povídání na skypu dobře pobavit.
Samostatným bydlením skončila veškerá sranda - vaření, praní, práce, placení nájmu, zařizování internetu, řešení problémů se sousedy.... No je toho morda, prostě nechcete bydlet až do smrti v bytě.
Nikdy.

Prosinec

Prosinec byl měsícem práce a odpočinku. Vánoce v pohodě, Silvestr v rozumném rozpoložení a nastartování nového roku 2017 bylo prostě v pohodě. A tento rok co? Tento rok prvák magisterského, vydělat nějaké penízky, dovolenka a navázání nových pracovních, ale i osobních vztahů!

A jaký byl Váš rok 2016? Úspěšný nebo méně úspěšný?

ČTENÍ JE ZÁBAVA

24. listopadu 2016 v 18:26 | Nappy |  KNIHY
Dnes bych chtěl napsat takový uvolněnější článek o tom, proč by někteří lidé, vlastně všichni, měli číst knihy a proč by je vůbec měli číst.
Denně se setkáváme s mnoha lidmi, ať už jsou to ti nejbližší, kamarádi nebo někdo úplně neznámý. A kdykoliv s někým navážete verbální komunikaci, hned poznáte, zda člověk čte nebo hodně mluví, případně zda má přehled a dokáže využívat česká slova. (Tím česká slova myslím používat slovo "svěží, čerstvý" namísto slova "fresh").


Kdy začít číst?

Vše by mělo začít u rodičů. Každé dítě má rádo pohádky, ať už to jsou jakékoli. Vymlouvat se na naši dobu, kdy v televizi frčel krteček a Jája a Pája, je vlastně takový nesmysl. Proč? Protože lidé vymýšlí neustále nové pohádky, co se dětem líbí, i když v mém věku mi přijde, že některé nové vymyšlené kreslené pohádky nemají hlavu ani patu.
Myslím si, že děti nemusí číst nic složitého, stačí nějaké krátká pohádka o tom, jak celá banda nenažraných zvířátek s babičkou a dědečkem a vnučkou tahají ven řepu ( :-D). Proč ne? Aspoň něco.
V pozdějším věku se může dítě pustit do něčeho složitějšího, ale zde přichází ten zlom. Moji rodiče nevyrůstali na tom, že by v domácnosti měli počítač, mobil, tablet, barevnou televizi (později už jo), ale televizí myslím i satelitní připojení, které nabízí milion programů v několika různých jazycích.
Dnešní rodiče nemají čas. Mačkáním tlačítka "aktualizovat" na facebooku sledují, zda se během deseti vteřin neobjeví nový příspěvek nebo zda Mařena zrovna nenakupuje s kamarádkami nebo jestli Mahulena zrovna nepřipíná na instagram fotku s jídlem. Mám vypozorováno, že dítěti se kolikrát nedostává takové pozornosti, které by si určitě zasloužilo.
Příklad: Matka jede s dítětem tramvají, dítě ji neustále prosí o nějaký vysvětlení nějakého jevu nebo chce prostě slyšet odpověď od své mámy. Ta sedí, kliká na aktualizovat na mobilu a když se nic neobjevuje, pořád mačká a čučí do obrazovky.
Tím vším jsem chtěl říct, že četba není pro dnešní děti primárním impulsem k tomu, když se nudí, aby začaly číst. Pustí si počítač, mrknou se na Youtubera, který použije 200 sprostých slov v desetiminutovém videu a potom potkáváte dvanáctileté kluky, kteří jsou Vám schopni takovým způsobem vynadat, že se za něj stydíte, ale i za jeho rodiče.
Ne všichni jsou takoví, ale já jsem osobně začal nejvíce číst kolem 16 let a snažím se, abych ročně přečetl aspoň 10 - 20 knížek.

Co číst?

Čím starší jste a čtete rádi, poznáte, že některé žánry vám sedí více a některé méně. Já jsem si oblíbil detektivky a k tomu literaturu faktu. Do toho trošičku fušuju do politických témat a směrem k Západu, ale i Východu. V této rubrice mám knihu od Ethana Gutmanna, který napsal knihu Jatka, která pojednává o vyvražďování praktikantů Falun Gong. Ta čísla, která jsou uvedena v knize jsou odstrašující. Vězňům jsou vyjímány orgány k transplantacím, proto v Číně čekáte na ledvinu maximálně měsíc, kdežto kdekoliv jinde to může být až jeden rok nebo víc.
To jsem odbočil. Čtěte co vás baví, ať už to jsou komiksy, články v časopisech, ale klidně i na webu.

Elektronická kniha nebo fyzická kniha?

Zde jsem zastáncem obou variant. Od doby, kdy jsem si pořídil iPad mini, jsem přečetl asi 20 elektronických knih na tomto skvělém zařízení. Jedinou nevýhodou pro někoho může být to, že ho může z toho osvětlení displeje bolet hlava.
Při cestování, do čtečky knih nebo iPadu "narvete" mnoho knih. Čtečka váží neustále stejně, kdežto 5 knih váží pár kilogramů.
Výhodou knihy ve fyzické podobě je to, že ji držíte v ruce, že můžete otáčet listy, papír nevyzařuje žádné světlo. Pro někoho je lepší číst fyzickou knihu z toho důvodu, že už ten pocit držení knihy v rukou je nezapomenutelný a povznášející.
Je tedy na každém, co čte rád.
Nedávno jsem také objevil kouzlo "audioknih" - jsou to knihy, které jsou namluvené a můžete jen poslouchat. Zde bych ale upozornil na to, že člověk jednoduše ztratí pozornost a vypravěč se za danou dobu dostane do nějaké fáze, kde jste už ztraceni a musíte audioknihu přetáčet.
Každý má rád něco jiného, osobně mám rád všechny tři varianty, ale největší radost mi udělá kniha, kterou si jdu koupit do knihkupectví a poté si ji nesu domů v batohu a společně s ostatními ji umístím do knihovničky.

Proč začít číst a k čemu to je vůbec dobré?

Já ani nevím, proč jsem začal já osobně tak moc číst. Možná mě to začalo bavit, možná jsem chtěl číst, snad také kvůli tomu, že mi rodiče vždy čítávali.
Dnes už jsem si naprosto jistý, že četba je obohacující, a jsem rád, že mě neustále drží ta nálada čtení knih.
Když jsem psal o tom, že poznáte už po několika větách, zda člověk čte nebo hodně mluví, pojďme si to trošku rozebrat. Mám takový krásný příklad toho, že říct větu, kde vlastně nic neřeknete, není vůbec těžké, ale vypadáte jak dement.

Příklad věty, kterou jsem slyšel minulý týden v pořadu prostřeno. Nepamatuji si ji přesně dopodrobna, ale zněla asi takto:
"Dezert byl jakože abych tak řekl prostě jakoby takovej jakožto tož"...
No hrůza. Neustále koktal, zadrhával a nedokázal říct ani jednu větu bez toho, aniž by se uprostřed zasekl a hledal půl hodiny slova, která může použít.
Chcete mluvit plynule? Čtěte, pomůže vám to :)


Nic Vás nebaví?

Pak jste ztraceni. Ne, jen byste si měli najít klidně i půl hodinky a přečíst si kousek knihy. Myslím si, že čtení knihy je svým způsobem relaxace. Já například čtu během půlhodinové přestávky v práci.



Závěrem

Zajímejte se o historii, trošku o politiky různých zemí, např. i o EU. Všichni odsuzujeme teroristický čin z 11. září 2001. Ale víte někdo, co tomu předcházelo? Ne? Doporučuji knihu, kterou uvádím dole v poznámkách. Neobhajuji teroristické činy v žádném případě, ale když si o to Amerika koledovala, dostala stejným metrem. Protože zabití zhruba 500 civilistů ukrytých v bunkru, místo teroristů, je celkem krutá statistika. Proto Usama bin Ládin jásal, když se dozvěděl, že zemřelo na 3000 lidí při zborcení obou věží.
Hezké čtení, ať už jde o cokoliv.
___________________________
 


BAKALÁŘSKÁ PRÁCE, JAK NA TO?

31. října 2016 v 18:35 | Nappy |  B.I.B.S - STUDIUM
Bakalářská práce je práce, kterou odevzdáváte ve většině případů ve 3. ročníku, když ukončujete bakalářský obor.
Většina prací by měla dávat smysl, tzn., že by každá práce měla mít svůj úvod, cíl práce, teoretická východiska, analytická východiska, doporučení, vlastní práci a na konci závěr. Veškeré tyto aspekty bych tu chtěl popsat, a někomu snad i napomoct k tomu, aby měl psaní bakalářské práce o něco snazší. Když ne snazší, tak ulehčenou přečtením si tohoto článku.
Nechci si tu hrát na experta nebo na profesionálního poradce, jak vše udělat bezpracně nebo jednoduše.

Studoval jsem a studuji ekonomický obor, proto to bude vedeno v tomto ohledu.


Jak začít a jak si vybrat téma?



Začít a vybrat si téma je jedna z nejhorších situací, kdy vlastně vůbec nevíte, kde seženete literaturu a jak Vám to vůbec půjde a zda dokážete napsat odstavec bez toho, aniž byste nad tím seděli 3 hodiny. Pro někoho to může být snadné, prostě sedne a píše. Někdo si sežene plno literatury, stráví nad tím půlku života, pak zapomene, a pak jede znovu. Někdo
si to systematicky připraví a napíše např. každý den jednu stranu, to je taky možnost. Já Vám však uvedu příklad, jak jsem to provedl já.

  • Byl jsem hloupý a nechal jsem to na poslední chvíli,
  • Povinně jsem si vybral téma už někdy v květnu roku 2015.
  • To jsem měl hodně moc času všechno řešit, ale mělo to být odevzdané až 30. června 2016. Času dost.
  • Literaturu jsem řešil týden dopředu před uzavřením tématu bakalářské práce.
  • Dal jsem se do psaní měsíc před odevzdáním, docela pozdě, ale...

A teď konečně ty rady.

  • Nejprve je třeba si vybrat správné téma. Mělo by na 100 % souviset s vaším oborem. Nevím, jak je to jinde, ale když studujete právnickou fakultu, nebudete přeci psát o tom, jaký vliv mají tablety (nemyšleno jako prášky) na děti na 1. stupni základní školy, ne. Protože jsem celkem tíhnul k marketingu, tak jsem si vybral téma: "Propagace produktu za pomocí internetu (moderních technologií)". Celou dobu jsem si myslel, jaké jsem si to nevybral super téma, ale když jsem šel do důsledku celého problému, bylo to poměrně náročné.
  • Proto vždy si vyberte téma, které vás bude bavit a nebo k němu máte blízko. Pokud máte rodinnou firmu, udělejte finanční analýzu nebo efektivní hospodaření podniku nebo optimalizaci nákladů apod...
  • Zjistěte si dopředu, zda k tomu bude nějaká vhodná literatura. Skoro ke všemu existuje mnoho knih.
K závěru tohoto titulku chci dodat, že mi extrémně ulehčilo práci si udělat myšlenkovou mapu. Myšlenková mapa je papír A4, kde si napíšete doprostřed papíru téma vaší bakalářské práce a k tomu přiřazujete okruhy. Funguje to trochu jako rodokmen, takový stejný princip.

Já jsem si například napsal první okruh - Historie internetu, historie marketingu, jak, kdy, proč, kdo. Můžete si do myšlenkové mapy napsat co chcete, případně to vyškrtáte později, když se vám to nebude hodit. Je to super pomůcka, protože na papíře vidíte, čeho tedy chcete dosáhnout a jaké k tomu budete dělat kroky.


Literatura


  • V dnešní době není celkem problém si obstarat nějakou literaturu přes internet. Může jít o nějakou knihu v PDF nebo EPUB nebo MOBI, kterou můžete rovnou pročítat ve svém PC nebo čtečce, já jsem četl na tabletu. Existuje taky šikovný web, Google books.
  • Nejlepším způsobem, jak si nashromáždit nějakou literaturu, je jít do nějakého vyhledávače a pomocí klíčových slov hledat knihy, které mají o vašem tématu nějakou vypovídající hodnotu. Pokud se budete zajímat o náklady podniku, půjčíte si knihu, která pojednává o nákladech a případně jejich optimalizaci. Na dané téma určitě existuje mnoho literatury.
  • Zajděte si do knihovny a půjčte si knihy, klidně si jich vezměte víc a nebo si v knihovně sedněte a k vaší myšlenkové mapě, k vašim okruhům přiřaďte jednu knihu. To je poměrně důležité.
Jelikož já nerad studuji knihy dopředu, studuji knihy za pochodu, tudíž píšu a přitom dělám výpisky z knihy. Samozřejmě to musí dávat smysl. Ovšem najdu si některé okruhy, ze kterých chci něco vybrat a odcitovat, to je samozřejmost, ale že bych strávil hodiny nad knihou a vypisoval nějaké poznatky, to mi moc nevyhovuje.

Kvalitní články z webu (prosím ověřené, ne Wikipedia). Wikipedii můžete využít v situaci, kdy se dostanete k prvotnímu zdroji. Ale vždy byste měli psát nebo citovat z nějakého článku, který je věrohodný a není napsán nějakým amatérem. Je to složité, ale v konečném důsledku mohou být vaše teoretická východiska zpochybnitelná.
Vždy citujte, plagiát je plagiát a není dobré se dostat do problémů se školou kvůli tomu, že jste neodcitovali 25 % vaší práce a uvádíte teorii za svoji vymyšlenou a dokázanou.


Uspořádání bakalářské práce


  • Stanovte si cíl, čeho chcete dosáhnout, co chcete řešit. Vysvětlete v úvodu, proč jste si dané téma vybrali a proč o něm chcete psát.
  • Do teoretických východisek nepatří "myslím si", a celkově tam nepatří váš názor. Teoretická východiska jsou ta, která jste nastudovali a mají nějakou konektivitu k vaší analytické práci a k závěrečným diskuzím a závěrům. V teoretické práci nemůžete mít "nikdy" něco, co jste vymysleli vy sami, to patří jinam.
  • Analytická práce - sepište vaše poznatky, co je v podniku špatně, jak to v podniku chodí, co je tam dobré. Analytická práce slouží ke sběru vašich informací o daném podniku.
  • Doporučení a vlastní názor - sem patří vaše doporučení jak by se daly např. ty náklady řídit efektivněji. Co se dělá špatně, kde podnik tratí nejvíc, není to třeba ve skladu? Je toho mnoho. Zde budete popisovat nebo psát tu vaši práci, která je svým způsobem ta nejhodnotnější z celé bakalářské práce. Co jste tedy vyřešili?
  • Závěr - slouží jako konexe s abstraktem, který je jakýmsi prvopočátečním seznámením s prací. O co vlastně v práci jde a tak. V závěru byste měli konfrontovat abstrakt, zda jste dosáhli svého cíle, co k tomu bylo použito, případně zda se v podniku náklady optimalizovali a vaše práce byla pro podnik velice přínosná apod...
  • Je také nutné na některé z prvních stran vložit "Obsah", který se automaticky generuje. Kdykoliv ho
  • aktualizujete, měl by se obsah tvořit sám, bez vašeho zásahu a tečkování a "entrování". K tomuto slouží definování stylů, což je složitější, ale některé vysoké školy nabízejí dokumenty, kde mají studenti předdefinované styly a stačí s nimi jen umět pracovat.


Čas


  • Čas je to nejhorší. Žádný student nemá čas, i když vlastně jen kliká na tlačítko "aktualizovat" na Facebooku.
  • Já jsem vypracoval svoji bakalářskou práci zhruba za 50 hodin čistého času. Možná jsem trošku přidal, ale to není důležité.
  • Důležité je to, že není nejlepším nápadem si nechat všechno na poslední chvíli a neustále se utvrzovat v tom, že to přeci zvládnete. Ale jako rozumíme si, dělá to skoro většina.
  • Napište za den stranu, dvě, tři, čtyři.
  • Druhý den to zkontrolujte, co jste napsali, a přidejte další jednu.
  • Zamýšlejte se nad tím, co máte v práci napsáno, aby to dávalo smysl.
  • Konzultujte s vedoucím práce, to je hodně důležité.
  • Čím déle budete práci psát, pravděpodobně bude kvalitnější, protože někdo po několika hodinách
  • psaní dokáže psát úplné nesmysly, které v konečném důsledku nedávají smysl.



Obr. č. 1 - Bakalářská práce na téma "Propagace výrobku s využitím internetu"

Odevzdání


Odevzdání je ta poslední část, kdy si zajdete do copy centra a tam vám bakalářskou práci vytisknou. Doufejte, že jste si to předem zkontrolovali a vše je v pořádku a na svém místě. Moje bakalářská práce by měla s řádkováním 1,5 86 stran, proto moje řádkování bylo 13,14 bodů, nevím přesně. Celkově tedy moje bakalářská práce čítala takových 55 stran.
Dejte si pozor na export z Wordu do PDF, něco se vám zaručeně rozhodí. Já jsem neměl už moc času na kontrolu nebo se mi moc už nechtělo, takže jsem tam měl takové tři přešlapy. Popisek u tabulky byl na straně 45 a tabulka samotná byla na straně 46, to jako příklad.
Zkontrolujte si to doma v PDF, zkontrolujte si to po vytisknutí, ale hlavně si to zkontrolujte už v průběhu práce. Dejte někomu opravit práci ohledně gramatiky, protože když vidíte napsáno "Náklady byli, vyjímka, samozdřejmě, respektivně nebo
sklamat", tak to čtenáře určitě moc nepotěší a vedoucí nebo oponent vám
strhne body. Důležité je si vše zkontrolovat. Poté uvést přesné pokyny pro copy centrum nebo pro knihaře, jak má vaše bakalářská práce vypadat.
Po kompletaci vaší práce si zkontrolujte, zda je vše na přebalu správně napsané a zda tam není chyba. Já jsem si dvě bakalářské práce vzal, zkontroloval asi pětkrát, ale až v autě jsem si všiml, že je tam chyba. Místo "studijního" jsem měl
na přebalu napsáno "stdijního"..Prvně jsem to neviděl, pak jsem se zhrozil.

Doporučení závěrem


  • Udělejte si na bakalářskou práci čas
  • Najděte si relevantní literaturu.
  • Konzultujte.
  • Konzultujte.
  • Napište např. jen teoretická východiska.
  • Konzultujte.
  • Dopište zbytek.
  • Konzultujte.
  • Odevzdejte.

Pokud by někdo našel v mém článku chybu, že by něco mělo být v jiném okruhu, tak mi klidně napište. Viděl jsem i bakalářské práce, které se zabývali "sprostými slovy u spolužaček na vysoké" a jednu, která nesla název "moje svatba v Indii"... Myslím si, že to není moc vhodné téma pro bakalářskou práci.
Hodně štěstí.

JAKÁ JE CENA JEDNOHO UŠITÉHO TRIKA?

27. října 2016 v 23:00 | Nappy |  OSOBNÍ NÁZORY

Úvodem

Ahoj, rozhodl jsem se na popud minulých let napsat článek o tom, jakou má vlastně hodnotu jedno jediné ušité triko, které je k nám dovezené z Kambodži, Taiwanu nebo Číny.

Existuje dokument o dvou norských mladých blogerkách a jednom norském blogerovi, kteří se zajímají o módu. Byli zvyklí si každý týden kupovat nové oblečení. To přebytečné přehlíželi a nechali ležet ladem a přitom se rádi chlubili na svých blozích, že mají neustále nové oblečení, značkové. Jednoho dne se vydali do Kambodži (nejsem si jistý, jestli Kambodža), kde si měli vyzkoušet práci švadleny, šičky.

Brali to jako skvělou možnost, která se jim naskytla, aby si vyzkoušeli život těch lidí, kteří šijí trika, bundy, kalhoty apod...
Všechno mělo být jako splněný sen, ale realita byla mnohem krutější, než čekali.

Hned po příjezdu byli ubytovaní všichni tři v takové malé chýši, která byla pro kambodžskou pracovnici domovem, kde vařila, spala a vlastně trávila i svůj volný čas. Udivení blogeři byli natolik šokování tím, že tato chýše je o polovinu ne-li o tři čtvrtiny menší než jejich pokoj v Norsku.

Nedokázali si ani představit, že budou v takovém domečku spát a nějakou dobu přespávat, než se zase vrátí domů. Kambodžská pracovnice jim oznámila, že někdy dělá i 16 hodin denně a vydělá si 1 - 5 $ za směnu. To blogery naprosto šokovalo a nedokázali si představit takovou práci vykonávat každý den 16 hodin vkuse. Byli naprosto šokováni, došlo i na slzy.

Hned z rána se šli dvě holky s klukem zapsat do fabriky, aby si vyzkoušeli jeden den práce na šicím stroji. S přibývající únavou a nervovým vypětím přišly na řadu slzy a pláč a naprosto jiné názory na tuto práci a celkový náhled na jejich nákupy v Norsku.


Trailer k dokumentu - epizody jsou pod videem v popisku a jsou s anglickými titulky.


Video je na Youtube - ZDE - trailer


Co vlastně můžete vidět v daných epizodách? Seznámíte se s účastníky "zájezdu" a dozvíte se něco o jejich životě. Následně uvidíte jejich cestu, která povede do Kambodži, kde se budou zajímat o to, jak se šije jejich oblečení, které si v Severní Evropě mohou koupit. V neposlední řadě si vyzkouší, jaké je to být takovou švadlenou a pracovat na šicím stroji.
Vřele doporučuji zhlédnout!

Proč byste to měli vidět?

Ne všichni na Zemi máme stejné podmínky k žití. Ne všichni máme možnost si kupovat oblečení, ne všichni máme možnost mít svůj vlastní dům nebo auto. Ne všichni na této Zemi máme možnost vlastnit mobilní telefon, v něm internet a k tomu mít doma svůj vlastní notebook a postel, do které uleháme po náročném dni.

Tento dokument Vám v jistém ohledu otevře oči, že si nemusíte každý den nebo týden kupovat nové tričko. Utvoříte si názor na to, kolik utrpení je v daném triku a kolik bylo vynaloženo potu, abyste mohli dané značkové tričko nosit a ukazovat se v něm.

Slovo závěrem a vlastní názor

Udělejme si jen takovou malou analytickou chvilku a spočítejme si, kolik taková výroba trička zhruba stojí. Opravdu jen odhadem.

Jelikož se většina trik a mikin a dalšího oblečení neobejde bez toho, aniž by uvnitř byl nějaký nylon, tak pořizovací náklady na bavlnu + nylon jsou téměř zanedbatelné v takovém množství, v jakém je bavlna nakupována. Berme, že na jedno triko může vyjít 0.2 $.
Nyní se triko dostane do továrny, kde je kus látky předán švadleně, která udělá určitý kousek, další kousek udělá jiná švadlena a takhle se to posunuje dál. Na jedno triko, když hodně optimisticky, nám vyjde zhruba 0.5 $ jako náklady na zaměstnankyně a zaměstnance.
Teď už je triko hotové, stačí jen zabalit a odeslat směrem do Evropy. Nějaký plastový obal na jedno triko může činit 0.0001 $, což je naprosto zanedbatelné.
Převoz na jedno triko nám může v maximální míře vyjít také na setiny nebo desetinu dolaru.
A teď už je triko v Evropě. Samozřejmě se platí nějaké clo (ne uvnitř EU) a daně. To opomenu, na jedno triko to nebude nic extra.

Když to sečteme, docházíme k výsledku pod jeden dolar!!!
1 $ je 27. října 2016 24.78 Kč. Takže co nám z toho plyne?
(Jinak se omlouvám někomu, kdo by se chtěl šťourat v daních, clech, distribuci apod., nemám šanci zde objektivně rozhodnout, ani subjektivně).

Teď nám z toho plyne to, že Vietnamci jsou nám schopni prodat triko, které stojí 5O Kč (bílé bez potisku), ale jsme schopni utratit i 800 Kč za triko, které má nášivku "LACOSTE" a je bílé. Avšak pozor, těch 800 Kč je ještě malé číslo.
Přitom o kvalitě bychom mohli polemizovat.

Jak jsem na tom já?

Dříve jsem si hodně potrpěl na značkové oblečení a značkové boty, které stály i 2 500 Kč. Dnes nejsem tak náročný, protože jsem si uvědomil, že za některé boty chci utratit takovou cenu, ale většinou si i ověřuji, co to je za obchod a odkud dané zboží dováží. (Ne, nedělám to vždy a pořád).
Boty si kupuji jedny, většinou na zimu (max. dvoje) a jedny nebo dvoje na léto. Na nakupování oblečení si potrpím tak 2 - 5x ročně.

Domnívám se, ale nejsem si jistý, že obchod jako Bershka nebo Deichmann nebo H&M měli dříve problémy s tím, že v jejich továrnách pracovali i děti a pracovníci, kteří dostávali naprosto směšnou cenu za vykonanou práci. Nemusím Vám ani psát, jakou si tedy udělaly obchody marži na tom, když náklady na triko byly jeden dolar a vy jste je koupili za 800 Kč.

Před každým nákupem oblečení přemýšlejte, zda je to nutné a zda těch 10 triček určitě potřebujete. Stačí se podívat kolem sebe v obchodním centru, lidé tahají plné tašky.


Nechci, aby tento článek byl vnímám jako článek, který zakazuje nakupování oblečení. Chci jen, abyste se někdy zamysleli nad tím, co kupujete a zda nekupujete zboží, na kterém je krev a pot dětí nebo podhodnocených pracovnic a pracovníků fabrik z Kambodži, Taiwanu nebo Číny.

Zdroj: http://1url.cz/stHgh


PLÝTVÁME JÍDLEM

23. října 2016 v 14:11 | Nappy |  OSOBNÍ NÁZORY

Proč "plýtvání jídlem" a kdo za to může?

Ahoj,
tento článek se bude zabývat vyhazováním jídla. Proč zrovna plýtvání jídlem, jak mě to vlastně napadlo napsat tento článek? Z jednoduchého důvodu.
Na zpravodajském serveru Novinky.cz byl umístěn článek o tom, že na ostrově Madagaskaru nemají obyvatelé co jíst, protože je dlouhodobé sucho a další sklizeň přijde až v březnu. Nejen dospělí, ale i děti trpí hladem. Proto mě napadla jednoduchá věc. Napsat fakta o tom, jak moc plýtváme, co by se s tím dalo dělat a kde je vlastně zakopaný pes. Měli bychom doopravdy my, jako koncoví spotřebitelé, posílat jídlo nebo peníze na charitu nebo přímo na pomoc Madagaskaru? Nemyslím si.

Fakta o plýtvání

"V Evropské unii se ročně vyhodí 90 miliónů tun potravin, což je 180 kilogramů na obyvatele za rok." Tohle se píše v tiskové zprávě vydané ministerstvem zemědělství. Jsme frajeři, protože se na tomto zprůměrovaném výsledku podílíme nejvyšší cifrou." časopis Reflex č.40/2014)

Ve výrobě

Nestandartní plodiny se nevejdou do obalu, proto musí být do obalu skládány jen ty, které jsou vyhovující. Nevzhledné kusy končí na kompostu nebo jako krmivo pro zvířata. Nejčastějším problémem je také domluva mezi prodejci a výrobci. Výrobce vyrábí tolik, aby případnou poptávku na poslední chvíli dokázal uspokojit. Proto vznikají přebytečné zásoby a to u mléčných výrobků může být problém.

V zemědělství

Zemědělec je nucen vysazovat více plodin, i když nadbytek neprodá. Prodá jen tu část plodin, které odpovídají přísným standardům. Když plodiny nesplňují určité standardy, jsou zaorány nebo jsou krmivem pro zvířata.

V distribuci a prodeji

Zboží musí být nějakým způsobem distribuováno, převezeno z jednoho místa na druhé. To znamená pro potraviny "další nebezpečí", které spočívá v tom, že potraviny se mohou během převozu zkazit nebo se mohou zničit. Vše závisí na chlazení potravin, případně na jejich skladování.

V pohostinství a cateringu

Existují standardy EU, kdy musí být rozmražené jídlo spotřebováno do dvou hodin apod... Tento problém vzniká tím, že v restauracích se podávají nadměrné porce, které člověk nedokáže ani sníst. Nejvíce se plýtvá v tzv. bufetech "Vše co sníš", kde si lidé naberou tuny jídla, a následně zjistí, že po polévce už celé kuře a půlkilový steak nedokážou sníst.

V domácnosti

Hlavním plýtváním v domácnostech je problém plánování. Některé rodiny mají potřebu neustále nakupovat, a když zjistí, že lednice je z poloviny prázdná, mají znovu chuť nakoupit tolik jídla, aby naplnily půlku zbylé lednice. Dle průzkumu se ukázalo, že 85 % Britů si plete "minimální trvanlivost do" a "spotřebujte do". Rozdíl je v tom, že po době minimální trvanlivosti je potravina stále poživatelná a zdravotně nezávadná, avšak její jakost se může změnit, např. i k lepšímu. Po době spotřebujte do, je potravina neprodejná.


Další důležitá fakta o plýtvání

  • Průměrnou britskou rodinu stojí ročně plýtvání zhruba 17 000 Kč.
  • Na výrobu jednoho kilogramu hovězího masa se spotřebuje 15 500 l vody
  • 40 % veškerých cereálií v konečném důsledku skončí jako krmivo pro zvířata
  • Asi polovina všech chycených ryb je mrtvá znovu hozena do moře
  • Asi 1/3 vyprodukovaného jídla se znehodnotí nebo vyhodí

Co z toho vlastně plyne?

Hned na začátku by se mnou mohl někdo nesouhlasit, protože koncoví spotřebitelé jsme my a my ovlivňujeme, co se bude vyrábět a kolik se toho bude vyrábět. S tím naprostou souhlasím, ale do budoucna nepřesvědčíte masy lidí k tomu, aby nakupovali pouze takové množství, které jsou schopni sníst, případně omezit ztráty na minimum.
Celý tento problém je těžké v důsledku vyhodnotit, protože každý argument má svoje pro a proti. Pokud bychom chtěli omezit chov hovězího masa, bude nedostatek masa a zákazníci si budou stěžovat (odběratelé). Dodavatelům bude vytýkáno, že nejsou schopni dodat dostatečné množství hovězího masa k tomu, aby obchodní řetězec dokázal uspokojit zákazníkovu poptávku. Zákazníci budou nadávat, že je málo hovězího masa, i když hovězí maso jedí pětkrát do roka a mohli by se bez něj obejít.

Co vím, tak někteří zemědělci dokážou prodat i kusy zeleniny, které nevyhovují standardům obchodních řetězců a standardům EU. To je příjemná zpráva. Ovšem nedokážou to všichni.

Zajímavé by mi přišlo to, kdyby rodiny nakupovali na daný den jen to, co doopravdy potřebují. Pokud budeme vařit nějaké jídlo, tak v daný den nakoupíme potřebné zboží a využijeme je celé (z 95 %). Odřezků bude minimum, i když i takové minimum je v celosvětových číslech vysoké, ale nejde přímo o vyhazování mraženého masa, které je v mrazničce již rok a je nepoživatelné.

Problém je v tom, že by mnoho rodin oponovalo, že přece nebudou chodit nakupovat každý den. Na vesnici je to poměrně složitější, ale ve městech to není zas takový problém. Vaření určitého množství jídla, o kterém vím, že se sní, je jednou z cest k tomu, aby byl hlavní oběd celý sněden a nic nezbylo. Z mé zkušenosti vím, že se vaří tolik jídla, že by i desetičlenná rodina měla co dělat, aby se jídlo snědlo.

A závěrem

Závěrem chci jen napsat, že tento článek měl upozornit okrajově na to, kde se plýtvá, jak se plýtvá, malinké nastínění řešení, i když toto téma by mohlo být tak obsáhlé, že by z článku nebyl článek, ale rovnou kniha. Po přečtení tohoto článku si někteří také uvědomí, že neplýtvají zanedbatelně, ale někdy i nadbytečně, než je opravdu nutné.

______________________________________________________________________________________
Zdroj: Časopis Reflex
Zachraň jídlo [online]. Praha: Michal Veltruský, 2015 [cit. 2016-10-23]. Dostupné z: http://zachranjidlo.cz/

Aplikace: Runtastic

22. září 2016 v 20:17 | Nappy |  APLIKACE
Ten trend běhání je pohlcující. Přece žádný člověk nezačne běhat jen kvůli tomu, protože to frčí (i když někdo ano). V první řadě to děláte pro sebe a ne pro někoho jiného. Existují přitom lidé, kteří běhali a běhat budou jen proto, protože je to baví a prostě jen rádi běhají. Já jsem se s takovou představou nedokázal smířit, protože mám rád, když veškeré moje výkony jsou zaznamenány a pro moje potěšení je mohu neustále sledovat a poměřovat s ostatními. Ne, že bych chtěl někomu dokazovat, kolik jsem ročně uběhl, najezdil na kole, prochodil po horách nebo najezdil na skateboardu. Jde hlavně o zajímavá čísla, která porovnáte na konci roku, a vlastně uvidíte, jakého pokroku jste dosáhli.
A proto je tu skvělá aplikace zdarma: Runtastic!

Obrázek č. 1 - Načítání aplikace
Na načítací obrazovce Runtasticu nemůžete vidět nic zajímavého, kromě toho, že je na obrázku znázorněno pár aktivit, které s touto aplikací můžete provádět. Existuje jich však mnohem víc. Mimochodem tato aplikace a iPhone 6 mi dopřáli to, že jsem začal 28. 12. 2015 v 17:30 běhat. To, že bylo -5°C nebo -15°C pro mě nehrálo roli. Měl jsem tolik odhodlání začít běhat, že jsem se vykašlal na běžecké boty, na výmluvy ohledně oblečení a jednoduše jsem začal. Když člověk může a chce, vše ostatní jsou výmluvy.

Obrázek č. 2 - Stačí se jen rozběhnout
Nestačí se jen rozběhnout, prvně vyberete sport, který budete provozovat (nebo aktivitu) a následně musíte dole zmáčknout start. Poté se začne odpočítávat 15s odpočet, kdy máte 15 sekund na to, abyste se rozběhli nebo rozešli nebo cokoliv jiného. Po tomto limitu vám začne Runtastic počítat aktivitu. Pokud je vám limit příliš krátký a chcete se ještě protáhnout, pomocí tlačítka přidat 10 vteřin můžete odpočet oddálit. Je to šikovná pomůcka, kterou využívám.
Obecně vám Runtastic dle GPS počítá, kolik kilometrů (mil) jste uběhli a jaké je vaše průměrné tempo. Kalorie je třeba brát s rezervou, protože každý spaluje trochu jinak a každý běhá jiným tempem apod.
Pokud chcete aktivitu ukončit, stačí jen dole zmáčknout místo tlačítka start - STOP. V danou chvíli vám vyskočí okénko, kam zadáte smajlíka, jak se cítíte po dokončení aktivity, jaké bylo počasí, jaká byla teplota a v jakém terénu jste běhali. Případně můžete přidat vaši vlastní poznámku nebo fotografii (selfííčko).

Obrázek č. 3 - Druhy aktivit
Jak vidíte, tak nejvíce využívám běh, poté cyklistiku, následně skateboarding a případně i chůzi. Skateboarding je trochu zvláštní, protože si myslím, že ne zcela objektivně dokáže Runtastic zhodnotit, kolik kalorií spálíte apod.. Jak jsem psal výše, je to spíše generalizováno s nějakým průměrem. Pro přesné měření existuje pás kolem obvodu vašeho těla, který spárujete se zařízením a on následně přesněji měří i tepovou frekvenci a hydrataci apod..
Existuje několik desítek aktivit, které zde najdete, může jít i o baseball nebo badminton. V Runtasticu existují snad všechny typy sportů (aktivit), které můžete provozovat.

Obrázek č. 4 - Historie aktivit
Zde vidíte moji historii, a hned zjistíte, že za poslední dobu jsem to celkem šidil. Dříve jsem chodíval běhat každý den, ale to mi nedělalo dobře, proto jsem se rozhodl, že budu chodit například běhat dva dny po sobě a jeden den vynechán nebo chodím běhat obden. Obden chodit běhat je celkem v pořádku, protože se cítíte i odpočatí, ale záleží na vás, jak moc náročné běhání volíte s jakým tempem a jakou vzdáleností. Pokud bych měl denně běhat 4 km, tak mohu chodit běhat každý den. Kdybych běhal každý den 10 km, tak si myslím, že to osobně nezvládnu. Neběhám pro to, abych se zúčastnil nějakých závodů, ale proto, že mě to baví a běhám rád.
Celkově mám naběháno 252 km, což je poměrně málo, protože jsem si stanovil cíl, že do konce roku uběhnu 500 km, takže se musím ještě hodně snažit.

Obrázek č. 5 - Statistiky

Jak jsem již psal, ve výsledku je nejzajímavější sledovat ty statistiky. Jak dny běží, kolik kilometrů uběhnete za měsíc, jak moc se zlepšujete, jaké vzdálenosti nyní zvládáte bez zadýchání apod.. Mohu uvést příklad sám na sobě. Jelikož jsem začal běhat v nejhorším období v roce (domnívám se, že v nejhorším), tak se mi v zimě těžce dýchalo a naprosto jsem neměl roztažené plíce = malý objem. Po uběhnutém kilometru ve špatných botách jsem se cítil tak mimo, že jsem si myslel, že mám za sebou zhruba půlku maratonu. Uběhl jsem dva kilometry. Celkově to v daný den udělalo 2,5 km, což jsem považoval za docela velký úspěch. Druhý den jsem nemohl chodit a vlastně celý týden jsem byl nepohyblivý.
Člověk si nakonec zvykne a nechá si i poradit.
Dnes (22. 9. 2016) jsem běžel Lužánkami a viděl jsem chlapa běžet jen v teniskách, které koupíte na trzích za 150,- Kč. Prvotně jsem ho chtěl zastavit a poradit mu, že tohle není ta správná cesta, jak zdolávat překážky a jak se nadále zlepšovat. Spíše jsem mu chtěl oznámit, že tohle je cesta do hrobu pro jeho nohy. Nakonec jsem mu nic neřekl, protože jsem ho v posledním kole vůbec nepotkal. Tuto stejnou chybu jsem udělal i já. Začal jsem běhat jen s vlastními zkušenostmi (nulovými) a běhal jsem ve špatných botách. Mělo to za následek to, že mi oteklo pravé koleno a nemohl jsem týden chodit na pravou nohu. Po vyléčení jsem si objednal běžecké boty a vše vedlo jen k lepším výkonům a delším vzdálenostem.
Sice neběhám úctyhodně rychle, ale 7 km je prozatím taková průměrná vzdálenost, která je uběhnutelná a po které se cítím skvěle. Snad časem přidám další kilometry a bude mě to stále dělat šťastným.
Aplikace mě mimochodem velmi motivuje, a jsem rád, že ji mohu používat.
Musím však upozornit, že mám Free verzi, protože v premium verzi je mnoho dalšího. Jedná se o různé achievementy (dosažené milníky) a statistiky, které vám také mohou pomoci k tomu se neustále zlepšovat a zdokonalovat.
Aplikace ke stažení: http://6b.cz/ncsF

Hodnocení: 9/10


Aplikace: Budfarm

20. září 2016 v 19:55 | Nappy |  APLIKACE
Jako malý jsem vždy chtěl napsat nějaký článek nebo recenzi do časopisu, případně někam jinam. Proto s příchodem tohoto serveru jsem se mohl vyjádřit tak, jak jen to bylo možné. Co očekávat od dvanáctiletého profesionála na psaní recenzí, že?
Ale pojďme k tématu.
Zhruba před dvěma měsíci jsem začal hrát hru, která se nazývá "Budfarm". Jediným cílem je vybudovat prosperující městečko, které vzkvétá kvůli vašemu byznysu s trávou.

Obrázek č. 1 - Rozrostlé městečko v Budfarm

Co vlastně na obrázku vidíme? Je možné vidět nějakou dřevěnou chatrč, u které svítí vykřičník. Potom vidíme pár šílených (zhulených) krav, které pravděpodobně dávají mléko, Pharmaweed a nějaké autíčko u cedule, kde se s největší pravděpodobností tráva prodává. Ano, je to tak.
V dřevěné chatrči pěstujete své oblíbené rostlinky. Existuje jich několik druhů. Jsou nějaké základní rostlinky, které rostou přesně 4 minuty (tzn. po 4 minutách bez zásahu, jsou připraveny na sklizeň). Podporou pro rostlinky je však i světlo a voda. Čím více rostlinku zaléváte, tím rychleji poroste a bude se jí zvedat indikátor spokojenosti. Čím spokojenější rostlinka, tím více palic z rostlinky získáte.
Tímto způsobem sbíráte potřebné druhy, které nadále využíváte v blízkých továrničkách. Buď začnete trávou krmit krávy, které vám dávají mléko, nebo můžete ze základní rostlinky vyrobit mouku, ze které následně uděláte "travnatý chléb".
Veškeré produkty, které vyprodukují vaše továrničky, využíváte k dalším procesům k výrobě dalších a lepších produktů. Ať už vyrobíte cokoliv, lze danou surovinu směnit za peníze s ostatními hráči, nebo jak již bylo uvedeno, využít k dalšímu zpracování.
Peníze ve hře hrají také důležitou roli, protože za peníze nakupujete lepší rostlinky, vylepšujete skladiště s naskladněným dřevem, ozubenými kolečky, lepicí páskou a např. žárovkami. Za tyto nasbírané suroviny vylepšujete všechno možné, co hra nabízí - továrničky, autíčko, level budov.
V neposlední řadě vidíte ceduli na obrázku č. 1, kde měníte potřebné suroviny (různé druhy trávy) za peníze a zkušenosti. Zkušenosti jsou taktéž důležitým faktorem ve hře, protože ze zkušenosti získáváte levely, které vám odemykají další možnosti ve hře.

Obrázek č. 2 - Uvnitř dřevěné chatrče

Uvnitř dřevěné chatrče máte květináče, do kterých sázíte květinky. Dole vidíte indikátor spokojenosti a časový interval, po jak dlouhodobě můžete kytičku zalít. Každá rostlinka má jiný interval. Základní květiny vám nabízejí interval zalévání již po 19 sekundách, kdežto ty nejdražší květiny vám nabídnou první zalití až za 8 hodin. Jde o variabilní časový úsek, který musíte vyčkat nebo si prostě nastavit na mobilu budík. Od určité verze nabízí aplikace Budfarm i notifikace, které vás neustále upozorňují, že byste měl zalít svoje květiny.
Opomněl jsem uvést, na co jsou vlastně zelené bankovky v pravém horním rohu? Nebyla by to skvělá F2P hra, kdyby nebyla tak trošku "Pay to Win". Ono naštěstí ve hře nejde o to, kdo rychleji něco vypěstuje nebo kdo má vyšší level. Hra je tu pro hráče spíše od toho, aby si pěstování kytek užili, a celkově hra působí relaxačně (i když někdy to jsou nervy).
V levém horním rohu je váš partner, jehož jméno je Floyd. Floyd má pro vás každý den v obchodě nachystanou nějakou věc, která se liší hodnotou. Můžete u něj nakoupit věci velmi levně, které mají na trhu mezi uživateli obrovskou hodnotu.
Je také vaším společníkem na cestě k úspěchu a na cvestě za odměnami. Někdy po vás požaduje, abyste prodali určitý druh květiny a přesné množství na veřejném trhu. Pokud daný úkol splníte, získáte odměny ve formě bankovek, materiálu nebo Guano.
Co to je Guano? Guano je něco jako urychlovač. Na obrázku č. 2 ho vidíte nad rostlinkou mírně napravo. Pokud tedy pěstujete rostlinku, která má "oficiálně" vyrůst až za 12 hodin, a chcete, aby byla hned, poté použijete Guano. Guano lze získat za reálné peníze (Eura nebo Dolary) nebo je může získat za odměnu. Pokud jste nedočkavec, můžete použít Guano a rostlinka vyroste okamžitě s plným indikátorem spokojenosti.

Obrázek č. 3 - Job Board

Job Board jsem již vysvětloval. Vždy někdo přijde do vašeho městečka a potřebuje nějaké kvalitní zboží. Vy mu však musíte doručit to, co přesně požaduje. Od toho máte před vašim job boardem super rychlou káru, která zákazníkovi doručí kvalitní zboží ve správný čas a na správné místo v nejlepší kvalitě.
Můžete také splnit danou zakázku za zelené bankovky (lze si také zaplati nebo získat za odměnu) nebo danou zakázku hodit do koše. Časový limit ukazuje, za jak dlouhou dobu bude pro vás nachystána nová zakázka, pokud tu předešlou hodíte do koše.

Obrázek č. 4 - Soutěživost mezi uživateli aplikace

Protože jsou lidé soutěživí, vadilo by jim, kdyby nemohli mezi sebou soupeřit. Proto aplikace Budfarm nabízí soutěže ve smyslu plnění určitých úkolů. Nasbírané body se nazývají "Karma". Čím větší máte karmu, tím vyšších příček dosáhnete a můžete dosáhnout až na úplný vrchol. Z mého pohledu to vypadá tak, že aplikaci hraje nespočetně mnoho hráčů, ale těchto soutěží si všímá maximálně stovka.
Dole vidíte časový limit, jak dlouho ještě soutěž bude trvat, tudíž jak dlouho můžete ještě sbírat karmu. Karmu sbíráte za různé věci, za různé úkoly. Většinou jde o maximální spokojenost za některou rostlinku, což vám přidělí karmu 130. Pokud splníte zakázku z Job boardu (2200 coins nebo 1200 XP) tak vám to přidělí 200 bodů. Pokud danou zakázku zrušíte, přidělí vám to 2 body. Jelikož se na rostlinkách objevují i pavouci, tak za každého zaplácelého pavouka máte 3 body karmy.
Takže tímto způsobem trávíte celý váš čas u farmy, která vám vlastně do života nic nedá, ale když chcete být pvní, musíte u toho sedět pořád a neustále.
Celá aplikace je téměr dokonale odladěná, proto poslední verze aktualizací byly spíše dolaďovací a doplňovací. Pravděpodobně vývojáři aplikace budou pracovat i na něčem novém, ale to je nyní jen ve hvězdách.

Celkově se mi hra líbí, je příjemná, hraje u ní příjemná hudba, běží skvěle na iPhone 6, rád pěstuju ve hře kytičky.

Odkaz na iTunes - http://6b.cz/8ODl

Hodnocení: 8/10



10. DEN - ODLET, BEZPEČNOSTNÍ RÁM, KONEČNĚ DOMA

9. srpna 2016 v 18:00 | Nappy |  ZÁPISKY Z CEST
Poslední den je před námi a stavíme se mu čelem, protože to chceme dneska pořádně rozjet (ne chlastat). Vstáváme hned v 7:00. Odcházíme na snídani, kde si dávám jen ovocnou misku, protože víc prostě nezvládnu. Každodenní podívaná na prasata (lidi), jak do sebe hází ty tuny jídla a přitom víte, že to dané jídlo dobře nechutná, nebo ho máte až po krk, je nesnesitelná. Raději si hledím svýho a jiným to neberu. Ranní pomerančový džus chutná skvěle a ovocná miska též.

Přítelkyně risknula vajíčka a ještě něco, ale už nevím, co to bylo. Začíná se mi zase nafukovat žaludek, takže letíme na pokoj, kde nás to chytá jako každý den. Je to prostě už otravný, že zde do žaludku skoro nic nedáte a přitom to musíte hned vyhazovat. My jsme přijeli zhubnout, ne přibrat.

Chystáme si věci na vyzvednutí osušek, kartičky na rezervaci do rybí restaurace a na squash a případně i tenis. Squash máme jistým způsobem zařízený, rybí restaurace zabookovaná na večer na sedm a cítíme se docela fajn. Na pláži zvládneme i dvě skleničky sirupu se spritem. Nechutná to zle, ale všechny ty bublinkový nápoje už nám lezou taky krkem. Střídavě se opalujeme a koupeme v moři. Moře je teplotně super, ale vlny žádný, celý ohraničený bójkami a pláž písek ani z vlaku neviděla. Je to škoda. Přítelkyni začíná být krutopřísně špatně, takže se kolem 12 vracíme na pokoj. Plány na pinkání v hale nebo na kurtu se pomalu vytrácí a večeře v rybí restauraci taktéž.


Něco zde proti takové nemoci máme, ale asi je to slabý. Nemluvím o tom, že vás to dokáže dost vysílit. Přítelkyně spí, ale půjdeme na poslední schůzku, kde se dozvíme zásadní informace o odletu a příletu a všech těch volovinkách. Tak jdeme na to.
Nic extra jsme se nedozvěděli, ale prej nás budou budit telefonem na pokoji (:-D) sakra, to bude něco. Kufry nám odlifrují portýři a jinak vyrovnáme dluhy na recepci a pak frrr na letiště. Sakramentsky se nám chce vstávat s přítelkyní v 1:45. Bude to to prostě humus, ale na letišti snad bude klid. Na oběd jsem si dal polévku a přítelkyně nic, protože jí je zle. Vypadá to, že dneska to bude hodně divoký. Oběma nám není dobře od žaludku, mě ucho po chvilkách taky zlobí a přítelkyně vysedává, jak jen může. To je sakra den. Oběma nám není extra dobře a ještě k tomu dnes v noci odjíždíme a v ranních hodinách vzlítáme. Takže dovolená si bere oběti.

Už dvě hodiny jsme na pokoji a já jsem musel letět do lékárny, jinak bychom zítra možná neodletěli a museli řešit případně alternativní cesty domů. Snad bude vše v pohodě a my nakonec půjdeme do rybí restaurace, avšak ne na tenis ani squash.

Do rybí restaurace se nakonec chystáme, ale prvně jdeme do lobby na černý čaj. Dělám si dvojitej, aby mě to zastavilo *****. Pohodka, zatím to zvládáme. Do rybí restaurace jdeme s očekáváním, co to vlastně dostaneme na talíři. Už u vchodu mi číšník vpálí do očí, že jsem "very lucky man". Docela mi dochází proč, ale o tom později (na později už byl ča. Neustále mi chodil opakovat, že jsem very lucky man, což mi nakonec vysvětlil, že přítelkyně je něco jako Slunce na obloze, když ráno vychází). Usadili jsme se a dostáváme vínko a polévku s mořskými plody. Mě to zaujalo, ale přítelkyně toho moc nedala kvůli žaludku. Poděkujeme a během dalších 15 minut dostáváme druhý chod, na který koukáme s vyvalenýma očima. Prej krevety. Tak jo, jdeme na to. Rozděláváme to rukama, protože to snad ani nijak nejde a chutná to docela dobře. Do toho hnědá rýže a nějaké placky, ani nevím z čeho. Super. Chutnalo to dobře. Dobře naliti vínem a dobře najezení mořskými plody odcházíme na pokoj, kde si balíme kufry, protože vstáváme brzy. Už v 1:40 - chvíle na dobalení věcí, ve 2:15 nám odnesou kufry a v 2:45 odjíždíme z hotelu. Uvidí se, jak to všechno proběhne. Doufám, že v pohodě a bez problémů.

S přítelkyní vstáváme v 1:40 - oba jsme pořádně nespali, ale docela to stačilo na trochu vyspání. Prý nám budou volat z recepce jako budíček, nakonec volají až ve 2:05. To by nám jako budíček moc neprospělo, protože bychom nestíhali. Balíme kufry, přítelkyně se maluje, já běsním na záchodě.
Všechno hotovo, zhasínáme, vypínáme klimatizaci a kontrolujeme, zda jsme nic nezapomněli. Hotovo, jdeme. Kufry zanecháváme za dveřmi a odcházíme do lobby. Na recepci odevzdáváme klíče, pásky na ruku, karty. Vše je připraveno k odjezdu. Kufry nám portýr dovezl a my je nakládáme do autobusu. Jako pozornost dostáváme snídaňový balíček, ale na ten moc chuť nemáme. Ještě před odjezdem autobusu kontroluju záchody u recepce. Můžeme. Jedeme zhruba 10 - 15 minut.
Na letišti jsme během chvíle a už vystupujeme. Pasová kontrola, následně procházení rámem (nervy ohledně mušlí).

Všechno v pohodě, Egypťani jsou milí a postupujeme dále. U odbavení zjišťuji, že mám o 3 - 4 kilogramy víc (v kufru) - Jak? Ok, dostáváme palubní lístky a jdeme na další pasovou kontrolu a přes další rám. Vše v pořádku. Setkáváme se s přáteli, kteří s námi letěli z Brna. Popovídali jsme, takže nám to uteklo.

Nasedáme do letadla a těšíme se domů. Už ať jsme v Brně. Tak šťastnou cestu.
Po hodině letu dostáváme jídlo - těstoviny s masem (nechutná to špatně) a k tomu si dávám konečně jen vodu, vodu, vodu. Dále si dáváme kávu a čaj. Vše dohromady to krásně ladí žaludku a oba jsme spokojení.

Jsme v půlce letu a už se oba nemůžeme dočkat, až přistaneme v Brně. Nyní se nacházíme přesně ve středu mezi Aténami a Istanbulem. Let potrvá další dvě hodiny a pak už hurá domů.

Byla to klidná zajímavá dovolená v Egyptě, lidé byli milí, jídlo nebylo špatné, ubytování celkem v pohodě.



9. DEN - NEMOCNICE, MUSLIMKA, NAROZENINOVÝ DORT

8. srpna 2016 v 18:00 | Nappy |  ZÁPISKY Z CEST
Probouzím se v půl páté ráno! Přítelkyně spí jak Baryn a já navštěvuji střídavě toaletu. Jednou je mi zle od žaludku, po druhý mě prohání střeva. Nemůžu spát a do toho všeho se vložilo levé ucho, takže jsem připraven na to, že budu volat panu delegátovi a budu to s ním řešit. Všechno jsem si připravil, co bude potřeba do nemocnice. Nakonec jsem ještě usnul a s přítelkyní vstáváme v 7:00.

Beru to celkem vážně, takže po menších problémech na recepci nás spojí s naším delegátem. Pan George přijíždí během 10 minut a během dalších 5 minut odjíždíme jeho "Hjondém" do blízké nemocnice. Nechápu, jak takový auto může jezdit po silnici, ale budiž (nemá světla, dveře nejdou dovřít, uvnitř to má jen volant a rádio. Protože jsme to my, pustil nám Michala Davida na kazetce (ou jé, nemám ho rád). Bere nás s sebou do 7 km vzdálené nemocnice, kde se o nás postaral už pan recepční - George odjel a nechal nás tam. Vyplňujeme tunu formulářů a nějaký formalitky. Nakonec přichází pan doktor v bílém plášti ve žlutých "kroksách" společně se zahalenou sestřičkou v růžovém. Pan George jim už dal vědět přes telefon, co mi vlastně je, ale pan doktor mě příjemně vítá v jeho ordinaci a ptá se, jak se mám. Řekl jsem mu, že se mám sice dobře, ale v den mých narozenin být v nemocnici, to opravdu nezačíná ten den dobře.

Podíval se mi do ucha a říká: "Infected". To mi docela došlo už dřív. Vysvětluje, že bude třeba injekce, antibiotika a nějaký kapky. Ok, pohoda. Přichází pan recepční a zase chce vyplnit nějaký formulář. Pan doktor se vypařil. Přichází sestra s jehlou a ukazuje mi na zadek. Tak jsem pochopil, že včelička štípne do zadínka. Udělala to tak skvěle, že jsem nic necítil (:-P). Akorát mě teda půlka zadína bolí ještě teď. Čekám, čekám a čekám. Čekáme půl hodiny a doktor nikde. Sem tam vleze do ordinace sestra, pokaždé jiná. Asi nemají co na práci, tak paří nějaký hry na mobilu. Potom přichází další sestra a podává mi antibiotika, brufen a kapky do ucha. Ptám se, jak se to užívá. Tak prej čekat na doktora. Přichází pán z recepce, a že mám jít za ním a mám volat kamsi přes skype.

Cožeeeee? Tak jsem pochopil, že se spojím s kýmsi přes pojišťovnu nebo co. Pán se ptal na plno informací, zda jsem u té a u té pojišťovny, protože sám se divil, proč vlastně volám a v čem mi může pomoci. Tak jsme pokecali s milým pánem a já odcházím čekat na odvoz do hotelu. Zatím jsem se ale nedozvěděl, jak užívat prášky a kapky. Přiletěl milý doktor, kterej mi to vysvětlil, a my konečně můžeme odjet na hotel. Ale teď, jak se vrátit zpět? Prdele. Tak údajně čekat na auto a to nás odveze. Cože? Zase nám naskakují v hlavách pytle na hlavě a podobné voloviny. Přijíždí pan řidič a prý máme nasednout. Ale recepční povídá, ať odveze dvě lesby (#no hate) a jednoho pána. Asi bydlí poblíž. Recepční se už nasral a bere svoje auto a veze nás k hotelu.


Zjistil jsem, jak to na té silnici chodí. Když jednou zatroubíte, dáváte znamení, že někoho pouštíte. Když troubíte dvakrát, měníte směr jízdy. Když troubíte vícekrát, tak vám ruply nervy. Pokud v noci blikáte jednou, dáváte najevo, že se blížíte k nějakému autu, aby o vás řidič věděl (ne, zde v noci auta nesvítí, ani přes den). Raději nemluvím o tom, jak se dá udělat z dvouproudovky skoro čtyřproudovka. Čáry zde nic neznamenají, takže pokud nemáte ostrý lokty, tak se nikam nedostanete. Jezdí zde i Felicie, Octavie a sem tam vidíme nějaké to BMW, Mercedes nebo VW. Žádný auto nejezdí nepoškrábaný. To je zásada. Pokud chcete zapadnout, musíte mít doškrabaný všechny části auta. Pokud chcete dát najevo, že jste hodně bohatý, nemějte ho doškrabané a jezděte v BMW nebo Mercedesu.

Nakonec taková zajímavost - motorkář se nebojí v noci zde po hlavní třídě letět i 80 km/h. Když nesvítí, tak je to prostě vražda. Ale asi důvěřuje ostatním. Nedělá mu problém vézt dítě takovou rychlostí bez helmy. Prostě pohoda, jak u nás v ČR (skoro).

Dojíždíme k hotelu a říkám řidiči: "Here, Here". On se začne smát a povídá: "I know". Tak jsme se zasmáli oba, že vypadáme jako dva strašpytlové s přítelkyní, poděkujeme, zamáváme a odcházíme konečně na hotel. Úleva jak sviňa.
Snad bude ouško dobrý. Jinak se převlíkáme a jdeme k bazénu. Zase máme nějaký oplýtačky s uklízečem, ale asi mu na úklidu hodně záleží. Tak jsme mu jen řekli, že chceme "water" a vynést "múse (arabsky koš)". Jjen taková vsuvka - sám neumí říct anglicky ani větu, ale má odvahu se nás zeptat: "Do you speak english?"(:-D ). Cestou k bazénu se po brufenu cítím, jako by mě něco nadnášelo. Pohoda.

U bazénu ležím ve stínu, pojednávám o islámu. Přítelkyně se opaluje a je černá, jak bota! Obyvatelstvo hotelu se hodně obměnilo, takže potkáváme nové tváře. Po dvou hodinách odcházíme na pokoj se umýt a jdeme na oběd.

Dávám si jen polévku a bulku s "gyrosem". Přítelkyně rýži s omáčkou a už toho zde fakt moc nesníme. Je mi z toho všeho už zle. Nejvíc se domů těším na vodu. Ty všechny fanty coly a sprajty jsou už pěkně na pírko. Tak jsme najezení a půjdeme asi k moři. Jinak to nevidíme, než si pořádně užít předposlední den a zítra ten poslední. Zítřejší den ještě zbývá celý, ale v noci na čtvrtek odjíždíme už ve 2:45 z hotelu. Zítra bude informační schůzka, a tam se dozvíme plno důležitých informací. Poleženíčko u moře se nakonec nekoná, ale ležíme si pěkně u bazénu, kde se spalujeme a okoupáváme. Je zde plno dětí, zmrzlina, nějaký škaredý nedobrý párky na jídlo a kečup Heinz. Honzík přichází opatrně, ale kdyby přišel blíž, přítelkyně by mu natáhla spodní hák a bylo by po plavčíkovi. Jinak se máme fajn, sluníčko pořád svítí a klid. Kromě dětí, ty zde řvou pořád.

Přicházíme na pokoj a pod dveřmi leží obálka. Tak si říkám "ty vole, tak snad nebudeme nic platit" - ne nemuseli jsme, přišlo mi blahopřání od hotelu k narozeninám.

(Omlouvám se za kvalitu, špatné světlo + mě nenapadlo, že to budu někdy publikovat někam)

Tak to mě hodně potěšilo. Chystáme se jít na pořádnou vodní dýmku do města, odkud jsem natáčel videa. Jdeme si v pohodě, usedáme, číšník nebo rozdělavač dýmek se už na mě směje, dávám si strawberry, protože blueberry nemají. Prohlídneme Facebook, popíšu domů, jaké to v nemocnici bylo a přečtu pár blahopřání k narozeninám. Cestou do hotelu jdeme koupit Kryštofkovi (můj bratr) nějakej ten upomínkovej předmět pro děti. Chtěli jsme triko s velbloudem, ale Angry Birds plavací kruh vyhrál na plné čáře.

Také jsme potkali v hotelovém komplexu člověka, který moc hezky kreslil. Zde jsou jeho výtvory.

Po odchodu z obchodu se vydáváme do Burger Kingu. Tak jsme se jednou pořádně najedli. Až na to, že jsme za hambáč nechali v BK 135 Kč na naše, takže klid no. Vracíme se zpět. Jdeme rovnou na večeři, kde jen tak doplníme zásoby v žaludku, abychom je pak mohli všechny vyhodit (J).

Jsme zase zpět na pokoji. Během hodiny někdo klepe, tak jsem si pomyslel: "Tak, a někdo mi jde dát na hubu", za dveřmi stojí dva chlapíci z hotelového personálu a na malém talířku drží dort. A já na ně "I didn't order anything" a oni "nononoo birthday". A já "wut, thank you", a odešli. Tak jsme si s přítelkyní dávali večer dort a nakonec jsme snědli jen kousíček. Tak nám leží v ledničce. Pokud jsou tyto zápisky pravé, tak tam leží dodnes.
Potom jsme mrkli na South Park a usnuli.


Zítra si užijeme poslední den (snad) a pofrčíme domů.

Kam dál