ŽIVOT ZÁVISÍ NA "LAJCÍCH"

30. října 2017 v 19:48 | Štěpán |  OSOBNÍ NÁZORY
Bude to téměř 10 let zpět, kdy jsem se poprvé seznamoval s funkcemi Facebooku. Se založením účtu mi pomohla kamarádka s připomínkou, že na Facebooku jsou nejlepší kvízy a další zbytečné blbosti. Přidal jsem si do přátel spolužáky a v brzké době i kamarády, kteří přišli s Facebookem do kontaktu.

10 let, to je doba. 10 let uběhlo od prvního přihlášení. 10 let buduju nějakou svoji image. Nechci vlastně ani vědět, co jsem na Facebook postoval v minulosti, protože bych si z hanby ušil kabát. Ať už bylo daných deset let jakýkoliv, kdokoliv si může zjistit téměř vše o mém životě a může mě znát ze všech mých statusů, které jsem za celou dobu napsal. Je to doba, za kterou si lidé vytvořili imaginární představu o tom, jak vypadá můj den, čím se živím a co studuji. Vytvořili si představu o tom, koho mám rád, koho rád nemám, co rád dělám, kam večer půjdu a co dnes ráno snídám. Já se domnívám, že velice sdílný nejsem, ale opak je pravdou.


Žijeme ve světě, kde je náš život závislý na lajcích. Myslíte si, že ne? Tak proč každý den na Instagramu tvoříte příběh, kde sdělujete, kam jedete, co jíte, co budete dělat a s kým jste. Každé vaše ráno je spojeno s budíkem, který vám vyzvání ve vašem mobilu. Všechna rána jsou spojena s vaším mobilním telefonem, který uchopíte hned, jak se probudíte. Někteří z nás už nejsou pouhými uživateli chytré technologie, nýbrž otroky přístroje, který nám diktuje, co máme dělat.

Představte si, že jste ztraceni ve městě. První, co vás napadne je vzít telefon do ruky a poradit se s GPS navigací.
Když vás něco trápí, vezmete mobilní telefon a zavoláte svému nejbližšímu. Ne kvůli tomu, abyste se sešli, ale kvůli tomu, abyste do mobilu hodinu brečeli a váš nejbližší vás uchlácholil.
Dnes nevyfotíte fotku jen tak, že byste si ji nechali vytisknout v copycentru nebo ve fotografickém studiu. Dnes fotíme fotky proto, abychom je sdíleli. Je to přeci cool a moji přátelé jsou rádi, když vidí, co dělám.

Všimli jste si také někdy toho pocitu, že je vám úzko, když nedostanete na fotku ani jeden "like"? Ne? Lžete. Fotku buď smažete nebo se snažíte na fotce najít chybu, která "lajkovače" odrazuje. Za chvíli se sebe sama začnete ptát, v čem děláte chybu. Vytváříme imaginární problémy.

Nedávno jsem hledal za sebe náhradu do spolubydlení. Uchazeči mi psali emaily, ve kterých žádali o prohlídku. Dle jména jsem si dokázal vyhledat danou osobu během několika sekund. Ihned jsem věděl, kde pracuje, kolik má sourozenců, kde bydlí, co má rád a jak vůbec vypadá. Všimněte si, že já jsem už věděl, kdo na prohlídku přijde a mohl jsem si vytvořit i mylnou představu o tom, jaký ten člověk je. Váš profil je i vaše vizitka.


Víte, co je také zajímavé? Co vás potěší víc? Fotka s 5 "lajky" nebo se 150 "lajky". Se 150, protože budete mít pocit, že vás lidé mají rádi. Budete mít pocit, že na fotce vypadáte dobře a že se lidem líbíte. Uvědomme si však fakt, že ti, co sedí naproti, bezmyšlenkovitě rozhazují lajky a je jim celkově jedno, kam to "švihnou". Vidíte ten výraz toho člověka, který na tlačítko "like" mačká? Ne? Vypadá asi jako vy teď, když čtete tento článek.

Někteří z nás jsou závislí na umisťování fotek na sociální sítě. Neexistuje den, který by nebyl zdokumentován na Facebooku, Instagramu, Snapchatu, Messengeru, ICQ, Skypu.

Víte, co je také zajímavé zmínit? Mezitím, co čtete tento článek, máte v záložkách otevřený Facebook a někdo vám píše. Nebo prostě jen "zevlíte" ve virtuálním prostoru a čekáte na fotku svého/svojí kamaráda/kamarádky, kterým dáte ihned like, protože se to přece sluší.

Někdy se dostáváme do zbytečných hádek typu: "Tys mi ale neolajkoval fotku, takže se ti asi nelíbím"..."Proč jsi mě na té fotce neoznačil? Teď ji nemám na profilu"...."Co myslíš, můžu vystavit své téměř nahé tělo na facebook?" (osoba očekává příval lajků)...."Jestli si mě odděláš ze vztahu na Facebooku, tak jsi u mě mrtvej"...

Čtenáři, jen se zamyslete, co z nás sociální sítě dělají. Uvědomme si, že na druhé straně zeměkoule sedí kdokoliv, kdo vás vyhledal a prohlíží si vaše fotky. Nedej bože vaše nahé děti v bazénu.

Užívejme zdravého rozumu a každý status nebo fotku přidávejte s rozmyslem. Již teď mě děsí, že Facebook o mně ví víc než většina mých přátel.

___________________
Zdroj:
1.obrázek: https://www.evropa2.cz/news/revoluce-na-facebooku-zdvizeny-palec-uz-brzy-doplni-smajlici-nazvani-reactions-1092887
2. obrázek: https://www.huffingtonpost.com/aj-agrawal/5-tips-to-get-more-views_b_12402254.html
 

(NE)PRACUJ PRO TESCO!

24. října 2017 v 21:23 | Štěpán |  OSOBNÍ NÁZORY
















Před rokem jsem se s přítelkyní přestěhoval do centra
Brna. Již předtím jsem hodně pochyboval o všech věcech, které se peněz a
bydlení týkaly. Měl jsem obavy z toho, že si nenajdu nějakou rozumnou
práci k tomu, abych byl schopen zaplatit nájem a obživu. Od strachu jsem
tu byl já a od optimistického přemýšlení zde byla moje přítelkyně. Já jsem
řešil vše reálným pohledem, přítelkyně to viděla bez problémů, hlavu si všemi
mými starostmi nezatěžovala. A tak jsme se přestěhovali.

První týdny byly takové ty uvolňující, kdy nechodíte do
školy, užíváte si Brna jako většího města, než jsou Boskovice, a necháte svoje
myšlenky plout tak, jak se jim zlíbí. Jelikož jsem nevěděl, co mě čeká ve škole
za podpásovky, jak jsem psal v minulém článku (odkaz ZDE), tak jsem hledal
spíše brigádu, na kterou budu moci docházet nepravidelně a jak se mně samotnému
zlíbí.

Většina mých vrstevníků, i já, bychom řekli, že do
obchodních domů, hypermarketů a podobných zvrhlostí bychom nikdy nenastoupili.
OK, já jsem to zkusil.

Jsem člověk, který se řídí city, které musí být následně
stvrzeny racionálními úsudky. Přicházím na personální oddělení, kde mě vítá
příjemně vzhlížející blonďatá paní. Požádal jsem, zda by bylo možné pracovat
v obchodním domě jako brigádník na nočních směnách. Noční směny nejsou
velice oblíbené, proto personalistka souhlasí a začínáme vyřizovat stohy
papírů.

Nejprve se odeslala žádanka do Prahy, abych vůbec mohl
nastoupit, protože kompetence personálního oddělení v OD nejsou rozsáhlé,
spíše omezené. Pracovní smlouva je připravena k podepsání. Dostavuji se
opět na personální oddělení, kde si pročítám smlouvu a prohlížím další tunu
papírů, jako je vyřízení potravinového průkazu, prohlídka u doktora, výpis
z trestního rejstříku, potvrzení o ukončení středoškolského vzdělání,
výpisy z karty od praktického lékaře. Ano, taky jsem se cítil trochu
zahlcený informace.

Odjíždím z Brna a vyřizuji potřebné dokumenty. Smlouva
je podepsaná, dokumenty vyřízeny. Tak teď už mi zbývá jen vstupní školení. Na
vstupním školení se člověk dozví veškeré směrnice, pokyny, příkazy, zákazy a
povinnosti zaměstnance. OK.

Dostal jsem telefonní čísla dvou manažerek, se kterými budu
komunikovat v rámci smluvené doby, kterou jsem se zavázal odpracovat. Jde
o brigádu, pohoda.

Chtěl jsem nastoupit tentýž den, který pro mě byl i
školícím. Bez problémů. První komunikace s paní manažerskou byla docela
divoká a už od prvopočátku jsem měl mírné šimrání v břiše, že to nebude
zase tak růžový, jak jsem čekal. Ale jsem "přece chlap", tak to vydržím.

Večer se loučím a odcházím na pracovní místo. Hledám paní
manažerku. Velice brzy jsem ji našel. Nepůsobila na mě přímo přitažlivě, ale
nejsme tu od toho, aby nás někdo přitahoval nebo ne, důležité jsou povinnosti,
práva a kompetence. Paní manažerka mi v rychlosti představila pár kolegů,
se kterými jsem měl strávit celou pracovní dobu. V pohodě lidi, to mě
uklidnilo. Byl jsem přidělen kolegovi, který daný den doplňoval nealkoholické
nápoje. Když jsem viděl všechny ty regály, a kolik toho lidé za den vypijí,
protočili se mi oči.

Paní manažerka říká: "Dnes musíš zvládnout doplnit všechny
džusy a k tomu udělat koloniál (potraviny sloužící k pečení, cukr,
sůl, mouky apod.). "Ty vole", řekl jsem si. Dlouhodobě bojuji s bolestí
krční páteře, takže noční + vrchní část zad a krční páteř + nové prostředí +
totálně se neorientuji v potravinách = jsem KO. Nad ránem se na mě
manažerka usmívá a povídá: "Jé, ty seš unavenej, tak si jdi odpočnout a uvidíme
se večer, děkuji za pomoc." Manažerka mi poděkovala za pomoc? To jsem nikdy
nezažil, příjemná změna.

Přicházím domů s pocitem, že tam už nepůjdu a že asi
skončím. Takovou únavu jsem ještě nezažil. Jediné, co jsem věděl, že ve mně
ještě zůstalo, tak byla moje duše. Moje tělo už dávno někde chcíplo.

Dopřávám si odpoledního odpočinku sdělováním přítelkyni, co
ji vlastně čeká a nemine. Víte co, po tom prvním dni jste už trošku
ostřílenější a myslíte si, že už tak trošku něco víte. Hm, ani ne. Během dvou
týdnů až jednoho měsíce je mi téměř každý den sdělováno tolik informací, že se
je snažím zpracovat co nejrychleji, abych mohl co nejefektivněji pracovat a tím
dosáhnout toho, že dokážu veškeré zboží za celou noc doplnit tam, kam patří.

(těmi informacemi každý den míním 3 dny v týdnu - např.
po, út, st)

Dny se táhnou, já si zvykám na více a více oddělení (pochop
různých regálů s potravinami) a když už mám pocit, že v daném
oddělení budu pracovat dlouhodobě, tak jsem převelen někam jinam. Je mi znovu
sdělováno mnoho informací, co je zapotřebí provést a co jsou všechno moje povinnosti.

Dostávám se do fáze, kdy znám celý obchod, téměř každé
místo, kde se jaká jednotlivá potravina nachází. Do práce nechodíte nervózní,
ale cítíte, že jste tu pro někoho, pro zákazníky, kteří když ráno přijdou, mají
si z čeho vybrat. Jste jednotlivcem v týmu lidí, kteří musí za celou
noc doplnit tolik zboží, aby bylo ráno co prodávat.

Jsou lidé, kteří neustále pracují na svém úseku obchodu, ale
jsou lidé, kteří neustále rotují pozicemi, protože jsou více flexibilnější.
Jsou tedy zaměstnanci, kteří jsou neustále na jedno místě, tudíž dělají
například 10 let tu stejnou práci. Ubíjející co? Pro mě psychicky. Proč?

Když děláte něco jako já na brigádě a později i na částečný
úvazek, nemáte téměř právo na to, abyste něco zlepšovali nebo měli připomínky.
Manažeři možná nemají zájem nebo nechtějí, abyste takoví byli, protože vždy
dostanete stejnou odpověď v podobě: "To oni, my s tím nic neuděláme".
Psychicky mě práce začala ubíjet a po roce jsem se rozhodl, že ze zdravotních
důvodů odejdu.

Popsal jsem spíše průběh svého účinkování jako zaměstnance
v obchodním domě Tesco. Teď Vám chci poskytnout nějaké cennější informace
o tom, proč bych tam chtěl zůstat a kvůli jakým důvodům bych tam nikdy nešel.
Chci také informovat ty, kteří se zbytečně bojí do nějakého obchodního domu,
supermarketu, hypermarketu nastoupit z důvodu předsudků.

Jako brigádník:
Jako brigádník na DPP nebo DPČ si můžete zvesela pískat. Já jsem si volil
směny, jak se mi zlíbilo. Mohl jsem chodit dvakrát do týdne, ale chodil jsem
nejméně třikrát a hlavně tak, abych nepřesáhl hranici 10 000 Kč (na DPP). Mzda
byla kolem 102 Kč na hodinu, tudíž jako přivýdělek je to slušná brigáda, když
oželíte to, že se jedná o noční směnu.

Jako částečný
úvazek
: Na částečný úvazek musíte odpracovat polovinu fondu směn, který
mají zaměstnanci na plný úvazek. U mě se to pohybovalo mezi 11-13 směnami za
měsíc, což bylo téměř ideální, protože doposud jako brigádník jsem pracovával
podobně. Jelikož se stáváte half-time zaměstnancem, máte nárok na benefity,
jako jsou stravenky v hodnotě
50 Kč a na dovolenou v poloviční výši zákonné dovolené. To už není špatné
pro studenta, který si chce přivydělat, a ještě k tomu má nárok na
dovolenou a stravenky, za které si může obstarat obživu.

Zaměstnanec na
plný úvazek
: Plný úvazek je 21 dní a můžete případně zažádat i o
přesčasové hodiny. Do práce chodíte téměř pořád, protože sobota a neděle jsou
dny, kdy lidé také nakupují. Náš obchodní dům měl otevřeno od 6:00 do 21:00
téměř každý den. O víkendu se doba mírně lišila. Jako zaměstnanec můžete po
roce čerpat rekondiční volno (1 rok = +1 den rekondičního volna), slevy na
potraviny ve výši 10 %, ale bez zdanění (čistých 7 %), získáváte různé poukázky
na oblečení značky F&F a další. Stravenky nedostáváte. Stravenky jsou
v podobě stravy (závodní jídelny), na kterou chodíte "zdarma" místo
stravenek.

  • Proč bych šel
    dělat do Tesca?
Celkem propracovaný systém odměn,
výplata je pro někoho zásadní, a proto chodí
přesně 10. den v měsíci,

získáte povědomí o fungování velkého obchodního
domu,

rozhýbete celé tělo,
vlastní linka bezpečí,
kolektivní akce s kolegy. Tesco pořádá i
festival (letní a zimní),


  • Proč nedělat v Tescu
    na noční směně?
Namáhavé psychicky,
práce v noci,
občas těžké balíky s potravinami,
nevysoká odměna,
komunikace,
nemožnost cokoliv změnit.

Ať už je pracovní prostředí jakékoliv, rozhoduje o tom, zda
zůstanete nebo odejdete. Pokud je člověk pracovitý, cílevědomý a svým způsobem
schopný pochopit základní instrukce, poté má dobrý předpoklad pro to, aby
takovou práci mohl vykonávat. Pokud vás baví práce, při které nemusíte moc
přemýšlet, tak jde o práci stvořenou přímo pro vás.

Jestliže máte chuť něco měnit a moc přemýšlíte během práce o
tom, jak byste něco zlepšili, poté tato práce není pro vás vůbec vhodná. Jestliže
vám není v rámci kariérního růstu umožněno růst někam, kde byste si přáli
být, poté není práce pro vás.

Asi bych v Tescu dlouhodobě pracovat nechtěl. V rámci
celého kolektivu funguje špatná komunikace. Nikdo vlastně neví, co od druhého
má očekávat, nikdo neví, co druhý chce. Nemůžete se spolehnout na někoho
jiného, že by vám pomohl. Pokud jde o jednorázovou pomoc, potom možná ano.

Systém odměňování není nastaven tak, že by odměňoval
pracovitější než ty nejlínější. Když ukážete, že je na vás spoleh a zvládáte
doplnit veškerý sortiment během 5 hodin, dostanete práci navíc. Dostanete práci
navíc, ale peníze budete mít stejné jako člověk, který celou noc pochoduje po
obchodním domě a udělá téměř polovinu, co vy.

Je příjemné, když vás manažer pochválí, budujete si jakýsi
vztah mezi sebou, který je pro vás možná i cennější než o pár korun navíc. A
přesně o tom to je.

Domnívám se, že někteří manažeři jsou v Tescu naprosto
nekompetentní a pohrdají brigádníky a ostatními lidmi. Jsem člověk, který se
snaží i nováčkům veškeré postupy vysvětlit. Jsem slušně vychován k tomu,
abych ráno popřál celému personálu hezký den. Jde krásně vidět na lidech, že
nejsou spokojení se svojí prací, ale neustále do ní chodí. Zaměstnanci si
stěžují, manažeři si stěžují, ředitelka si stěžuje. Kam to pak spěje?

Bavilo by vás, kdyby váš vedoucí manažer nadával na
ředitele? Bavilo by vás, kdyby si vám neustále stěžovali zaměstnanci, jak je to
na h*vno? Asi ne. Jsem pozitivní člověk a rád vidím věci i z druhého úhlu.
Snažím se pochopit, proč dané mechanismy fungují tak, jak fungují. Snažím se
vyhovět skoro každému požadavku, což není zrovna ideální, ale člověk si nemůže
vyskakovat hned brzy po nástupu.

Domnívám se, že kdyby lidé mezi sebou více mluvili, pomáhali
si, nepomlouvali se a spolupracovali, hned by se v pracovním týmu
(kolektivu) lépe dýchalo.

Co mi práce v Tescu dala? Nahlédl jsem do života lidí,
kteří pracují, i když jsou nemocní. Nahlédl jsem do života lidí, kteří obětují
svůj život pro rozmazlenost konzumního života ostatních tím, že dělají i o
víkendu. Pracoval jsem s lidmi, kteří ve svých 40 letech jsou dávno
vyhořelí. Zjistil jsem, že rodinný život a noční směna nejdou dohromady.
Zjistil jsem, že zaměstnanci nic měnit nechtějí. Zjistil jsem, že školení je
zaměstnancům pro smích nebo "čas, kterej mám proplacenej za to, že sedím a
čumím". Dozvěděl jsem se, že systém Tesca je poměrně dobře propracovaný, ale sdílené
hodnoty, komunikace, firemní kultura a téměř vše, co se týká strategie, v Tescu
nefunguje.

Víte, taky byste asi nechtěli být ve společnosti, která vám
nic nenabídne, kde nemáte šanci růst a kde je všem váš názor jen plácnutím do
vody. Na školení (v jiném Tescu) se dozvíte, že kariérní růst funguje v Tescu
dobře, ale pak přijdete do svého místa pracoviště, a zjistíte, že tam nemáte
šanci růst.

Máte lepší nebo horší zkušenosti s obchodními domy nebo
supermarkety, hypermarkety? Napište mi do komentářů, jaké jsou vaše zkušenosti.
_____________________________________________


(NE)STUDUJ STING

21. října 2017 v 11:03 | Štěpán |  AKADEMIE STING

Když jsem se včera zmiňoval o tom, že některé soukromé vysoké školy jsou trnem v oku mnoha uživatelům Facebooku, vysloužilým studentům nebo studentům, kteří neví, o čem vysoká škola je, rozeberme si jednu školu, která proklamuje informace, se kterými se neztotožňuji. V tomto článku vám povím takový příběh o tom, jak jsem si podal přihlášku na vysokou školu, která úmyslně lže nebo nevidí problémy, které školu pronásledují.

Byl rok 2016 a já jsem dodělával skvělou soukromou vysokou školu, o které jsem psal v předešlém článku (Odkaz ZDE). Rozhodl jsem se, že v dalším studiu budu pokračovat na jiné soukromé škole. Vybral jsem si Akademii STING.

Podání přihlášky je velice jednoduché, stačí párkrát kliknout na prázdná políčka, kde sdělíte, kdo vůbec jste a kde bydlíte. Téměř obratem (nečekaně) vám přijde odpověď, že se musíte dostavit v určitý den na určitou hodinu do školy, abyste doladili malichernosti, které jsou také velice důležité pro to, abyste mohli obor vůbec studovat.

Vejdu do školy, zápach ze zatuchlé omítky zavanul do mých nozder. Povzdechnu. Protože jde o menší budovu, není problém se v přízemí budovy zorientovat a během chvíle nacházím místnost (učebnu), ve které se bude vše odehrávat.

Jelikož jsem některé dokumenty ohledně známek nedodal (nějaké ověření průměru známek během tří let na bakalářském oboru), měl jsem celkově štěstí na paní ze studijního oddělení, která se mi snažila maximálně vyhovět. Super, nebudete to zde tak zlý.

Přicházejí další dvě persony studijního oddělení, z nichž jedna je mi velice nesympatická, jak se hned v blízké chvíli ukáže.
Nejprve se nás všechny velice přísným hlasem snaží upozornit, že tohle se nesmí, tohle se nesmí a tak… Přichází kolega, který ukazuje nepříjemné paní svůj diplom. Jeho diplom je poněkud větší, ale to neznamená, že se hned jako první setká s posměchem ze strany studijní referentky. Mínus.

Odjíždím ze školy poněkud rozčarován, ale víte co. Nedám jen tak na první dojem a důležité pro mě je, jak probíhá výuka a jaké jsou požadavky na ukončení různých modulů.

Na úvodní hodině, která probíhala přesně v den mojí promoce, jsem bohužel chyběl. Slušně jsem se omluvil těm, kteří daný den vedli výuku. Na této škole někdy prostě omluva nestačí.

Na další hodiny jsem pečlivě chodil, naslouchal přednášejícím, studoval jsem. Ale pak se něco zvrtlo, škola začala stát za hovno.

Proč najednou ten zlom? Jsou to zkušenosti s jinou školou, s jiným jednáním, jsou to vzpomínky na přednášky, které se nenesly v duchu vyhrožování, strachu a ztěžování podmínek pro ty, kteří nechodí na přednášky. Škola proklamuje, že na přednášky nemusíte chodit, ale pravda je někde jinde. Škola říká, že na zkoušky můžete chodit flexibilně dle vašich potřeb, to také není pravda. Pravda vždy leží někde uprostřed, ale spíše směrem k vyučujícímu a nějakému systému, který je ve škole zavedený
S čím je tedy takový problém?

Problém je v tom, že jsem se setkal s rasistickými narážkami proti etnickým menšinám. Abych byl konkrétnější, tak vůči Romům a Arabům. Není to jen ojedinělý případ, setkal jsem se s nesnášenlivou rétorikou u více učitelů. Takové jednání je na akademické půdě netolerovatelné. Dokonce jsem naslouchal kolegyni, která byla ze strany učitele vyslýchána, kolik má dětí, proč nechodí zahalena, proč sem vůbec emigrovala apod… Hnus.

Výuka probíhá někdy zvláštním způsobem. Nebaví mě chodit na přednášky, protože se většinou nic nového nedozvím. To je problém? Ano, to je problém. Čas jsou peníze. Chodili byste vy na přednášky, když byste v místnosti jen seděli a nic nového se nedozvěděli? Někdo by mohl namítnout, že se o některé předměty nemusím tolik zajímat, a proto mě to nebaví. Není pravda, když mám zaplacené studium, tak jsem si vybral obor s předměty, které mi něco říkají a také chci, abych se něco nového dozvěděl.

Abychom nevpichovali jehly jen směrem k vyučujícím, výuce a narážkám. Bojíte se také chodit na studijní? Věřím, že se bojíte, když chodíte na veřejnou školu, protože na takové škole studuje masa lidí a někdy je to na referenty trochu moc. Rozumím. Tohle se však nemůže stát na soukromé škole, pokud škola chce, aby měla neustálý přísun studentů, kteří dají na reference svých známých.

Povím mám moji zkušenost s jednou paní, která mě dokáže v několika vteřinách urazit, vnitřně rozpoltit a uvést do rozpaků. Kdykoliv tam přijdu, modlím se, aby tam neseděla moje "oblíbenkyně". Už když vejdu do dveří a hezky pozdravím a usměju se na kysele se tvářící ženu, doufám, že ji hned zpříjemním den. Naopak! Otočí se na otočném křesle, oči ji těkají od počítače ke mně a velice "zdvořile" se ptá: "Co chcete?" Promiňte, ale já nic nechci, já bych potřeboval potvrzení o studiu. Co následovala poté?

Dozvěděl jsem se v rámci čtvrthodinové přednášky, že studuji na vysoké škole. Dozvěděl jsem se, že ji velice obtěžuji. (Dívá se do systému). "Nojo, ale vy nemáte tady jeden zápočet, kterej jste měl uzavřít do včerejška (pomstychtivý úšklebek a pousmání se směrem ke mně). Omluvil jsem se, že mi to nedošlo a domníval jsem se, že mohu předmět uzavřít do pozdějšího termínu. Dostal jsem další přednášku o tom, že jsme na vysoké škole a že nám to bylo velice pečlivě řečeno na úvodní přednášce, ze které jsem se několikrát omlouval, že nemohu dorazit kvůli promocím. Tato akce mě stála zhruba 20 minut na studijním.

Výsledek? Nedostal jsme potvrzení, protože mi chyběl zápočet. Dostal jsem přednášku a ztratil jsem 20 minut života. Rozhořčen s nuceným úsměvem jsem odešel ze studijního. Tím pro mě vyhasla veškerá naděje na to, že se budu jednou veselý vracet nebo vzpomínat na to, jak jsem na STINGu studoval.
Za školné jsem nedostal učebnice, vše se řeší v interním systému přes PDF soubory nebo powerpointové prezentace. Někdy je studijní materiál zveřejněn teprve den před zkouškou. Prezentace a skripta jsou podmínkou pro úspěšné absolvování zkoušky. Ne nejsou!

Ústní zkoušení je někdy založeno na absurdních znalostech. Abych to vysvětlil. Kolega dostal otázku z ŘLZ na téma "penzionování". Odpověď byla: "Penzionování zahrnuje zajištění odchod pracovníků do důchodu." To však nestačilo, takže milý kolega byl propuštěn z místnosti se známkou "F". Jakože, cože?

V některých ohledech je lpěno na informacích, které nejsou pro daný předmět důležité. Pokud jdu na přednášku ohledně strategického managementu a je mi přednášeno o klimatu země, o Rotschildech a New World Order(u), tak potom snad není něco v pořádku. Proč bych měl chodit na takové přednášky?

Jsem velice zklamaný.

Jediné, co vidím jako pozitivní, tak jsou moji kolegové a kolegyně. Jsem rád za svého vedoucího diplomové práce, který je ochoten pro mě udělat téměř cokoliv, alespoň tomu věřím. Jsem rád za další dvě studijní referentky, které na mě byly vždy milé. Jsem vděčný za některé profesory/profesorky (obecně), kteří ví, jak daný předmět má vypadat a jak by měl probíhat.

Vím, že mnoho lidí chodí na tuto školu, protože se veřejně hlásí k nejlepší fakultě roku 2014/15. Avšak v roce 2016 je už na 7. místě. Prosím, lidé, toto hodnocení dělali studenti. Pokud na dané škole studujete a je u hodnocení uvedeno i vaše jméno, určitě nebudete hlasovat objektivně.

Víte ale, čeho se bojím nejvíce? Bojím se státních závěrečných zkoušek a obhajoby své diplomové práce. Víte proč? Čistě lidsky. Ve většině případů nebývám nervózní, ale opravdu se bojím toho, že v komisi budou sedět tací lidé, kteří "neuhnou" a budou tam se záměrem si pohonit ego na znalostech studentů. Jen aby si někteří čtenáři nemysleli. Netoleruji, aby prošel člověk, který nic neví. Netoleruji, aby prošla práce, která nedává žádný smysl. Ale aby člověk vyhořel u obhajoby na tom, že se docentce nelíbí analytická část diplomové práce jen kvůli tomu, že to odporuje teoretickým zásadám. No, pak je to OK? Je OK, když vás učí jen někdo, kdo celý život studoval, aby pak učil o tom, jak to dle teoretických zásad má být? Není nutná nějaká praxe? Nahlédnout někam, kde to může chodit úplně jinak?





Podělte se o vaše zkušenosti, ať už jde o jakoukoliv školu.

_____________________________________
Zdroj obrázku: http://oz.kurzy.cz/akademie-sting-o-p-s/akademie-sting-vysoka-skola-brno-non-scholae-sed-vitae-p189866z258634u.htm
 


VŠ A JAK TO CÍTÍM JÁ

19. října 2017 v 20:02 | Nappy |  OSOBNÍ NÁZORY
Mnohokrát narážím na Facebooku na sponzorovaná reklamní sdělení různých soukromých škol. Většinou lákají nové studenty do prvních ročníků. Ať už jsou to bakalářské nebo navazující magisterské ročníky.
Jako lákadlo využívají věty typu: "Bez přijímacích zkoušek, nejnižší školné v ČR, kvalitní učitelé, apod..." Je jen na vás, zda reklamnímu sdělení uvěříte nebo ne. Výhodou je pro vás také to, že přihlášky vysoká škola přijímá do konce září nebo do půlky října.
Chtěl bych se v tomto článku zamyslet nad příspěvky uživatelů Facebooku, kterým se sponzorované reklamní sdělení objeví. V mnoha případech tito uživatelé pohrdají soukromými školami. Proč? Pojďme se na to podívat trochu zblízka.

1. typ - člověk, který na žádné vysoké škole nikdy nestudoval, ale jeho pravda je pravdou nejvyšší a neexistuje jiná pravda, která by uživatelovu pravdu vyvrátila. Jde o člověka, který se hrdě hlásí k vysoké škole života nebo k několika nedostudovaným vysokým školám. Takový typ člověka přišel trollit konverzaci nebo si prostě po práci a po zkouknutí prostřena vybít zlost. Takové lidi musíme filtrovat a nechat jim volný průběh. Tak jak přijdou, tak i odejdou.

2. typ - jde o uživatele, který momentálně studuje na vysoké škole, ale jde o školu veřejnou. Je něco špatného na tom, že někdo studuje veřejnou vysokou školu? Ale ovšem, že ne. Zde jde o vnitřní touhu se vyjádřit k problému soukromých vysokých škol a veřejných vysokých škol. Takový člověk ví, že jeho škola má i několika set letou tradici a je neústupný v názorech v rámci hájení jen svojí školy. Taková škola je tedy tou nejlepší volbou mezi školami, a ten obor, který daný člověk studuje, je nejvíce žádaný na trhu práce, tudíž "safe mode". Nic mě nemůže ohrozit, a já sám vím, že veřejná škola je tou jedinou možnou cestou, jak uspět.

3. typ - jde o člověka, který na dané škole studoval nebo studuje. Hájí její zájmy, i když ví, že není v některých ohledech 100%, ale přeci nechce dát veřejně najevo, že jeho škola stojí za hovno. I kdyby daná soukromá škola stála za starou belu, bude ji hájt zuby nehty.

4. typ - tato skupina lidí stojí někde mezi. Buď studují soukromou školu nebo veřejnou. Jde o lidi, kteří smýšlejí středem. Nepříčí se jim soukromá škola, ale více věří veřejné, či naopak.

Zařaďte se, kam se vám zlíbí, ale podkládejte svoje příspěvky/argumenty pádnými argumenty a nejen irelevantními informacemi z druhé ruky.

A jak to tedy cítím já?

Je to naprosto jednoduché, používám zdravý rozum a využívám svoje zkušenosti. Vystudoval jsem soukromou školu, oborově zaměřenou na ekonomiku a management. Jednalo se o bakalářské studium.
Od školy jsem na úplném začátku vůbec nic nečekal. Mírně jsem se obával, že kolektiv v kombinované formě studia nebude soudržný a nápomocný v mnoha směrech. Zmýlil jsem se.

Když přijdete do školy s tím, že se nic naučit nechcete, že získáte potřebné kredity zdarma a škola se "dostuduje" tak nějak sama, poté budete velice zklamání a pravděpodobně školu nedokončíte.

Ve škole jsem navázal kontakty se zajímavými lidmi. Učili nás zkušení lidé z praxe, kteří nešířili paniku mezi studenty, nezakládali svoji výuku a pravdu na falešných zprávách a strachu, neuráželi etnické menšiny a neustále si nestěžovali na jakékoliv problémy. Na přednáškách jsme se dokázali pobavit, dozvěděli jsme se něco nového a odcházeli jsme domů s novými vědomostmi.

Pokud člověk nechtěl chodit na přednášky, nemusel. Mohl si veškerou dokumentaci (skripta) nastudovat v pohodlí domova a nemusel obvolávat a obepisovat učitele s prosbami o pomoc.

Na studijní oddělení jsme se mohli kdykoliv obrátit se sebemenším problémem. Ať šlo o problematiku v administrativě nebo technického rázu. I dražší učebnice jsme měli v ceně školného.

Škola mi vyšla vstříc a vždy jsme našli společnou cestu, jak jakýkoliv problém řešit. V tomto směru jsem si soukromou vysokou školu zamiloval a nerad jsem ji po třech letech opouštěl. Opouštěl jsem ji nerad.

Co z článku plyne?
Neodsuzujte školu jen podle reklamního sloganu. Nemyslete si, že soukromou vysokou školu dodělá každý. Na bakalářské studium nás nastupovalo 250 a do zdárného konce s úspěšným absolvováním státních závěrečných zkoušek nás dostudovalo pouze 25. Co to tedy znamená? Udělal to každý? Myslím, že číslo je desetkrát menší.
Pokud si myslíte, že peníze vám na soukromé vysoké škole zajistí hladký průběh studia a zaručený diplom, nenechte se napálit. Někde to tak může být, na mojí to tak určitě nebylo. Pokud jste ochotni utratit měsíčně 3 000 - 3 500 Kč za vzdělání, vyberte si soukromou.

A jak si soukromou školu vybrat a jak se některé vyhnout? Napíšu v příštím článku.

KOHO VOLIT A JAK TO VZÍT POZTIVNĚ

18. října 2017 v 9:20 | Štěpán |  OSOBNÍ NÁZORY
Dovolil jsem si převzít osobní názory pana Martina Jaroše, který jako student pracoval pro Hospodářské noviny a momentálně žije v Kataru a pracuje pro operátora Ooredoo. Pohled pana Jaroše mě velice zaujal a určitě zaujme i návštěvníky mého blogu, proto velice rád jeho sdělení sdílím.

1. Piráti. Svěží partaj, kterou když zvolíme do parlamentu, tak budeme cool pomalu jako Island. Slušní lidi, kteří si to trpělivě vydřeli a vyčekali, kteří nekradou a pěkně hlídaj, aby nekradli jiní. Strana, která nás může všechny mentálně zmodernizovat. Jasně, jsou to bývalý áčka a mají ve svých řadách pár exotů, ale mají i super samočistící procesy a uměj se magorů rychle zbavovat.

2. STAN. Parádní strana, můžu jen doporučit. Jan Farský se sakra zasloužil o registr smluv, pan Kužílek pomohl prosadit zákon o svobodném přístupu k informacím. To je možná nejlepší a nejčistší track record ze všech partají. Jsou tak slušní, že v téhle pitomé uřvané kampaňové době nejsou ani moc vidět. Jejich voliči, jak je mám na Facebooku, jsou asi ta nejkonstruktivnější skupina ze všech a bez černých ovcí a cvoků. Jestli bychom měli někoho dostat do sněmovny, tak je.

3. Topka. Mají páteř a když to myslíte vážně s Evropou a tak, rozhodně vám je doporučuju. Kalousek je vtipnej, kompetentní a nebere sám sebe vážně, což mi samo o sobě říká, že to není žádnej hajzl. Kníže je i ve spánku lepší než bdící Zeman, Dominik Feri je politik od pánaboha a naživo je vážně dobrej a přesvědčil mě, což neříkám často, a budu ho bránit i proti svým drsným přátelům. A pak tam mají úžasný mladý jako třeba Ondřej Kania a tak, který to už brzo převezmou.

4. ODS. Ano, strana má barvitou historii jako padlá dívka, je to taková Máří Magdaléna české politiky, ale kdo jsi bez viny, první hoď kamenem, ty to určitě nejsi, Andreji, ty ten šutrák zase polož. Pan Fiala se jeví jako velmi slušný, a jestli někomu věřím, že může sejmout z podnikatelů trochu té nesmyslné Babišovy zátěže, je to ODS.

5. ČSSD. Tradiční strana hájící hodnoty, které v dobré zemi prostě musí existovat - solidaritu a soucit. Mají dobré lidi jako pana Zaorálka a pozor, je tam banda výborných mladých kolem Idealistů, já třeba nejsem takový levičák jako oni, ale smekám před každým poctivým člověkem, co se snaží, i když je na druhém břehu. Někteří z nejlepších lidí na mém Facebooku volí ČSSD. Protože kdo teď volí sociální demokracii po tom sešupu, tak to jsou lidi, co ty hodnoty berou vážně, řek bych. ČSSD chci co nejsilnější, protože je to první partaj na mém seznamu, která asi bude ve vládě; děkuji předem, pokud ji volíte.

6. KDU-ČSL. Klidná síla, vy se tomu tlemíte, ale ve skutečnosti my jako země tenhle stabilizační prvek potřebujeme, pan Jurečka je překvapivě dobrý ministr zemědělství, pan Herman je též asi stokrát lepší než někteří ministři kultury, které bychom si dovedli představit, berte to vážně.

7. Zelení. I tuto stranu můžu doporučit, Zelení řeší asi tu vůbec nejdůležitější otázku, co nad lidstvem visí, jediná strana s horizontem staletí, tohle by ideálně nemělo v českém parlamentu chybět. Je jedno, že se s nimi někdy rafnu, teď je čas se nad to povznést.

8. Svobodní. Ano, dokonce i Svobodní, já vím, že nechcete z EU, já taky ne, ale je to nakonec legitimní názor, jsme demokracie, musíme to tolerovat. Já navíc nevím o žádné lumpárně pana Macha, jsou výjimeční i tím, že mají soudržnou ideologii, což mají tedy ještě i komanči, ale Svobodní tou svou ideologií neubližují lidem. No a přiznám se, že na mě dělá dojem ta jejich zarputilost a stálost, znám i dost velmi rozumných voličů. Peace.

Jediné strany, které vám nemůžu s klidným srdcem doporučit, jsou následující rakovinotvorné partaje.

ANO. Šéf je sketa, a když je šéf sketa, může jeho banda být o mnoho lepší? Podle mě ne. A že je to schopná sketa, to mě zrovna neuklidňuje, naopak schopní hajzlové jsou ti nejhorší. Chlap, který patří k nejbohatším ve státě, chce premiérovat, zároveň vlastní top média - sorry, to mi smrdí východními oligarchy, to není Česko, děkuji, nechci.

Pan Okamura a SPD. Hm. O mně se ví, že mám - jako spousta dalších Čechů žijících v regionu - poněkud skeptický pohled na vlnu migrantů a že bych si sakra dával bacha na lidi, co by odmítali naše hodnoty a vytvářeli nějaké paralelní společnosti. Ale zároveň vím, že je mou morální povinností pomoci trpícím. A dokonce i ekonomické migranty milerád přivítám, když nám pomůžou dělat lepší zemi; bral bych je na základě bodového systému. Ale pan T. Okamura hlásá nenávist a já jsem ještě nikdy neviděl dobrou politiku postavenou na nenávisti a strachu. Nikdy. Nebrat.

KSČM. Strana, která si v roce 2017 nechává jméno své předchůdkyně, která vraždila lidi a zřizovala dětské hřbitovy u kriminálů, kde držela politické vězně... Dokud budu žít, nepodám komunistovi ruku.
Přátelé, nebudu vás vyzývat, abyste šli k volbám. To nepatří do mého pojetí svobody a vy nejste malé děti. Ale pokud k nim náhodou půjdete, zvažte prosím některou z těch prvních osmi partají. Za každou demokratickou volbu vám budu vděčen a vy na ni můžete být hrdí.

Je tu partaj, která by byla ideální? Podle mě ne. Chtěl jsem sám takovou vytvořit a hanebně jsem selhal, protože jsem zůstal v cizině a navíc mě na čas rozkolísalo setkání s p. Kellnerem, po kterém jsem se na pár měsíců ve věci veřejného života v ČR odmlčel. Chtěl jsem stranu, která by s naprosto maniakální posedlostí řešila pět věcí: 1. moderní české vzdělání, 2. špičkovou infrastrukturu, 3. elektronický a uživatelsky příjemný stát, 4. přátelské a hrdé Česko s jasnou vizí a představou o své pozitivní roli v světě, 5. trvale udržitelný rozvoj a progresivní čistou zemi. To jsou podle mě věci, které musíme odšpuntovat, abychom se stali ze země dobré zemí špičkovou. Pořád tady takovou stranu nevidím. Ale vidím tu solidní pokusy a jsem rád, že si mezi nimi můžu vybrat.


Recenze Hotelu World Caribbean Djerba

14. září 2017 v 17:58 | Štěpán |  ZÁPISKY Z CEST - DJERBA
Celkové shrnutí
Za rozumné peníze, skvělý zážitek. Nedejte na negativní recenze, nenechte se odradit. Tunisané jsou velice příjemní a přívětiví.
Ubytování
Ve fotogalerii (na CA - ne naše) jsou vyfocené pokoje, které jsou hezčí, než pravděpodobně dostanete v podobě "standard room". Do pokoje nás přivedl portýr, zeptal jsem se ho okamžitě na klimatizaci a pár drobností ohledně otevírání dveří kartou. Vše fungovalo. Pokoj byl vybaven CRT televizí, klimatizací, společnou postelí, dvěma stolky, křeslem, jedním psacím stolem, varnou konvicí, hezkou koupelnou s hezkým umyvadlem a vanou se závěsem. Místnost s toaletou byla vybavena záchodem a bidetem.

V lednici jsme měli 1,5l láhev s vodou, Fantu a něco jako je náš Sprite.

Vše bylo uklizené a čisté. Klimatizace fungovala a nesmrděla. Postel měla přehoz + teplejší deku + prostěradlo, pod kterým jsme spávali. Klimatizace fungovala převážně celý den, ale nedoporučuji si ji pouštět na noc, pokud to není nezbytně nutné. Mnoho lidí s námi letělo domů s nechutným kašlem, rýmou a bolestí v krku.

Pokoj byl tedy příjemně vybavený. V televizi bylo naladěno kolem 15 programů - ruské pořady, německé, v arabštině a francouzštině, ale jeden program v češtině tam také byl, ČT24. Tak jsme aspoň věděli, co se na politické scéně v ČR děje.

K pokoji byl i balkon s výhledem na bazén a moře, super.

Spolucestující se s takovým pokojem nespokojili, tak další den urgovali delegátku a recepci, aby dostali ten "lepší". Vyšli jim vstříc.

Avšak pozor - v koupelně teče čistě voda mineralizovaná. Na čištění zubů a na mytí těla to nevadí, avšak při vypláchnutí úst je to mírně nechutné. Jednoduše ji nepijte.

Poznámka: Pokud máte na pokoji nějaký problém, řešte to s delegátkou nebo s člověkem, který z dané cestovní kanceláře je v hotelu s vámi a je tam pro vás. Nepište poté do recenzí, že vám po celý pobyt na dovolené nejela klimatizace. Kazíte tím hodnocení hotelu.

Strava
Neočekávali jsme nic velkého, ale byli jsme příjemně překvapeni stravou, která nám byla nabídnuta v hotelové restauraci. Téměř na cokoli jste měli chuť.

K dostání bylo jídlo: ryby, těstoviny, rýže, brambory, cukroví, melouny, mnoho druhů pečiva, salámy, sýry, harissa (místní pálivé koření),...

Z nápojů to bylo: Víno (červené, bílé a růžové), pivo (něco jako naše 10°), juice (pomeranč, grep, multivitamin), voda (perlivá a neperlivá), káva, capuccino, čaj - vlastně snad všechno, co se dá pít v restauraci. Následně na barech poskytovali alkoholické nápoje.

Skleniček bylo vždy dost, talířů také. Misek na polévku a příborů též.

Každý den člověk mohl ochutnat to, na co měl chuť. I bramborovu kaši podávali, pizzu, vafle, lívance s čokoládou.

Protože jste každý den před očima viděli téměř to stejné, snažili se kuchaři jídla obměňovat i tím, že některé večeře byly tématicky typicky tuniské a někdy byl večer zasvěcen i mořským plodům. Tuňák, krab, sardinky,... A pozor, zapomněl jsem na hovězí, kuřecí a krůtí.

Před odjezdem na dovolenou jsem četl téměř všechny recenze negativní na vrub jídla. Proč si čeští turisté stěžují na jídlo a pití, když jsem u nich viděl každý den stoly prohíbající se pod tunami jídla a pití?

Kuchyně se jednoduše snažila přizpůsobit evropskému stylu stravování.
Služby hotelu
Recepce: Recepční byli moc milí a kdykoliv nám vyhověli. Četl jsem někde v recenzi, že málokdo na recepci mluvil anglicky, tak musím říct, že všichni obstojně anglicky uměli. Nebyl problém. Nechávali jsme si zavolat i taxíka, bez problémů. Recepce byla vždy po ruce a nebylo třeba si neustále na něco stěžovat a něco požadovat. V rámci recepce je na baru i "směnárna", kde téměř celý den sedí směnárník, který vám velice ochotně vymění EUR/USD/GBP za dináry. Doporučuji proměňovat menší částky, abyste všechny dináry utratili. Zpět dináry na Eura jsme neměnili. Veškerý proměněný obnos jsme zanechali v ekonomice Djerby.

Portýři a posluhovači u recepce: Někdy u recepce nebyli žádní, někdy tam byl jeden, někdy tři. V rámci lobby bylo možné chytit "WiFi" z pohodlí gauče. To znamenalo, že během celého dne lobby okupovaly děti s mobily a hrály hry nebo sledovaly všechno možné. Některé nevyspělé dívky a někteří nevyspělí chlapci nepochopili, že se v mokrých plavkách nesedá na gauč, protože potom bude mokrý. Co mi vadilo? To, že je portýři nebo odpovědné osoby v rámci svých pravomocí nevyhodili. Že si chtěly le*ké náctileté dívky udělat selfie v plavkách v lobby bylo fakt k popukání. Ale berme to tak, že latinka jim nic neříká a možná neumějí číst.

Portýři a posluhovači byli jinak velice pozorní. Uklízeli vypité šálky s kávou, prázdné nebo poloprázdné sklenice od koktejlů nebo různých smíchanin alkoholu s džusem. Hodnotím velice pozitivně, až na neumětelství vyhodit dementní lidi v mokrých plavkách z lobby.

Uklízeči: Na patře nám uklízely ženy. Nechávali jsme si uklízet jen 2x během 11denního pobytu. Nebylo to z důvodu ušetření peněz za bakšiš, ale prostě jsme uklízet nepotřebovali. Většinu času jsme trávili na pokoji spaním a převlíkáním, proto bylo zbytečné, aby nám do pokoje neustále někdo chodil. Uklízečky byly velice milé a byly ochotné nám uklidit během několika minut. Nebyl problém. Bakšiš je pravděpodobně potěší, ale nepočítejte s lepším úklidem. Možná jsme ji dávali málo.
Pláž
K pláži jsme to měli od pokoje maximálně do 100 m. Přístup byl naprosto bezchybný.

Na pláži i u bazénu byly lehátka - lehátek bylo pravděpodobně dost, ale pokud si čtyřčlenná rodina rezervuje ručníky 4 lehátka u bazénu a 4 lehátka u moře, poté není možnost pro ostatní, aby si lehli. Mnoho lidí bylo tímto způsobem bezohledných. K polovině plastových lehátek je i matrace, která vám zpříjemní poležení na lehátku. Pozor, lidé si je mezi sebou berou (kradou). Hodí vám ručníky na zem a odejdou s matracemi. Nám se to nestalo, ale prý se to stávalo.

Je to takový paradox. Neustále si někdo stěžoval v recenzích na Araby a Rusy, ale domnívám se, že někteří čeští turisté vydali za stádo čuňátek a neposlušných prasat.

Pláž byla jemně světle písčitá. v moři plavala tráva a byla i na pobřeží. Jedná se o trávu, která nesmí být likvidována, protože je to zakázané. Jedná se o "potravu pro djerbské moře", protože Djerba je poušť. Na pláži se povalují nad ránem hezké mušle, sépiové kosti a někdy i bobky od velbloudů.

Super je, že všichni prodejci cetek a jízd na koních a vebloudech nechodí mezi vás k lehátkům - mají to zakázané. Na břehu moře vás však mohou zastavit a popta se vás, jak se máte a případně zda nechcete svézt. Domlouvejte cenu předem, abyste předešli pozdějším nedorozuměním.

Moře je mělké, klidné, čisté. Mořská tráva se povaluje v moři místami. Nebojte se přes ní jít a nebo se jí vyhnout. Není všude. První vstup do moře je mírně kamenitý, někdy je to nepříjemné, ale poté je moře čistě písčité.

Dávejte pozor na velbloudí a koňské bobky. Provozovatelé těchto zvířátek po nich neuklízí.

Pláž je super místo, kde si odpočinete, kde necháte myšlenky plout a dovolíte větru, aby vás ovíval. Jde o skvělé místo, kde se můžete věnovat četbě, spánku, hraní volejbalu, petanque. Můžete se nechat svézt na "banánu", v nafukovacím člunu nebo zkusit parasailing. Je možné si zapůjčit za peníze od místních prodejců vodní skůtry, loďky.

Pláž je hlídaná "security". Není se čeho bát, větší nebezpečí je v ČR.

RECENZE HOTELU SEA GULL BEACH RESORT - HURGHADA - EGYPT

8. června 2017 v 23:06 | Štěpán |  ZÁPISKY Z CEST - EGYPT

SHRNUTÍ

Celkově bych hodnotil dovolenou 8 hvězdičkami / 10. Proč?
Internet byl bohužel placený - přijde mi to zbytečné. Lidé, kteří nepotřebují internet, tak jim to bude úplně jedno, jen to píšu pro ostatní, kteří by měli takovou otázku ohledně připojení. Ale za tohle nestrhávám hvězdy.
Byl jsem příjemně překvapen, když mi v den mých narozenin (15. 9.) vhodili pod dveře obálku s blahopřáním + ve 21:00 večer mi donesli dort! V žádném jiném hotelu se mi to nestalo, bylo to úžasné. Kdybych měl říct, jestli bychom se vrátili znovu na tohle stejné místo, tak bych odpověděl, že ne. Ale mám k tomu pádné důvody.
Je nám s přítelkyní kolem 22 let. Není v našem zájmu navštívit dvakrát stejný hotel, i když by byl bezchybný. Rádi zkoušíme něco nového. Pokud bych mluvil například o starších lidech nebo o rodinách s dětmi, mluvil bych jinak, možná jim dovolenou v tomto hotelu i doporučil. Je toho opravdu mnoho, co bych do recenze mohl napsat, ale bylo by toho až moc.

Všem, kteří se chystáte na dovolenou do Egypta do daného hotelu, tak pár rad. Obrňte se psychicky vůči obchodníkům, pár dní mi trvalo si na ně zvyknout. Immodium údajně nezabírá, nám pomohl vždy. Nebojte se smlouvat. Egypťané mají rádi blonďaté turistky, ale i brunety - budou si chtít povídat, a všichni se narodili v ČR nebo mají příbuzné v Německu a mají jména Adam a Honzík a Tonda. ;))

Fajn dovolená, poznali jsme "úplně jiný svět" :)

Ubytování

Ubytování v prvním podlaží nebylo moc příjemné, ale vybavení pokoje bylo nadprůměrné. Výhled jsme měli na střechu se zeleným kobercem a klimatizacemi, které přes noc hučely. Měli jsme možnost panu delegátovi pokoj reklamovat, ale už jsme se zabydleli, tudíž jsme to neřešili. (PS: Na pokoji jsme trávili minimum času, pouze při zdravotních problémech, ale jinak jsme byli neustále u moře nebo u bazénu). Kdybych měl hodnotit hvězdičkami, dal bych 7/10. Jednu hvězdičku za výhled, druhou hvězdičku bych odečetl za hluk venkovních klimatizací a třetí za špatný závěs na pokoji u sprchového koutu = Při sprchování stříkala voda do koupelny. Možná bych podotkl, že jsme neměli dveře na kartu, museli jsme používat klíč. (I když "terminál" na kartu tam byl).

Každopádně jsme si naše ubytování z plna hrdla užili. Moderní televize, docela dost programů = filmy, pohodlná postel, klimatizace.

Strava

Strava po příletu pro nás bylo jídlo číslo jedna. Ihned jsme šli na večeři, kde nás překvapila rozmanitost jídel, které se na švédských stolech nacházely. Těstoviny, brambory, kuřata, rýže, různé omáčky s masem, polévky, i krůtí bývalo, ovoce, zelenina, mnoho druhů pečiva. Vážně tam toho bylo moc. Takže skvělé. Jídla si zachovávala jakýsi standard a kuchaři se snažili jídla i obměňovat, takže teoreticky každý den nebylo to stejné a přitom jste tam svoje oblíbené jídlo z předešlých dní vždy našli.
Byli jsme v hotelu 10 dní - s příchodem zdravotních problémů nám přestávalo chutnat a jedli jsme většinou jen ovoce nebo něco lehčího. Pozor - některým se problémy vyhnuly úplně, některým ne (nám).
Mimo jiné, můžete navštívit několik jídelen. My jsme měli přístup do všech, takže jsme na snídani mohli jít do druhého hotelu nebo do třetího (jeden velký komplex). Komu by se nechtělo neustále převlékat z plavek, pro tyto lidi byly nachystány jídelny na pláži. Arabská, italská, asijská, mexická. Bylo to různorodé a v italské dávali i pizzu pro gurmány ;).
Pokud tedy opomenu naše zdravotní problémy, které nám daly zabrat docela slušně, hodnotím 8/10 hvězdiček. Tyto dvě hvězdy jsou strženy za nedostatek hrníčků na kávu, někdy i lžic na polévku i lžiček do kávy/čaje. Pokud někdo do recenzí píše, že mu vůbec nechutnalo, tak nevím, co tedy jí. Nenechte se odradit, velice dobře vaří.

Služby hotelu

Recepce - velice milí pánové i jedna žena. I kdybyste neuměli jakýkoliv jazyk, snažili by se vám vyhovět a snažili by se udělat vše pro vaši naprostou spokojenost. Nevýhoda je ta, že vám peníze na recepci nevymění - EUR -> USD a opačně a jakkoli jinak. Ale to neberu jako negativum.

Úklid pokojů - měli jsme skvělého starostlivého uklízeče, který se neustále přesvědčoval, zda udělal svoji práci dobře a zda se nám jeho odvedená práce líbí. Neustále ho zajímal náš názor, i když nám nerozuměl. Nechali jsme si uklízet pokoj myslím 4x za celou dobu, protože jinak to nebylo potřeba. Úklid prováděl vždy s pečlivostí a směřoval to každý den k dokonalosti. Co jsem vypozoroval, pracoval od 10 - 11 od rána do večera. (Pozor, denně uklízel například 10 pokojů).

Plavčíci - většinou příjemní lidé, kteří vám byli ochotni kdykoliv pomoct nebo vám jen popřát pěkný den i v češtině. Někteří si s vámi chtějí povídat, protože je zajímá plno věcí. Neměli jsme skoro žádný problém, až na jednoho, kterému spadl náš tablet z rukou přímo na zem. Naštěstí vše dopadlo dobře.

Číšníci a obsluha v jídelně - skvělí lidé, kdykoliv byl problém, dokázali vše vyřešit. Pomohli vám, nalili čaj. Sklízeli od stolu každou chvíli, neustále uklízeli stoly pro jiné a byli velice pečliví. Myslím si, že tuto službu hodnotím jako jednu z nejlepších. Bohužel si někteří Rusové a Češi pletli číšníky s otroky :(.

Obsluha v jídelnách venku - jednoznačně super! Lidé, kteří se starali o různá křoví, zalévání, sečení trávy - super! Personál bych nazval bezchybným - i když by se asi určitě něco našlo, ale byli skvělí.

Pláž

Než se dám do hodnocení, tak bych chtěl podotknout, že jsme měli s přítelkyní jiné nároky, než mají například jiné páry nebo rodiny s dětmi, případně starší lidé. Očekávali jsme otevřenou pláž, nějaké ty mušličky (pozor, nesmějí se vyvážet), aby se dalo potápět, a podívat se na krásy, které moře skýtá. Osobně jsem očekával vlny, ve kterých se člověk rád vyřádí. Očekávali jsme taktéž písečnou pláž, která byla tak napůl. U jedné pláže spíše menší kamínky, u naší pláže ještě jemnější kamínky a u třetí pláže se to už podobalo písku na 99 %.

Pokud se ještě vrátím k nějakým nedokonalostem pláže, tak u jednoho hotelu byla krásná malá pláž, kde to bylo takové útulné, ale bohužel moře tam fungovalo jako nějaká "stoka". Bohužel hodně velký nepořádek. Jediná výhoda byla, že se zde lidé hodně potápěli, protože zde byli k vidění i velké ryby (50 cm) a mořští ježci a útržky korálů.

Co uvedu jako plusy - plavčíci se snažili po celý den udržovat prostředí pláže čisté, neustále něco sbírali (igelitové tašky a nepořádek), byli ochotní. Docela dost nás potěšilo, že se až tak moc starají. Lehátka byla většinou pro všechny, pokud jste nespali do 10 nebo 11, vždy jste si svoje místo našli. Lehátka pohodlná s matracemi, slunečníky na jedničku. Na pláži byla možnost hraní volejbalu, fotbalu, petanque. Celkový dojem na 8/10 hvězdiček. Nechci psát, že všichni lidé byli k sobě ohleduplní, ale respektovali se navzájem a proto vás nikdo nerušil nějakým nevhodným chováním. Pokud se člověk ten den necítil dobře a chtěl si poležet u moře, nic v tom nikomu nebránilo.

A JAKÝ BYL MŮJ ROK 2016?

5. ledna 2017 v 17:22 | Nappy |  ZAJÍMAVOSTI
Čauvec čtenáři,
tak jsem si řekl, že bych mohl udělat pohled za rokem 2016, který byl velice zajímavý a plný nervů, očekávání a překvapení.

Leden

Lednem to všechno začalo, začal nový rok. Svým způsobem jsem si prvního ledna přál, aby vše proběhlo v pořádku a abych se z roku 2016 neposral. To bylo moje první přání.
Již ke konci prosince jsem začal běhat, protože výmluvy mě už unavovaly. Začal jsem z jednoduchého důvodu. Rodiče mě vždy vedli ke sportu a já jsem dlouhodobě nedokázal sedět na zadku a nic nedělat. Bylo umořující jen ležet, sedět, koukat na otrávené obličeje a tlusté lidi. Bylo třeba začít něco dělat. A tak jsem začal.

Únor

Únor byl vlastně zajímavý tím, že jako v jediném měsíci v roce, byl sníh všude kolem, kam jsem se podíval. Důležité asi bylo i to, že jsme se jedinkrát odhodlali a jeli jsme s kamarády do Olešnice. Protáhnout snowboard. V tu chvíli jsem to sice čekal, ale nevěděl, že to bude naposled.
Běhání pokračovalo ve velkém stylu a mých prvních 50 km bylo něco jedinečného, co jsem neočekával. Nečekal jsem, že to vůbec zvládnu. Zima a sníh nebyli překážkou.

Březen

V březnu jsem si ošklivě pohmoždil koleno po desetikilometrovém běhu, na který jsem neměl potřebnou výbavu, a hlavně, neměl jsem tolik naběháno, abych mohl urazit desetikilometrovou dráhu. Prostě jsem to přepísk.
Zhruba týden jsem nechodil, ale co bylo horší, asi další měsíc jsem skoro neběhal. Bylo to umořující, byl to problém, protože jsem se domníval, že budu muset skončit.
Vyšetření koncem března dopadlo dobře. Koleno je prý dokonale zdravé a neměl by být nikde žádný problém. A tak jsem znovu pomaličku začal.
Co bylo horší, pomalu jsem se obával toho, že nestihnu uzavřít předměty, abych mohl postoupit k vypracování bakalářské práce a následně složit státní závěrečnou zkoušku.

Duben

S dubnem přišly dílčí úspěchy, které mě posunuly dále. Složil jsem většinu zkoušek. Co mi chybělo, bylo odevzdání seminárních prací, které musely být odevzdány do 30. 6., protože od začátku července jsem chtěl začít pracovat na bakalářské práci.
V dubnu se začalo také příjemně oteplovat. Člověk tak začal pociťovat, že už brzy bude teplo a že učení bude ještě větší problém než v zimních měsících.

Květen

S prvním květnem jsem se odhodlal a začal psát seminární práce do školy. Nebylo to nic snadného, protože neustálé sezení u počítače, přemýšlení o kontextu vět, o všem, aby to dávalo smysl. Shánění literatury, přemýšlení o tématu práce, o hodnocení. Vše muselo sedět a vše muselo být tak, jak jsem potřeboval já. Peklo začalo.

Červen

Červen začal a já jsem ještě nezačal konzultovat svoje téma bakalářské práce s vedoucím práce. A tak to byl sakra problém, protože řešit vše na poslední chvíli je moje specialita, ale když jde o bakalářskou práci, přece chcete mít něco kvalitnějšího než slátaninu blbostí. Ale pozor, dlouholeté zkušenosti s psaním prací jsem měl v malíku, proto jsem volil efektivní řešení. Konzultace započnu až v červenci a ušetřím tak čas na další 4 práce, které musím stihnout do konce června.
Tak jsem začal. 4 zbylé seminární práce + jedna životní zkouška, kterou jsem musel pokořit. Zbývaly dva pokusy.
Ke konci června jsem málem promrhal sepsání abstraktu k bakalářské práci a vložení abstraktu do systému. Kdybych to promrhal, nevím, asi únor.

Červenec

Dlouhé hodiny učení se na předmět "Finanční trhy" přinesly ovoce a já jsem mohl slavit, že zkoušky jsou splněné. To, co stálo ještě přede mnou, nebyl také snadný úkol. Scházelo vypracovat poslední práci a mírně upravit práci, která nebyla dostatečně ohodnocená. Tak jsem se do toho dal.
První týden jsem začal konzultovat práci s vedoucí BP, takže vše šlo jako po másle. Paní doktorka byla velice ochotná a dokázala mi na vše odpovědět a neskutečným stylem mě vedla během celé cesty za vypracováním bakalářské práce. V půlce července jsem se ocitl v problémech. Teoretická část byla vypracována a praktická neustále čekala na to, až se prostě vypracuje. Asi sama.
Zastupitel firmy mi poskytl mnoho informací, které jsem potřeboval zapracovat do svojí závěrečky, proto jsem se zhruba 21. 7. dal do vypracovávání poslední části, a to byla ta praktická!
To vše jsem zakončil 28. 7. s tím, že 30. 7. 2016 měla být práce odevzdána v systému + vytištěná fyzicky a odevzdána. Nastal problém. 30. 7. byla myslím sobota nebo neděle. A sakra.
Studijní oddělení bylo tak skvělé, že mi termín prodloužili a já jsem mohl lehce odevzdat práci druhého srpna.
Nebyl bych to ale já, kdybych neměl na BP chybu, přímo na úvodní straně. Pan knihař ze slova "studijního" udělal slovo "stdijního"... Takže to šlo na opravu, byl jsem opravdu nadšený, ale stíhal jsem.
Práce odevzdána, uff...
Po celou dobu horkého červencového letního měsíce jsme s přítelkyní sháněli bydlení v Brně, takže domluva s některými majiteli byla natolik skvělá, že jsem málem padnul. Shledat cenu s komfortem odpovídající očekáváním bylo nadmíru složité.

Nakonec se nám to také podařilo. Půl roku a 1 měsíc za mnou, skvělé.


Srpen

A tento měsíc byl přelomový v celém tomto roce 2016. Od prvního srpna jsem se nadšeně začal učit ke státním závěrečným zkouškám. Co se prvotně zdálo jako "easy job", končilo chvílemi zoufalství, kdy jsem nevěděl, co čeho se pustit dříve a co se prvně naučit. Vzal jsem to systematicky. 4 předměty, které mě celkem i bavily a šlo to jako po másle.
Odpolední vylehávání na louce za vesnicí bylo tak krásným zpříjemněním odpoledne, že jsem tam rád vracel ještě několikrát, pokud zrovna nepršelo. (Jo, opaloval jsem)
Srpen byl taktéž trochu přelomový v běhání, protože jsem dokázal uběhnout 200 km, což bylo prostě skvělé. Cíl, který jsem si měsíce předtím stanovil, bylo 500 km do konce roku (nyní jsem na 268 km). Vypadá to jako neuskutečnitelná dálka. Ano, asi je. Proč? Protože se k tomu dostanu později, proč plán selhal.
Dny běžely jako hovado. Sotva jsem ráno vstal, udělal snídani, pak jsem si dal oběd, pak jsem se učil a pak jsem si rád dopřál odpočinku ve vaně plné horké vody. To byly moje dny v srpnu. Někdo na koupališti, někdo na cvičišti před bojištěm.
Zbýval poslední týden a já jsem dřel jako kůň, ale nervy? Vůbec. Take it easy bro.
Dostal jsem dopis, že jdu 30. srpna v 12:45 (myslím), V tu chvíli jsem věděl, že vlastně není úniku.
Ještě ráno před popravou jsem trávil čas s přítelkyní u kadeřnice, kde jsme si pokecali a já jsem následně odjel na kole a v 9 nastoupil do autobusu, který prostě na čas dojet musel.
Ano, zvládnul jsem to, prostě jo. Takže jsem se tímto dnem stal oficiálně klukem s bakalářským titulem.
Easy huh?

Září

Srpnem to svým způsobem skončilo, ale ještě zbývalo se přestěhovat, nastoupit na novou školu, odjet do Německa a vyřešit spoustu dalších věcí, které si bydlení týkaly.
Z Německa jsme zpět, ale cesta byla skvěle příšerná, prostě jsem nespal, ale čuměl asi 8 hodin na dálnici = luxus.
Ubytování celkem fajn, vybavujeme prostor věcmi, které máme rádi a děláme si pokoj útulným.
Spolubydlící celkem v pořádku.
Nástup do nové školy provázelo trošičku rozčarování. Připadal jsem si jako na základní škole.


Říjen

Říjen je pracovním měsícem, asi jako další dva měsíce. Od této doby jsem věděl, že na běhání prostě nezbyde čas a spíše nebudou žádné síly. Proč? Protože chození celých 8 hodin v noci po obchoďáku je únavnou prací, a ráno je člověk rád, že vlastně ulehl do té skvělé a měkké postele u stropu. Okej, teda na matraci.
Miluji svoji postel a rád v ní spím, ale nejraději v ní ležím a užívám si vůni nového povlečení a nově vypraného prostěradla.


Listopad

V Listopadu jsem si udělal největší radost, kterou jsem si mohl udělat. Zakoupil jsem si Macbook Air, který mi dělá tak velkou radost, že jsem se nemohl celý týden odtrhnout od obrazovky. Je mi pomocníkem ve škole, při procházení webových stránek, ve sledování filmů, při poslechu hudby, a hlavně, krásně se na něm píšou články na blog.
Nadále jsem pracoval 3x týdně, takže moc času na běhání a záliby není. Ale dokážu si volno skvěle užít tím, že si povídám s kamarády a společně se dokážeme u povídání na skypu dobře pobavit.
Samostatným bydlením skončila veškerá sranda - vaření, praní, práce, placení nájmu, zařizování internetu, řešení problémů se sousedy.... No je toho morda, prostě nechcete bydlet až do smrti v bytě.
Nikdy.

Prosinec

Prosinec byl měsícem práce a odpočinku. Vánoce v pohodě, Silvestr v rozumném rozpoložení a nastartování nového roku 2017 bylo prostě v pohodě. A tento rok co? Tento rok prvák magisterského, vydělat nějaké penízky, dovolenka a navázání nových pracovních, ale i osobních vztahů!

A jaký byl Váš rok 2016? Úspěšný nebo méně úspěšný?

ČTENÍ JE ZÁBAVA

24. listopadu 2016 v 18:26 | Nappy |  KNIHY
Dnes bych chtěl napsat takový uvolněnější článek o tom, proč by někteří lidé, vlastně všichni, měli číst knihy a proč by je vůbec měli číst.
Denně se setkáváme s mnoha lidmi, ať už jsou to ti nejbližší, kamarádi nebo někdo úplně neznámý. A kdykoliv s někým navážete verbální komunikaci, hned poznáte, zda člověk čte nebo hodně mluví, případně zda má přehled a dokáže využívat česká slova. (Tím česká slova myslím používat slovo "svěží, čerstvý" namísto slova "fresh").


Kdy začít číst?

Vše by mělo začít u rodičů. Každé dítě má rádo pohádky, ať už to jsou jakékoli. Vymlouvat se na naši dobu, kdy v televizi frčel krteček a Jája a Pája, je vlastně takový nesmysl. Proč? Protože lidé vymýšlí neustále nové pohádky, co se dětem líbí, i když v mém věku mi přijde, že některé nové vymyšlené kreslené pohádky nemají hlavu ani patu.
Myslím si, že děti nemusí číst nic složitého, stačí nějaké krátká pohádka o tom, jak celá banda nenažraných zvířátek s babičkou a dědečkem a vnučkou tahají ven řepu ( :-D). Proč ne? Aspoň něco.
V pozdějším věku se může dítě pustit do něčeho složitějšího, ale zde přichází ten zlom. Moji rodiče nevyrůstali na tom, že by v domácnosti měli počítač, mobil, tablet, barevnou televizi (později už jo), ale televizí myslím i satelitní připojení, které nabízí milion programů v několika různých jazycích.
Dnešní rodiče nemají čas. Mačkáním tlačítka "aktualizovat" na facebooku sledují, zda se během deseti vteřin neobjeví nový příspěvek nebo zda Mařena zrovna nenakupuje s kamarádkami nebo jestli Mahulena zrovna nepřipíná na instagram fotku s jídlem. Mám vypozorováno, že dítěti se kolikrát nedostává takové pozornosti, které by si určitě zasloužilo.
Příklad: Matka jede s dítětem tramvají, dítě ji neustále prosí o nějaký vysvětlení nějakého jevu nebo chce prostě slyšet odpověď od své mámy. Ta sedí, kliká na aktualizovat na mobilu a když se nic neobjevuje, pořád mačká a čučí do obrazovky.
Tím vším jsem chtěl říct, že četba není pro dnešní děti primárním impulsem k tomu, když se nudí, aby začaly číst. Pustí si počítač, mrknou se na Youtubera, který použije 200 sprostých slov v desetiminutovém videu a potom potkáváte dvanáctileté kluky, kteří jsou Vám schopni takovým způsobem vynadat, že se za něj stydíte, ale i za jeho rodiče.
Ne všichni jsou takoví, ale já jsem osobně začal nejvíce číst kolem 16 let a snažím se, abych ročně přečetl aspoň 10 - 20 knížek.

Co číst?

Čím starší jste a čtete rádi, poznáte, že některé žánry vám sedí více a některé méně. Já jsem si oblíbil detektivky a k tomu literaturu faktu. Do toho trošičku fušuju do politických témat a směrem k Západu, ale i Východu. V této rubrice mám knihu od Ethana Gutmanna, který napsal knihu Jatka, která pojednává o vyvražďování praktikantů Falun Gong. Ta čísla, která jsou uvedena v knize jsou odstrašující. Vězňům jsou vyjímány orgány k transplantacím, proto v Číně čekáte na ledvinu maximálně měsíc, kdežto kdekoliv jinde to může být až jeden rok nebo víc.
To jsem odbočil. Čtěte co vás baví, ať už to jsou komiksy, články v časopisech, ale klidně i na webu.

Elektronická kniha nebo fyzická kniha?

Zde jsem zastáncem obou variant. Od doby, kdy jsem si pořídil iPad mini, jsem přečetl asi 20 elektronických knih na tomto skvělém zařízení. Jedinou nevýhodou pro někoho může být to, že ho může z toho osvětlení displeje bolet hlava.
Při cestování, do čtečky knih nebo iPadu "narvete" mnoho knih. Čtečka váží neustále stejně, kdežto 5 knih váží pár kilogramů.
Výhodou knihy ve fyzické podobě je to, že ji držíte v ruce, že můžete otáčet listy, papír nevyzařuje žádné světlo. Pro někoho je lepší číst fyzickou knihu z toho důvodu, že už ten pocit držení knihy v rukou je nezapomenutelný a povznášející.
Je tedy na každém, co čte rád.
Nedávno jsem také objevil kouzlo "audioknih" - jsou to knihy, které jsou namluvené a můžete jen poslouchat. Zde bych ale upozornil na to, že člověk jednoduše ztratí pozornost a vypravěč se za danou dobu dostane do nějaké fáze, kde jste už ztraceni a musíte audioknihu přetáčet.
Každý má rád něco jiného, osobně mám rád všechny tři varianty, ale největší radost mi udělá kniha, kterou si jdu koupit do knihkupectví a poté si ji nesu domů v batohu a společně s ostatními ji umístím do knihovničky.

Proč začít číst a k čemu to je vůbec dobré?

Já ani nevím, proč jsem začal já osobně tak moc číst. Možná mě to začalo bavit, možná jsem chtěl číst, snad také kvůli tomu, že mi rodiče vždy čítávali.
Dnes už jsem si naprosto jistý, že četba je obohacující, a jsem rád, že mě neustále drží ta nálada čtení knih.
Když jsem psal o tom, že poznáte už po několika větách, zda člověk čte nebo hodně mluví, pojďme si to trošku rozebrat. Mám takový krásný příklad toho, že říct větu, kde vlastně nic neřeknete, není vůbec těžké, ale vypadáte jak dement.

Příklad věty, kterou jsem slyšel minulý týden v pořadu prostřeno. Nepamatuji si ji přesně dopodrobna, ale zněla asi takto:
"Dezert byl jakože abych tak řekl prostě jakoby takovej jakožto tož"...
No hrůza. Neustále koktal, zadrhával a nedokázal říct ani jednu větu bez toho, aniž by se uprostřed zasekl a hledal půl hodiny slova, která může použít.
Chcete mluvit plynule? Čtěte, pomůže vám to :)


Nic Vás nebaví?

Pak jste ztraceni. Ne, jen byste si měli najít klidně i půl hodinky a přečíst si kousek knihy. Myslím si, že čtení knihy je svým způsobem relaxace. Já například čtu během půlhodinové přestávky v práci.



Závěrem

Zajímejte se o historii, trošku o politiky různých zemí, např. i o EU. Všichni odsuzujeme teroristický čin z 11. září 2001. Ale víte někdo, co tomu předcházelo? Ne? Doporučuji knihu, kterou uvádím dole v poznámkách. Neobhajuji teroristické činy v žádném případě, ale když si o to Amerika koledovala, dostala stejným metrem. Protože zabití zhruba 500 civilistů ukrytých v bunkru, místo teroristů, je celkem krutá statistika. Proto Usama bin Ládin jásal, když se dozvěděl, že zemřelo na 3000 lidí při zborcení obou věží.
Hezké čtení, ať už jde o cokoliv.
___________________________

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE, JAK NA TO?

31. října 2016 v 18:35 | Nappy |  B.I.B.S - STUDIUM
Bakalářská práce je práce, kterou odevzdáváte ve většině případů ve 3. ročníku, když ukončujete bakalářský obor.
Většina prací by měla dávat smysl, tzn., že by každá práce měla mít svůj úvod, cíl práce, teoretická východiska, analytická východiska, doporučení, vlastní práci a na konci závěr. Veškeré tyto aspekty bych tu chtěl popsat, a někomu snad i napomoct k tomu, aby měl psaní bakalářské práce o něco snazší. Když ne snazší, tak ulehčenou přečtením si tohoto článku.
Nechci si tu hrát na experta nebo na profesionálního poradce, jak vše udělat bezpracně nebo jednoduše.

Studoval jsem a studuji ekonomický obor, proto to bude vedeno v tomto ohledu.


Jak začít a jak si vybrat téma?



Začít a vybrat si téma je jedna z nejhorších situací, kdy vlastně vůbec nevíte, kde seženete literaturu a jak Vám to vůbec půjde a zda dokážete napsat odstavec bez toho, aniž byste nad tím seděli 3 hodiny. Pro někoho to může být snadné, prostě sedne a píše. Někdo si sežene plno literatury, stráví nad tím půlku života, pak zapomene, a pak jede znovu. Někdo
si to systematicky připraví a napíše např. každý den jednu stranu, to je taky možnost. Já Vám však uvedu příklad, jak jsem to provedl já.

  • Byl jsem hloupý a nechal jsem to na poslední chvíli,
  • Povinně jsem si vybral téma už někdy v květnu roku 2015.
  • To jsem měl hodně moc času všechno řešit, ale mělo to být odevzdané až 30. června 2016. Času dost.
  • Literaturu jsem řešil týden dopředu před uzavřením tématu bakalářské práce.
  • Dal jsem se do psaní měsíc před odevzdáním, docela pozdě, ale...

A teď konečně ty rady.

  • Nejprve je třeba si vybrat správné téma. Mělo by na 100 % souviset s vaším oborem. Nevím, jak je to jinde, ale když studujete právnickou fakultu, nebudete přeci psát o tom, jaký vliv mají tablety (nemyšleno jako prášky) na děti na 1. stupni základní školy, ne. Protože jsem celkem tíhnul k marketingu, tak jsem si vybral téma: "Propagace produktu za pomocí internetu (moderních technologií)". Celou dobu jsem si myslel, jaké jsem si to nevybral super téma, ale když jsem šel do důsledku celého problému, bylo to poměrně náročné.
  • Proto vždy si vyberte téma, které vás bude bavit a nebo k němu máte blízko. Pokud máte rodinnou firmu, udělejte finanční analýzu nebo efektivní hospodaření podniku nebo optimalizaci nákladů apod...
  • Zjistěte si dopředu, zda k tomu bude nějaká vhodná literatura. Skoro ke všemu existuje mnoho knih.
K závěru tohoto titulku chci dodat, že mi extrémně ulehčilo práci si udělat myšlenkovou mapu. Myšlenková mapa je papír A4, kde si napíšete doprostřed papíru téma vaší bakalářské práce a k tomu přiřazujete okruhy. Funguje to trochu jako rodokmen, takový stejný princip.

Já jsem si například napsal první okruh - Historie internetu, historie marketingu, jak, kdy, proč, kdo. Můžete si do myšlenkové mapy napsat co chcete, případně to vyškrtáte později, když se vám to nebude hodit. Je to super pomůcka, protože na papíře vidíte, čeho tedy chcete dosáhnout a jaké k tomu budete dělat kroky.


Literatura


  • V dnešní době není celkem problém si obstarat nějakou literaturu přes internet. Může jít o nějakou knihu v PDF nebo EPUB nebo MOBI, kterou můžete rovnou pročítat ve svém PC nebo čtečce, já jsem četl na tabletu. Existuje taky šikovný web, Google books.
  • Nejlepším způsobem, jak si nashromáždit nějakou literaturu, je jít do nějakého vyhledávače a pomocí klíčových slov hledat knihy, které mají o vašem tématu nějakou vypovídající hodnotu. Pokud se budete zajímat o náklady podniku, půjčíte si knihu, která pojednává o nákladech a případně jejich optimalizaci. Na dané téma určitě existuje mnoho literatury.
  • Zajděte si do knihovny a půjčte si knihy, klidně si jich vezměte víc a nebo si v knihovně sedněte a k vaší myšlenkové mapě, k vašim okruhům přiřaďte jednu knihu. To je poměrně důležité.
Jelikož já nerad studuji knihy dopředu, studuji knihy za pochodu, tudíž píšu a přitom dělám výpisky z knihy. Samozřejmě to musí dávat smysl. Ovšem najdu si některé okruhy, ze kterých chci něco vybrat a odcitovat, to je samozřejmost, ale že bych strávil hodiny nad knihou a vypisoval nějaké poznatky, to mi moc nevyhovuje.

Kvalitní články z webu (prosím ověřené, ne Wikipedia). Wikipedii můžete využít v situaci, kdy se dostanete k prvotnímu zdroji. Ale vždy byste měli psát nebo citovat z nějakého článku, který je věrohodný a není napsán nějakým amatérem. Je to složité, ale v konečném důsledku mohou být vaše teoretická východiska zpochybnitelná.
Vždy citujte, plagiát je plagiát a není dobré se dostat do problémů se školou kvůli tomu, že jste neodcitovali 25 % vaší práce a uvádíte teorii za svoji vymyšlenou a dokázanou.


Uspořádání bakalářské práce


  • Stanovte si cíl, čeho chcete dosáhnout, co chcete řešit. Vysvětlete v úvodu, proč jste si dané téma vybrali a proč o něm chcete psát.
  • Do teoretických východisek nepatří "myslím si", a celkově tam nepatří váš názor. Teoretická východiska jsou ta, která jste nastudovali a mají nějakou konektivitu k vaší analytické práci a k závěrečným diskuzím a závěrům. V teoretické práci nemůžete mít "nikdy" něco, co jste vymysleli vy sami, to patří jinam.
  • Analytická práce - sepište vaše poznatky, co je v podniku špatně, jak to v podniku chodí, co je tam dobré. Analytická práce slouží ke sběru vašich informací o daném podniku.
  • Doporučení a vlastní názor - sem patří vaše doporučení jak by se daly např. ty náklady řídit efektivněji. Co se dělá špatně, kde podnik tratí nejvíc, není to třeba ve skladu? Je toho mnoho. Zde budete popisovat nebo psát tu vaši práci, která je svým způsobem ta nejhodnotnější z celé bakalářské práce. Co jste tedy vyřešili?
  • Závěr - slouží jako konexe s abstraktem, který je jakýmsi prvopočátečním seznámením s prací. O co vlastně v práci jde a tak. V závěru byste měli konfrontovat abstrakt, zda jste dosáhli svého cíle, co k tomu bylo použito, případně zda se v podniku náklady optimalizovali a vaše práce byla pro podnik velice přínosná apod...
  • Je také nutné na některé z prvních stran vložit "Obsah", který se automaticky generuje. Kdykoliv ho
  • aktualizujete, měl by se obsah tvořit sám, bez vašeho zásahu a tečkování a "entrování". K tomuto slouží definování stylů, což je složitější, ale některé vysoké školy nabízejí dokumenty, kde mají studenti předdefinované styly a stačí s nimi jen umět pracovat.


Čas


  • Čas je to nejhorší. Žádný student nemá čas, i když vlastně jen kliká na tlačítko "aktualizovat" na Facebooku.
  • Já jsem vypracoval svoji bakalářskou práci zhruba za 50 hodin čistého času. Možná jsem trošku přidal, ale to není důležité.
  • Důležité je to, že není nejlepším nápadem si nechat všechno na poslední chvíli a neustále se utvrzovat v tom, že to přeci zvládnete. Ale jako rozumíme si, dělá to skoro většina.
  • Napište za den stranu, dvě, tři, čtyři.
  • Druhý den to zkontrolujte, co jste napsali, a přidejte další jednu.
  • Zamýšlejte se nad tím, co máte v práci napsáno, aby to dávalo smysl.
  • Konzultujte s vedoucím práce, to je hodně důležité.
  • Čím déle budete práci psát, pravděpodobně bude kvalitnější, protože někdo po několika hodinách
  • psaní dokáže psát úplné nesmysly, které v konečném důsledku nedávají smysl.



Obr. č. 1 - Bakalářská práce na téma "Propagace výrobku s využitím internetu"

Odevzdání


Odevzdání je ta poslední část, kdy si zajdete do copy centra a tam vám bakalářskou práci vytisknou. Doufejte, že jste si to předem zkontrolovali a vše je v pořádku a na svém místě. Moje bakalářská práce by měla s řádkováním 1,5 86 stran, proto moje řádkování bylo 13,14 bodů, nevím přesně. Celkově tedy moje bakalářská práce čítala takových 55 stran.
Dejte si pozor na export z Wordu do PDF, něco se vám zaručeně rozhodí. Já jsem neměl už moc času na kontrolu nebo se mi moc už nechtělo, takže jsem tam měl takové tři přešlapy. Popisek u tabulky byl na straně 45 a tabulka samotná byla na straně 46, to jako příklad.
Zkontrolujte si to doma v PDF, zkontrolujte si to po vytisknutí, ale hlavně si to zkontrolujte už v průběhu práce. Dejte někomu opravit práci ohledně gramatiky, protože když vidíte napsáno "Náklady byli, vyjímka, samozdřejmě, respektivně nebo
sklamat", tak to čtenáře určitě moc nepotěší a vedoucí nebo oponent vám
strhne body. Důležité je si vše zkontrolovat. Poté uvést přesné pokyny pro copy centrum nebo pro knihaře, jak má vaše bakalářská práce vypadat.
Po kompletaci vaší práce si zkontrolujte, zda je vše na přebalu správně napsané a zda tam není chyba. Já jsem si dvě bakalářské práce vzal, zkontroloval asi pětkrát, ale až v autě jsem si všiml, že je tam chyba. Místo "studijního" jsem měl
na přebalu napsáno "stdijního"..Prvně jsem to neviděl, pak jsem se zhrozil.

Doporučení závěrem


  • Udělejte si na bakalářskou práci čas
  • Najděte si relevantní literaturu.
  • Konzultujte.
  • Konzultujte.
  • Napište např. jen teoretická východiska.
  • Konzultujte.
  • Dopište zbytek.
  • Konzultujte.
  • Odevzdejte.

Pokud by někdo našel v mém článku chybu, že by něco mělo být v jiném okruhu, tak mi klidně napište. Viděl jsem i bakalářské práce, které se zabývali "sprostými slovy u spolužaček na vysoké" a jednu, která nesla název "moje svatba v Indii"... Myslím si, že to není moc vhodné téma pro bakalářskou práci.
Hodně štěstí.

Kam dál